Krvavá růže

4.

Hned co se zvedne tak mám chuť utéct. Nechci aby mi dělal ty věci. Nelíbí se mi co se mnou dělá. A ani přes můj protest nikdy nepřestal. Sváže mě zase tím lanem? Chce abych měl ty jizvy? Abych byl nečistý?
Hladil mě po tváři. Nedokázal jsem z toho ani mluvit. I když jsem se chtěl zeptat jak to myslel tak jsem stejně nic nedokázal říct. Cítil jsem i přes jeho prsty tu krev. Ta která mě pohltila.
Nemůžu ji ale mít. Nemůže mi zaslepit mysl. Nesmím! musím být čistý, tak to rodiče chtějí. Nemůžu se mu podvolit.
On je ďábel. Nemůžu mu spadnout do spárů.
Snažím se jej odstrčit, ale je to jen trošku v porovnání s tím co bych dokázal. Jak to pořád může fungovat?! Co mi to proboha dal? To... to už nikdy nebudu tak moc silný. Co když ale budu povolán do bitvy. Nemůžu sklamat rodiče.
„Ne! Nesahej- ne... nedělej to." snažím se jej odstrčit. Když ale řekne, že je to jeho povinnost tak jej se stále snažím odstrčit. Přes všechno to jak se mě dotýká.
Jak na to reaguje má kůže.
„Nesahej!" vyjeknu a odstrčím ho jak nejvíce můžu. Pak se sám sjedu na zem, držím si kolena u hlavy a třesu se. „Nikdo! Nikdo se mě nesmí dotýkat. Budu jinak špinavý... Nemůžu... nemůžu..." brečím.
Všechny části, kterých se dotýkal tak teď hoří. Ani rodiče se mě nemohou tolik dotýkat. Jen krátce. Jsou mí rodiče, takže moc nereáguji, ale na člověka.
Je to divný pocit. Hřálo to, skoro až pálilo.

Kleknu si do podřepu k němu a nakonec po chvilce pozorování si ho vyhoupnu do náruče a odnesu na postel.
„Pošpiním tě, tesáčku. Pošpiním tě a ty si nakonec budeš přát, abych to dělal znova a znova. Položím ho na postel. Ruce mu tentokrát svážu normálním lanem a přetočím si ho na břicho.
„Víš, že jsem to s upírem ještě nedělal? Ale ty jsi prostě až moc k nakousnutí. " Donutím ho, aby na mě vystrčil zadek a fouknu mu na jeho otvor.
„Nechci na tebe být zlý, tesáčku,tak nezlob." Jazykem do něj proniknu a mezitím si z kapsy vylovím malý střípek, kterým mu lehce přejíždím po těle. Zanechává za sebou ranky, které se hned hojí. Fascinující.

Ucítím jak mě vezme do náruče a hodí na postel. Vystrašeně se slzami v očích se na něj dívám. Třesu se. Nechápu co se mnou dělají jeho doteky. Proč jsou tak silné. Proč ještě teď cítím, že se mě dotýkal.
Tolik mi to vadí. Cítím se tak špinavě. Nejraději bych se šel umýt. Potřebuji se umýt. Musím smýt tu špínu.
„Ne! to nikdy neudělám! Nemůžeš něco takového!" třesu se a slzy mi už stékají na tváři. Nikdy. Nikdy jsem nebrečel. Jen teď. Byl jsem vystrašený. Nevěděl jsem co dál udělá. Nechápal jsem jeho činy.
Ruce mi sváže a já je nedokážu přetrhnout. Vím, ale že to není ten samý provaz. Tento tolik nebolí. I přes to se mi ale zařezává do kůže a já nemůžu zregenerovat.
Hlavu mám zabořenou v sametových polštářcích a mám vystrčený zadek. Nechápu tuhle polohu. Je divná. Nelíbí se mi, že mi takto vidí na pozadí.
„Co-ooo!~" vyjeknu, když mi tam foukne. Proč to dělá?
Celý se třesu a jen vyčkávám. Nevidím na něj. Nevím co chce dělat dál.
„Ne-e~dělej... to." kňučím když vnikne do mě jazykem. „T-to. špinavé... moc... nechutné." třesu se ještě více.
Cítím jak mi přejíždí střepem na zádech. Bolelo to. Brečel jsem. Ale byla to zanedbatelná bolest. Taková, možná i menší než co je na bojišti.

„Proč chceš, abych skončil, když se ti to líbí. Překulím ho na záda a zahledím se na něj. Oči má zavřené a rty pootevřené, pláče. Cítím, jak sám začínám být vzrušený.
„Tak se podívej, co to s tebou dělá." Donutím ho otevřít oči a on se tak musí dívat na svůj ztopořený penis.
„Líbí se ti to a tohle, " palcem zatlačím na jeho špičku„Je toho důkazem." Zakňučí ale nehýbe se. Jen zírá. Zírá na svůj penis. Roztáhnu mu od sebe nohy a vklouznu do něj prvním prstem a okamžitě mu začnu dráždit prostatu.