Proniknutí do základny

43 4 0

Pohled Tris

"Teď!" Konečně se ozvalo z vysílačky a já mohla po skoro nekonečném čekání, kdy mi připadalo, že se moje nohy mění v dva zmrzlé kořeny, vyrazit do terénu. May už dovnitř vešla asi před dvaceti minutami, aby nám to tam trochu pročistila a když jsem došla do místnosti a sešla se se zbytkem týmu, společně jsme vyrazili dále do hlubin této budovy. A že má pořádně podzemní chodby.

Pohled Warda

Vrátil jsem se na základnu a nenápadně tak, aby si mě zde přítomni, kteří nyní seděli u počítačů a vysílaček, nevšimli jsem zaplul do svého pokoje. V hlavě mi stále ležela slova toho divnýho chlápka. Už takhle nemůžu žít. Teď jsem si to uvědomil. Nikdy jsem nebyl silný, i když jsem si tak připadal. Můj život vždy řídily rozkazy a já nevěděl, jak s tím skoncovat a nevím to doteď. Mohu riskovat to, že když Coulsonovi vše řeknu, tak mě zašije do toho nejhoršího lochu ve státech, ale stále je to ta nejlepší možnost, je to jediný způsob, kdy je alespoň šance, že neztratím Tris. Začal jsem si balit věci.

Pohled Tris

Po přeprání pár ne moc schopných agentů hydry jsme se dostali do místnosti s počítači. Ale to, co mě osobně zaujalo nejvíce byla obrazovka gigantických rozměrů na zdi naproti nám. A ještě divnější bylo, že na ní byl obličej, vlastně to vypadalo na přímý přenos.

"Tušil jsem, že přijdete." řekl tajemně dotyčný na obrazovce. Všimla jsem si dvou kamer, které byly umístěny v protilehlých rozích místnosti. Měla jsem pravdu, jede to živě.

"Tak to jsi velkej kluk! Chceš nám vyhrožovat?" nenechal se Hunter a hned dal najevo naši odhodlanost. Dneska to tady srovnáme se zemí. Když nad tím přemýšlím, tak bychom tuto budovu ale museli srovnat snad se zemským jádrem, kvůli těm nekonečným podzemním chodbám.

"Ne, vlastně jsem chtěl uzavřít dohodu." řekl s klidem muž. Je vidět, že ať utrousíme jakoukoliv poznámku, nenechá se vyvést z míry.  Je jako kus kamene, vlastně tak i trochu vypadá. Bože, už přirovnávám náhodné hovořící k přírodním materiálům, musím se vzchopit.

"Na dohody už je pozdě, na to jste měl pomyslet dříve." vložil se do rozhovoru Coulson.

"Vlastně to není ani dohoda, nazval bych to spíše darem. Daruji vám informace." pokračoval muž ve svém tématu.

"Nechceme informace, přišli jsme naposledy." konečně jsem ze sebe také něco vymáčkla já. Proč já jsem raději nemlčela.

"Ty bys o ty informace měla stát nejvíc, Tris. Tebe se týkají nejvíce." Když vyslovoval mé jméno, zdůraznil ho. Odkud ho zná? Neměl mi Shield zajistit anonymitu? A co mi sakra chce? Koutkem oka  jsem zachytila Coulsonův starostlivý pohled.

"Jaké informace?" zajímala jsem se dál. Načal to, tak ať to kouká dokončit. Na mužově obličeji se objevil vítězný úsměv, má mě tam, kde chtěl. Ale teď už to být nenechám, chci vědět, o co se jedná.

"Na stole leží složka, tu si vezmi a otevři si ji v soukromí, je jen pro tebe." Než stihl pokračovat, po složce jsem sáhla a prohlédla si ji. Nebyla uzavřená a vypadal dost sešle. Podle tenkosti jsem usoudila, že neobsahuje moc papírů. Poté muž pokračoval.

"Další věc, co by vás mohla zajímat se nachází na obrazovkách před vámi." Jakmile to dořekl, všechny displeje se rozsvítili a na všech byla stejná stránka. Moc jsem toho z dálky neviděla, ale rozpoznala jsem fotku Warda a vedle ní nějaké údaje. Vypadalo to trochu jako průkazka Shieldu, ale bylo to něco docela jiného. Všichni k obrazovkám pomalu došli, aby se mohli podívat, o co se jedná. Ani já nebyla výjimkou a už jsem také stála nalepená na tom obraze. Zblízka šlo všechno rozpoznat o mnoho lépe.

