Nabídka

264 18 3

Tak jsem konečně dospěla k napsání druhé kapitoly mého příběhu, užijte si ho! :)

"Jakou práci?" 

No to si snad dělá srandu, tak já se omylem připletu do přestřelky, poté se probudím v nemocnici s rozstříleným břichem, kterého jsem si předtím nevšimla, ale teď to bolelo jako blázen a ten chlap, kterýho ani neznám si ke mně přijde a jen tak mě chce zaměstnat?

"Pracuji pro tajnou organizaci jménem S.H.I.E.L.D. a to co jste předvedla v tom obchodě bylo vskutku pozoruhodné. Vedu tým tajných agentů a myslím, že by jste se nám hodila."

Takže je to ještě šílenější. Ale co, 22 let sním o tom, že budu tajná agentka a oni za mnou přijdou až teď? No proč ne, že?

"A kdo vůbec jste?" Nejistě jsem mu odpověděla.

"Phil Coulson, agent Shieldu, ale to už asi víte."

"Tris Dunchasterová" Podali jsme si ruku, no skvěle. Teď už ho znám, ale stejně to nic nemění na tom, že je to šílenost.

"Tak a teď odhalte ty skryté kamery, kdo za tím stojí? Matka, má vykutálená sestřička nebo že by se snad můj otec rozhodl, že mě po 22 letech přinutí k tomu, že ho budu ještě více nenávidět, pokud to teda jde?" Upřímně ale stále trochu doufám že je pravda, protože by to bylo zatraceně super.

"Nene slečno Duchasterová, tohle je realita, vím že to zní trochu přitaženě za vlasy, ale je to tak." Odpověděl, ale bylo poznat, že měl co dělat , aby nevyprskl smíchy.

"Dobře, a když to přijmu, co za to?" Ne, že bych tu práci nechtěla, ale být nedostupná je takové tajemnější a opravdu nepotřebuju aby o mně věděli i to jakou značku toaletního papíru používám.

"Nepřišel bych sem, kdybych o vás nic nevěděl a proto jsem si o vás něco málo zjistil, vy neznáte svého otce že?" Tak nic no, tajemnost nefunguje, toaleťák odhalen.

"Ne, neznám. Ten hajzl nechal mojí matku samotnou se dvěma dětma." 

"Pokud nabídku přijmete, můžeme ho najít. Teda pokud o to teda stojíte." No, nejsem si jistá jestli to chci, přece jenom utekl od nás, teda alespoň mi to matka vždy říkávala.

"No, ale co. Stejně můj život stojí za prd. Příjímám, ale s tím otcem si to ještě rozmyslím."

"Dobře, jak chcete. Volba je na vás." odpověděl

"A kdy mám jako nastoupit pane Coulsone?" snažila jsem se být zdvořilá, přeci jenom, nechci si rozladit svýho novýho šéfa.

"Až se uzdravíte." 

"A to bude kdy?" Takže neurčitá pracovní doba, no já se nebráním.

"Nevíme, ale vzhledem k nynější rychlosti hojení to bude brzy." řekl a chystal se odejít z pokoje, ale v tom se zastavil.

"A ještě něco, říkejte mi Phile." Takže šéfík chce, abych mu tykala. Why not? Opustil místnost a dveře se zabouchly. Hmm, takže sama na pokoji, polomrtvá a se spoustou nezodpovězených otázek.

Doufám že se vám druhý díl líbil. Původně jsem chtěla dát druhý a třetí díl dohromady, ale rozdělila jsem je. Třetí vyjde za chvilinku. ;)













Dvojí životPřečti si tento příběh ZDARMA!