Krvavá růže

22.

Byl jsem slabý a proto jsem dlouho nevydržel a udělal se jim na obličeje. Chtěl jsem se omlouvat ale Nio byl rychlejší a začal mluvit.
Mírně se pousměji. „děkuji." stihnu ještě zašeptat než zasténám z náhlého vzrušení. Nedokážu se ovládat. Sténám.
Ale mě břicho je hlasitější. Sklopím pohled a stydím se.
Ocitnu se na Niovi a dívám se mu stydlivě do tváře. Byl jsem vzrušený. Najednou to tolik nebolelo. Nevnímal jsem tolik bolestivé doteky. Stávali se vzrušujícími.
Prohnu se když ucítím jeho jazyk ve mě a poté mírně zakňučím když uvidím jeho tepnu.
Nechci jej takto vysávat. Ale i tak. Měl jsem moc velkou žízeň.
„jen.. Jen trošku." zašeptám a skousnu se mu do krku. Užívám si slasti a sám se zapojím tím, že začnu rukou mnout jeho penis a po chvíli jsem mu jen vzdychal tiše do ouška jeho jméno. I občas Zeenovo.
Cítil jsem, že na mě jde druhý orgasmus.
Najednou přesně ve chvíli kdy jsem se udělal na naše bříška jsem ucítil jak do mě Zeen proniká. Kňučím Niovi do ucha a doprošuji se více. „P-pane.." šeptám Niovi do ucha své prosby.

„Jsi tak zvrácený, ale nestěžuj si pak, "zavrčím a Zeen, který slyšel jeho prosbu mi mírně pomohl s novou polohou a já do něj pronikl. Bylo to tak těsně a zatraceně skvělé. Zeenův penis se otíral o můj. Slíbal jsem Dantalionovi slzičky a začali jsme mírně přirážet. Mírné tempo se brzy změnilo v rychlé a tvrdé. Přesně tak jak chtěl. Uděláme to co chce. Ani o tom netuší, ale má nás v hrsti.

Jen kňučím. Sám jsem si o tom řekl. Chci aby něco udělal. Něco úchylného, zvráceného. Něco co bych normálně neudělal. Protože by to na mě bylo moc.. Prostě moc.
Najednou jsem ale ucítil jak do mě Nio proniká. „ne.. To.. Moc.. To je moc.. To to nezvládnu." kňučím. Stále ale pokračuje dál. Mírně mi vyhrkli slzy. Ale pak to bylo pořád lepší a lepší.
Protáčeli se mi panenky. Nemohl jsem racionálně myslet. Vzdychal jsem. Kňučel jsem. Chtěl já všeho víc.
Líbilo se mi to. Moc se mi to líbilo.
Cítil jsem se jak správný mazlíček, někdo o koho pečují.
Jenom jejich.

Zeen už to nevydržel a udělal se. Tím spustil řetězovou reakci a brzy jsme už oddechovali nalepení jeden na druhém.
„Příště se postaráte o mě, "nafoukne tvářičky Zeen a nakonec se zasměje.
„A ty budeš dole, veliteli." Zamračím se ale nic neřeknu. To určitě. Stačilo mi to minule.
„Jsi najezený? " zeptám se Dantaliena a ten kývne.
„Líbilo se ti to?" vyhrkne Zeen a položí si hlavu na jeho hruď.
Já si zase položím ruku na Zeenův zadek, který schválně mačkám.
„Líbilo? "
Také jsem se mírně usmál. Zeen je zvláštní. Takový.. Zvláštní. Ale není špatný. A miluje nás a my milujeme jeho. To je hlavní.

Pak jen kývám. Jsem docela unavený. Spíše zmožený. „děkuji." zašeptám tiše a mírně začnu vískat Zeena ve vlasech.
Neodpovídám. Cítím jak se mi ta bolest vrací. A ještě ve větším měřítku.
Nedávám to najevo. Mírně se usmeji. „moc.. Bylo to krásné.. A A moc intenzivní." zašeptám popravdě.
Vážně se mi to moc líbilo a také jsem si to úžasně užil. Cítil jsem se konečně zase tak krásně.
Jenže pak to všechno prasklo. Zeen se o mě otřel a já vyjekl.
Oba se na mě podívali. „to nic... Nic se neděje.. Jen jsem se lekl" vykoktám.

„Lže. " Zeen na mě hodí smutný pohled a já se zamyslím. Jak mu pomoci.
„Počkejte tu." Vyběhnu z místnosti a zamířím do jeho komnaty k velké truhle. Vezmu lahvičku a běžím s ní zpět. Okamžitě mu ji vyliji na záda a on zavřeští.
„Promiň, je to nutné. " Z ran se zvedá kouř a rány začínají mizet. Pomohlo to. Ano, ano, pomohlo.

Poznal to hned na mě. Proč všichni hned na mě všechno poznají?
Sklopil jsem provinile hlavu a pak se jen dívám jak Nio někam běží.
Zeen se na mě díval se strachem v očích. Byl vazbě lehce jak dítě. Ale vyspělé.
Někdy až moc.
Sladkými slovy se mě snažil utěšit. Hladil mě. Myslel si že to pomáhá.
Bohužel ne.
Nechci jim to říci. Bude to znít že jsem špatný, že nechci aby se mě dotýkali.
Najednou ucítím palčivou bolest na zádech. Nelidsky zakřičím a sahám si na záda. Cítil jsem jak se to hojí ale při tom to byla obrovská bolest.
Třásl jsem se a brečel.
Zeen se naštvaně díval na Nia. Chytl jsem jej za ruku aby se nebál. „moc Svěcené vody. Nedělá mi dobře." lehce se rozkašlu.
„n-nevadilo by kdybych na chvíli.. Spal?" zašeptam když bolest trochu ustane a podívám se na ně.