Krvavá růže

27.

„Přestaň prosím, odejdeme odtud a bude, bude to v pohodě.."
„Ty nejsi špinavý, jsi nádherný. " Zeen ho políbí a já se na něj dívám. Je to má vina. Udělal tohle vše kvůli mně.
„Odpusť," rukou mu pohladím tvář.
„Odpusť mi to všechno já, proč si ubližuješ. Jsi dokonalý..." Náhle se vytrhne a udeří mě do tváře. Zeen se ho snaží uklidnit. Marně. Znovu mě udeří a křičí na mě. Nemusíš mi to křičet do tváře, já to vím. Všechno to vím.

Kdekoliv to bude stejné. Budu mít stejné výčitky, když je uvidím. Není tomu pomoci.
Nevěřím tomu co říkají. Lžou. Pořád všichni lžou.
Začnu se lehce smát.
Vytrhnu se mu, udeřím jej. „Proč si ubližuji?!" Chytne mě Zeen ale já se mu vytrhnu. „Protože musím trpět stejně jako ty! Nedělám to jenom tak. Všiml jsem si toho co máš na noze. Lhal jsi! Porušil jsi to co jsi slíbil! Taky nemusím potom dodržovat sliby." Lehce se rozesměji a dám mu facku. „Udělal jsi ze mě tohle. Neuvědomoval bych si to, co jsem udělal všem těm lidem. Nikdy bych nebyl tímto, kdyby jsi mě ten den mě nepošpinil a já si uvědomoval co jsem udělal. Poté se do tebe zamiloval a ty ne. Jenom nám lžeš. Nikdy jsi nás nemiloval. Chápal bys jak se cítíme! Proč tohle chceme pro tebe udělat! Ale ty chceš jenom sex. A víš co Zeen chtěl říct?!" nevnímal jsem co říkám. Tak moc mě to bolelo.
„Cou-" Zeen mě chytl a odhodil. Začal mě bít a já se smál. Jen jsem se smál.
„Jsem špinavý.. říkal jsem to. Mám emoce."
šeptnu slovo a Zeen díky tlakové vlně je odhozen. „A to je špatně.. nejsou stabilní." Zvednu se a utíkám.
Nechci tam být. Nechci to už řešit.
Utíkám do lesa.

Zeen ke mně přišel a obejmul mě. Klepal jsem se a nakonec jsem začal brečet.
„Zabí mě, prosím zabij mě. " Vzlykám, hihňám se.
„Jsem zrůda, odporná zrůda. Coura. Děvka. Zabij mě, prosím."
„Prosím, veliteli, bude to dobré. Bude to v pořádku. " Zakroutím hlavou.
„Já, já." Začnu si drásat kůži na rukou a on mi ty ruce chytí.
„Co mám udělat, aby jsi byl v pořádku? " Setře mi slzy.
„Najdi ho prosím a zůstaň s ním, prosím." Zmateně přikývne a já se usměju.
„Pak budeme všichni zase spolu? " Přikývnu a on se zazubí.
„Dovedu ho zpět."
„Zeene já, já vás skutečně miluju. "
„Já to vím." Rozeběhne se pryč a já vstanu. A protože vás miluju, tak, tak vám beze mě bude líp.
Zamířím do komnaty a tam z jedné truhly vytáhnu své stříbrné dýky. Jen to, že je držím v rukou mě bolí a pálí. Miluju je.

Běžel jsem hluboko do lesa. Brečel a chtěl ječet. Řekl jsem moc příšerných věcí. Nechtěl jsem. Ale i při tom jsem cítil, že to chci říct. Bolí mě na hrudi. Chci umřít za to jak jsem se k němu choval i když jsem věděl, že jsem to tím všechno zkazil.
Neudržel jsem se. Nechápu to, že jsem to tak udělal.
I při tom jsem stejně na něj naštvaný. Že nechápe jak se cítím já. Co mu chci udělat.
Nehchápu to.
Ubíjí mě to.
Uvidím malé jezírko.
Ano to je ono.
Položím se do vody a cítím jak to pálí celou pokožku. Začnu šeptat kletby a kolem mě se voda zahřívá. Znaky pálí čím dál tím více. Rozlézají se mi po těle a já cítím jak slábnu.
Málo krve.
Obletuji tělo.
Bolí mě u srdce čím dál tím více.
Tak moc mě to mrzí Nickeli.
Jsem příšerný.
Ještě než upadnu do tmy tak cítím jak mě nějaké ruce zvedají.

Paže mám celé pokryté tolika slovy. Všemi, které mi kdy kdo řekl. Zasloužím si trpět. Beze mě jim bude lépe. Splním mu přání. Už nikdy mě nebude muset vidět. Zeen a Dantalion budou spolu šťastní. Beze mě. Bez přítěže. Bez něčeho tak odporného jako jsem já. Zničil jsem mu život. Zničil jsem jim život oběma.
Náhle někdo zalomcuje klikou a já si rychle obvážu rány. Proč už je tu? Stáhnu si dlouhý rukáv a otevřu. Zeen drží v náruči Dantaliona. Sotva dýchá. Rychle ho položí na postel a začneme kolem něj skákat. Obvazujeme mu rány a další věci.
Nenechám ho zemřít. Uzdraví se a já pak odejdu. Odejdu až si budu jistý, že bude žít.