Výcvik - 2. část

197 16 0

Popravdě mám na něj pořád pifku za ty kliky. A jakou!

"Cože?" nechápavě jsem se na něj otočila.

"Zlom, kdy zjistíme jestli to má cenu. Každý agent na to časem přijde. Buď od toho odejdeš úplně, nebo se do toho ponoříš tak moc, že se práce stane tvůj život." Takže filozofická úvaha o životě, no začíná to být čím dál zajímavější. No dobře, to bych asi neměla, pro něj to byl asi důležitý okamžik v životě. Ale ne! No co, vždycky jsem byla zlomyslná svině...

"A u tebe přišel kdy?" zeptala jsem se. Třeba zjemní a odpustí mi ten boxing.

"Když jsem byl malý. Rodiče si mě s bratry nevšímali, takže když mezi námi došlo k šikaně, bylo jim to jedno."

"Co se stalo?" Páni, fakt mi ho začíná být líto.

"Můj starší bratr Christian mě jednoho dne donutil strčit mého mladšího do studny. Do té doby jsme s Thomasem byli nejlepší přátelé, ale po těch dvou dnech strávených ve studně, než ho vytáhli hasiči ho přimělo nenávidět mě. Nikdy bych to neudělal, ale Christian řekl, že pokud to neudělám tak ublíží Thomasovi ještě víc. V tu dobu jsem se nemohl bránit. A potom všem, jsem si slíbil, že se už Thomasovi nikdy nic nestane. Proto jsem se přidal k Shieldu." řekl a smutně se na mě usmál. Ty vado mě je toho chlapa fakt líto, jen doufám že to není jen balící taktika, ale co si to nalhávám, proč by mě chtěl sbalit? Jsi proti němu nicka Tris, už si to uvědom!

"To je mi moc líto." no, občas by mě nezabila trochu člověka utěšit.

"To je dobrý, už je to dávno." Kolik že mu to vlastně je? No, v nejbližší době se rozhodně zeptám. Anebo proč ne rovnou teď?

"A kolik že ti vlastně je?" já se fakt zeptala, bože to je trapas!

"27, proč se ptáš, je to snad důležité?" odpověděl s úsměvem. Za prvé, alespoň trochu jsem mu zvedla náladu, dobře plus bod! Za druhé, vypadám hrozně trapně, špatně mínus 300 bodů! No, pět let není tolik, zas takovej rozdíl by mezi náma nebyl kdyby... Stop! Začni se už konečně chovat a hlavně myslet normálně!

"Ne, jen tak se ptám." tak z tohohle se budu vykecávat ještě dlouho!

Došel ke mně, přiblížil se, počkat CO?! To snad ne! Dal mi ruce za záda, jako by mě chtěl obejmout, on mě chce asi políbit! Bože já tomu nevěřím! Takže Tris, teď ho slušně odmítneš, abys ho co nejméně zranila! I když, dostat pusu od svýho šéfa, to je cool. A ty jeho oči, kde je můj pop corn? V tu chvíli jsem si všimla jeho svalnatých rukou, jak jsem si toho mohla vůbec nevšimnout! Ježiš on je prostě tak skvělej! Kašli na všechny pravidla, prostě ho polib Tris! Zavřela jsem oči, a své rty jemně připravila na jeho polibek.

"Nikdy nenech svého protivníka ozbrojeného, to je pravidlo číslo jedna." Co? Otevřela jsem oči a on mi vytáhl zbraň, kterou jsem měla v zadní kapse. Takže nakonec nic? Dneska si opravdu nemožná Tris, je to blbost proč chtěl tebe a tady? Je chytrej, našel by si místo ne tak na očích a bez kamer, třeba jeho pokoj a tam by tě...

"Je všechno v pořádku Tris?" přerušil mě z mých hříšných myšlenek Ward, nejradši bych se teď jednoduše vypařila, kéž by to šlo!

"Ale jistě! Chápu, protivník, odzbrojit, jo všechno je v pořádku." až na to, že si jsem se teď brutálně ztrapnila! Klidně bych už udělala i těch 50 kliků, jen ne tohle! Super, takže teď už nastopro ví, že se ti líbí, prosím kde je teď má kouzelná hůlka z dětství, co umí vracet čas? Potřebuji jí! A rychle!!!

"Opravdu je vše v pořádku? Tváříš se tak..." jop, ví to.

"Jak?" okamžitě jsem zpozorněla.

"Já nevím, promiň mi ten výraz, mimo realitu." odpověděl.

"Ne, to je dobrý, jsem na sto procent přítomna v reálném světě." no jo, ale až teď, na sto procent vlastně nejsem nikdy.

"Opravdu?" Takže on mi nevěří, no vlastně se mu vůbec nedivím.

"Opravdu." 

Vydala bych to společně s minulým dílem, ale můj notebook si řekl, že bude protestovat. :D Doufám ale, že jste si pokračování užili. :D Hmm, a hádejte koho asi máte v příloze, jaká těžká otázka. :D



Dvojí životPřečti si tento příběh ZDARMA!