Krvavá růže

28.

Jen kývnu. Měli bychom se tam podívat. Doufám, že mu to nebude vadit nebo tak. Než se stihnu zeptat na bližší informace tak jdeme do vody. Zeen celou dobu sledoval ty nápisy co měl Nickel na sobě.
Já to nechtěl řešit, já se radši nedíval. Viděl jsem pár slov a to mi stačilo.
Miluji jej a to se nezmění. Miluji jej i přes to co si dělá. Také jsem nečistý.
Vzal jsem Nickela do náruče a odnesl jej po boku Zeena do postele kdy jsme si lehli k sobě. „Myslíš, že bychom se do té vesnice mohli podívat?" zeptám se a začnu jej hladit ve vlasech.

„Můžeme, ale musíte mi slíbit, že mě neodsoudíte. Měl jsem těžké období. " Zamumlám a schovám se pod deku.
Zeen se zamyslí a pak vyjekne.
„Není to vesnice Orlion?" Kývnu a on si povzdechne.
„Takže to je pravda? " Jen kývnu a snažím se zmizet v madraci.
„Tehdy se prý hodně opil a pak šel do nevěstince, kde se zúčastnil..." Ještě víc zrudnu. Nechci tam chodit. Ty ženské byly pak strašně neodbytné a pronásledovali mě snad všude.

Nechápavě se na ně dívám a až pak mi dojde co tím Zeen myslel. Lehce jsem zčervenal ale poté jsem Nickela políbil do vlasu. „V pořádku." řeknu a hladím jej ve vlasech. „Budeme tam s tebou a myslím, že když se někdo na tebe bude chtít sápat tak jim domluvíme komu teď patříš a kdo patří tobě." dodá pak Zeen.
Chce vyprávět dál přesně co slyšel ale zarazím jej.
„Pojďme spát, ať zítra brzo vyrazíme. Musíme z tudma vážně vypadnout." zašeptám a přitáhnu si Nickela do objetí a dám mu pusu na dobrou noc. Zeenovi poté také.

Úlevně vydechnu. Tu vzpomínku bych nejraději vymazal ze svého života.
„Dobrou noc. " Zeen se na mě nalepí a brzy už slyším jak klidně oddechují. Nemohu usnout. Nedokážu na nic myslet. V hlavě mi hučí a oči se zamlžují. Jsem unavený. Chci spát. Ale pokaždé když zavřu oči, tak je musím zase otevřít. Nejde to.

Uprostřed noci mě probudí noční můra. Vidím jak vedle mě leží schoulený Nickel a třese se. Nespí. Pohladím jej po hlavě a pořádně obejmu. „Copak se děje?" začnu jej lehce líbat na krku a hladit na bříšku. „Spal jsi? nebo jsi celou noc vzhůru?" zašeptám a cítím jak se hned Zeen přizpůsobil a objal mě ze spaní.
Je mi jej občasně líto. Divím se, že si nepříjde jako ten třetí. Nechci jej vyhazovat nebo tak. Miluji jej také. Jenže mi příjde, že jej občasně zanedbáváme, ale on se stejně nenechá a vždy si k nám najde cestu

„Nespal, nešlo to, ale to nevadí." Usměju se a začnu Zeenovi čechrat vlasy. Je roztomilý když spí. Letmo ho políbím na rty a on nakrčí nos. Posadím se a protáhnu se. Zeen zamlaská a Dantalion vydá podivný zvuk, jako lachtan. Možná zíval?
„Vstávát! "vykřiknu a jen tak, tak uhnu před letícím polštářem

„Nebudu vstávat! je tmá~" ozve se Zeen když kolem mě proletí polštář. Já se nějak protáhnu a při tom vydám zvuk, který ani nechápu, že dokážu vydat. Pomalu se valím z postele a také budím Zeena. „Musíme vstávat." zašeptám mu a kousnu jej do ouška. Začnu jej líbat a on spolubracuje.
Jenže hned na to jej začnu lechtat a budit jej.
„Zvládneš to i když jsi nespal?" zeptám se pak smutně směrem k Nickeli. Políbim jej.

„Jistě, nebude to poprvé. " Začnu se oblékat a oni následují mého příkladu. Nakonec s povzdechem začnu Zeenovi s oblékáním pomáhat. Nezapomenu ho různě ochmatávat a on s tím nic nezmůže.
„Tak tedy jdeme? Věci jsou nachystané pokud vím." Brzy se dostaneme na dvůr. Naložíme věci na koně a vyjedeme. Doopravdy tam nechci.