Krvavá růže

17.

Cítím, že už oba jsou na své hraně. Stále do něj tvrdě přirážím a on slastně heká.
„Můžete," vydechnu. A sám se udělám a vystoupím z něj. Lehnu si na postel a zavřu oči. Oni si ke mně lehnou každý z jedné strany. Obejmu je a nabídnu Dantalionovi rameno.
„Zasloužíš si to." Vydechnu a on se mi zakousne do ramene.
Uslyším zoufalý povzdech.
„Já, já bych chtěl taký, já." Zahledím se na něj. Pozoruje Dantaliona a toužebně a chtivě po něm zírá.
„To je na Dantalionovi," vydechnu.

Kňučel jsem slastí a Zeen také. Oba jsme byli na hraně a už pomalu nemohli vydržet. Konečně slyšíme ty slova, které nás oba dovedou na vrchol a sesypeme se hned po obrovském orgasmu. Hlavně já. Bylo to neskutečně vyčerpávajcí. Ale při tom tak úžasné.
A také perverzní a špinavé. Jak já.
Přitulil jsem se k Niovi. Ani jsem neřešil to, že Zeen se na něj nalepil také. Jsem totiž teď spokojen. Byl ve mě. Splnil jsem jeho přání a rozkazy a můžu se teď k němu tulit.
Také mi povolil abych se napil.
Neváhal jsem. Ale jen trochu. Zase nechci aby byl vyčerpán. Také potřebuje sílu.
Poslouchám jejich rozhovor. Nechtěl jsem odpovídat.
Ale už jsem nemohl si vzít více. Tolik mi musí stačit. A on bude i přesto v pohodě.
Pak jsem se zamračil na Zeena. Toužebně se na mě díval. „Myslíš, že někdo kdo mě řízl, skoro mi vysál všechnu potřebnou krev, pokusil se mě znásilnit a poté i Nia, měl dostat mou krev?" vyjel jsem na něj a on se přikrčil a viděl jsem, že pomalu se mu chce zase brečet.
Povzdechl jsem si a pohladil jej ve vlasech. „Jen trošku." zašeptám pak a nastavím mu ruku.
Zakousne se a já přivřu oči. Nebylo to zrovna příjemné. Ale i tak jsem to vydržel. Nedokážu být zlý. Né na někoho kdo toho prožil tolik špatného a je teď zmaten.

Sledoval jsem, jak Zeen pije Dantalienovu krev a po chvíli se odtáhl.
„Omlouvám se ti, " obejme Dantaliona a ten strne.
„Odpusť," odtáhne se a políbí ho na ranky.
Hlavu opět zabořím do polštáře. Stočím se do klubka a zavřu oči. Třaslavě se nadechnu a zase vydechnu. Zítra je výročí smrti mé rodiny a dne, kdy mi byl vypálen cejch. Mimoděk si přejedu po boku. Odporné. Ocejchován jako zvíře na porážku.
Otočím se na něj. Pozorují mě.
„Jděte se umýt, chci teď být sám."

Nechápal jsem proč to tolik bolí. Ty jeho zuby jsou takové zvláštní. Celkově moc cítím všechno když se mě dotýká. Hned co přestal tak se mi omluvil a strnul.
Moc jsem se v něm neorientoval. Je zvláštní chlapec. Měl bych o něm zjistit více abych.. abych věděl co mu přesně rodiče udělali.
Všiml jsem si Nia. Byl.. na chvíli divný. Nesmál se, neměl poznámky. Nic. Jen byl otočený zády a lehce se třásl, jen lehounce ale i tak.
Natáhl jsem k němu ruku ale on řekl, že máme jít pryč.
Chtěl jsem se zeptat co se děje. Ale.. ale.. Nemůžu být zlobivý. Budu plnit příkazy co mi řekne a třeba. třeba mi to řekne. Nechci aby byl na mě naštvaný. „Dobře" zašeptám, vezmu si na sebe župan a Zeen kalhoty a oba vypadneme z pokoje.
Zeen nás bere do koupelí. Na konci se ale zasekne s tím, že když jsem.. teda ta dívka tak by bylo nejlepší kdybych šel sám. Proto mě nechal ať se první umyji a sám šel také jinam.

Stále se vrtím, musím stále zírat na tu značku. Tolik to všechno bolelo. Zasměju se. Bylo to tak moc bolestivé, dál se směju. Nakonec vstanu a sám se vydám do koupelny. Zeena potkám jak zrovna míří do své komůrky. Usměje se na mě a já na něj též. Má za chvíli hlídku.
Dál pokračuju k umývárně. Zalezu dovnitř. Někdo si tu dal moc horkou vodu. Nejde vidět na krok. O něco zakopnu a rozplácnu se na zemi. Co to sakra je!

Ponořil jsem se do vody. Smýval jsem nesmývatelnou špínu. Chybí mi má svěcená voda. Při ní jsem si uvědomoval, že jsem špatný. Teď jsem si to jen připomínal myšlenkami a hřešil jsem dál a dál.
Jakovždy jsem se ponořil do vody a vypouštěl bublinky. Hned jsem se vynořil. Bez kašle, bez ničeho. Zkoušel jsem to udělat znovu.
Trestat se.
Zvykl jsem si na to. A teď poslední dobou nic.
Jediný kdo mě může trestat je Nickel. Ale i on mi nic moc nedělá.
Proč?
Ponořil jsem se hlouběji do vody. Vypustil vše a pak jen čekal.
Moc dlouho jsem čekal.
Rychle jsem se vynořil. Moc jsem kašlal, točila se mi hlava a já se nemohl nadechnout.
Upadl jsem do temnoty.