"Není to....." Řeč se mi zastavila. Slova mi do úst ne a ne se dostavit a s Coulsonova pohledu jsem už stihla usoudit to nejhorší. Přesto jsem se ale musela zeptat. "Že ne?" 

"Přeberte si to jak chcete, já už musím končit. Myslím, že se mi povedlo poněkud pozměnit situaci. A pamatujte, když useknete jednu hlavu, nahradí i dvě další." Potom obrazovka začala zrnit a obraz již nebyl rozpoznatelný, jenže než se úplně vypnula, byly slyšet ještě dvě slova. "Hail Hydra." Potom v místnosti nastalo ticho.

"On je Hydra." byla první slova, která to ticho prolomila a i když jsem už skoro nevnímala, co mé tělo dělá, po chvíli mi došlo, že jsem slova vyřkla já. Chtělo se mi křičet, ale jenom jsem tam tak stála a hleděla na tu obrazovku. Hajzl jeden, jak já ho nenávidím!

"Ano, je." jemně mi odpověděl Coulson.

"Toho hajzla najdu a osobně ho zabiju!" přidal se do konverzace Hunter. Jediný, kdo zatím nic neříkal byly May a Bobby. Nebylo třeba cokoliv komentovat.

"Musíme se uklidnit a vyřešit to. Ten průkaz vypadá pravě, ale musíme zjistit, jaká je pravda. Nikdy si nemůžeme být jisti. První věc, co udělá kdokoliv z nás je kontaktování Warda. Taky to musíme vysvětlit do vysílačky, z našich výroků není moc poznat. Hezky v klidu." vložil trošku logiky do situace Coulson. Sice měl pravdu, ale já momentálně nechtěla nic slyšet. Musím to být já, kdo ho jako první kontaktuje, ten hajzl si se mnou jenom zahrával a taky na to doplatí.

Mlčky jsme vyšli z chodeb a když naše obyčejné mobily opět vykazovaly známky signálu, vytočilo jsem Wardovo číslo. Coulson mezitím detailně popisoval situaci do vysílačky. A May? Ta na nic nečekala. Zajišťovala dopravu odsud.

Z mobilu se ozývaly dlouhé, vytáčivé tóny, ale nakonec mi madam ze sluchátka oznámila, že ho nezastihnu. Zkusila jsem to ještě dvakrát, ale bez výsledku.

"Tak co?" optala se mě Bobby, která momentálně neměla nic na práci a zároveň řekla svoji první větu za tuto misi.

"Nebere to." starostlivě jsem odpověděla. Kde může být? Nejhorší je, že teď ani nevím, jestli na něj mám být naštvaná, že po tom všem ještě zdrhá, nebo se o něj bát, protože mu někdo mohl něco provést. Lidi jsou všelijaký.

"Víš co následuje, že?" jemně mi naznačila blondýnka vedle mě. Samozřejmě, že to vím a děsí mě to. Rozjede se po něm pátrání a vyšťourají se i jeho největší tajemství, mezi které se počítá i náš menší románek. Nakonec se buď ukáže, že je nevinný, nebo už nikdy nespatří světlo světa. Vlastně je celá tato procedura docela dost brutální, ale co dělat, když máte možného člena Hydry na útěku? Důvěřovat systému.

"Ano, vím." odpověděla jsem a snažila jsem působit bez emocí. Nenechám je vidět mě slabou.

"Slib mi, že se do toho nezamotáš." Po vyřčení této věty jsem se po ní podívala, jako kdyby odhalila mé největší tajemství. Proč si myslí, že bych se do toho chtěla motat?

" Cože?" nevěřícně jsem se podivila nad předchozí větou.

"Slib mi to." trvala na svém. Co má člověk jiného dělat?

"Tak jo, slibuju." souhlasila jsem nakonec. V tom k nám ale už nakráčel Coulson s May a my opět mířili na základnu. Vsadím pět babek na to, že tam Ward nebude.


Opět nová kapitola asi po milionu letech, fakt se omlouvám, asi jsem prostě líná.. Každopádně nevíte někdo, kde bych sehnala čtvrtou sérii AoS? Nedaří se mi ji nikde stáhnout. :( Kdyžtak děkuji za odpovědi a doufám, že jste na mě mezitím nezapomněli! :D Mimochodem jak si zatím užíváte prázdniny? Zvládli jste školní rok? Já ano, ale za cenu, že jsem se za poslední dva měsíce skoro rozloučila s volným časem. No, všechno něco hold stojí... :D

Dvojí životPřečti si tento příběh ZDARMA!