Dvojí život

Mise Dva

"Nepotřebujete pomoc?" ozve se za mnou hlas, který jsem nějakou chvíli neslyšela. Coulsona od té debaty nikdo nespatřil a mám dojem, že toto je poprvé, co od té doby vylezl. Co sakra dělal? Brečel se svým plyšovým jednorožcem? Dobře Tris, tohle bylo zlý. Ale když ono..... no.... ono....... prostě jednorožci.

"Nene, perfektně to zvládám." snažila jsem se obhájit svou situaci, ale sama jsem si uvědomovala, že to asi nebude tak úplně pravda. Ruce plné jídla, vážně? Kolikrát se ještě ponížíš před svým šéfem?

"Opravdu?" hodil na mě ten svůj napůl podezřívavý, napůl usměvavý pohled. Stejně to nemá cenu, tak proč nevyužít jeho volné ruce?

"No, vlastně kdybyste mohl...." Coulson ihned věděl, co mám na mysli. Jediným pohybem prstu stiskl kliku a dveře se otevřely. "Děkujiiii." Až nepřirozeně jsem protáhla poslední slabiku, vklouzla do pokoje a jídlo položil na postel. Byla jsem fakt ráda, že bylo vše v dózách, byly i doby, kdy jsem si na postel vykydala kečup. No krása, všichni si mysleli, že jsem zabila polovinu města. Ne, že bych občas neměla tu chuť, ale já jsem přeci kultivovaná.

Chvíli jsme tak jen tak stáli. Nikdo nechtěl začít mluvit, ale nakonec jsem se chopila iniciativy a pokusila se započít konverzaci.

"Takže plán na zničení Hydry? Jak dlouho se to vymýšlelo?" zeptala jsem se. Coulsonovi netrvalo dlouho odpovědět.

"Vlastně to oproti jiným misím byla brnkačka. Zapojil jsem jeden faktor, který se dřív nepoužíval." Na tuto otázku jsem chtěla nereagovat, občas není úplně dobré vědět všechno. Nakonec mě ale má zvědavost přemohla.

"Jaký faktor?"

"Pamatujete na pořekadlo Shieldu 'věřit systému'?" tázavě se na mě zadíval. Já přikývla.

"Tak přesně to jsem vypustil a udělal to na trochu jiném principu. Odteď prostě platí 'nikomu nevěřit'." Tato slova mi ke spokojenosti stačila a sama se sebou jsem se dohodla, že už toto téma raději nebudu rozebírat. Stačí, že mě nachytal v pozicích 'plavu v ponožkách'a 'jsem nejnažranější a brzo nejobéznější člověk světa'. 

Chvíli si Coulson prohlížel hromadu jídla, které jsem si natahala do pokoje a potom promluvil.

"Tak já tě tu nechám s tvým..." na chvíli se odmlčel. Zřejmě hledal to správné slovo. Nakonec ale uznal, že nejlepší bude prostě pokračovat v tom, co chtěl říct. "No, prostě tě tu nechám. Potřebuješ nabrat síly. Mise se blíží." Otočil se k odchodu, ale než zavřel dveře, vzpomněla jsem si na tu misi. 

"Počkat!" zakřičela jsem, abych ho ještě zadržela. A povedlo se mi to.

"Copak se děje?" zeptal se nechápavě.

"Mise Dva? Proč?" vyvalila jsem na něj svou největší otázku. "Přeci to není druhá mise v dějinách Shieldu?" dodala jsem.

"Není, to máte pravdu. Má to trochu hlubší význam." osvětlil a zadíval se na mě. Já mu pokynula hlavou, že může pokračovat.

"Agenti jako já, nebo May se celý život musíme nějakým způsobem krýt. Stejně jako agenti Hydry v Shieldu, je možné, že mezi námi stále nějací jsou, ale vzhledem k malému počtu lidí si nemůžeme dovolit je vyřadit. Pokud jsou loajální, zkusit se to dá. No, abych to shrnul. Každý tady žijeme takový Dvojí život. I lidé, kteří se zdají, že celý svůj život zasvětili Shieldu mají dvě verze svého já. A od toho ta dvojka." Ty jo, nevěděla jsem, že Coulson je takovej umělec. Měl by psát poezii!

"Dobře, jenom mě to zajímalo. Díky." poděkovala jsem a on na znamení vyslechnutí mých díků jenom pokýval hlavu a poté opustil místnost a zavřel. Alespoň, že se nemusím zvedat a zavírat sama.

Dva. Dvojí život. Zajímavá myšlenka. Ale pořád nemohu přijít na to, jak to mám ve skutečnosti já.

Pohled Warda:

Je pěkné proniknout do Hydry a jednoduše ji zničit a převezmout vše, na čem pracovali. Pokud teda nejste jejím členem. Nebo bývalým členem, záleží, jak se  to vezme. Zrovna jsem si už asi podesáté projížděl ty plány. Unést agenta Hydry, který "pracoval" pro Shield, přinutit je otevřít brány a následně proniknout do jejich nejhlubších základů. Sice se říká, že když usekneš jednu hlavu, tak narostou dvě další, ale tohle nebylo sekání hlav. Přirovnal bych to spíše k vyrvání srdce.

"Už zase?"vyrušil mě z mého hloubání hlas May a leknutím jsem trochu nadskočil. Doufám, že mě takhle nepozoruje moc dlouho. "Dneska už je to pošesté, co si prohlížíš ty stránky. Něco je špatně?" zeptala se mě. Ale z jejího hlasu jsem necítil ani špetku přívětivosti. Ne, že by byla zrovna vřelý člověk, ale tohle jsem u ní ještě nezažil.

"Byla by škoda, kdyby ten agent Hydry při akci přišel k úhoně, nemyslíš?" položila mi otázku, na kterou ale nečekala odpověď. Já jsem jen ucítil, jak mi přejel mráz po zádech.

Ano, ještě žiju! :O Doufám, že jste na tom stejně. :D Nebudu to tady okecávat, prostě jsem absolutně nevěděla co dál až jsem si jednou večer řekla, že stačí. No, uvidíme, jak to půjde dál, ehm ehm... :D Doufám, že jste na můj příběh nezapomněli! 

Co si myslíte, že se bude dít dál? Tuší May něco? A myslíte, že by Tris měla fusku a satana vyhodit? Pište! Moc ráda si vaše názory přečtu! :3

Byla bych taky moc ráda, kdybyste se podívali i na mé jiné příběhy, mám jich teď kvanta! :D

Pokud jste to dočetli až sem, napište do komentářů slovo "ryska" :D 

Vaše skoro zapomenutá Klaruška :3