Zbraně

224 17 3

Tak  pro vás mám další kapitolku. Enjoy! :3

"A tady máme uložené veškeré zbraně potřebné k misím." Řekl a zavedl mě do velké místnosti, kde byly na všech stěnách pověšeny zbraně všeho druhu. A právě v tu chvíli se mi to tak trochu zvrtlo, probudila se ve mně jakási úchylka ke zbraním, kterou v sobě od mládí mám, protože jsem udělala přesně to, co jsem si při nástupu slíbila - nechala se unést. Ale co, oni tam měli snad všechny zbraně kategorie A, B, C a dokonce i něco z D! No co jsem čekala, je to supertajná špionážní služba, i když ne v každé špionážní službě mají historické zbraně z kategorie D! Myslím, že každý alespoň podobně úchylný člověk jako já by se nechal unést.

"Všechno v pořádku?" zeptal se, v tu chvíli jsem asi vypadala, že jsem právě spatřila ducha.

"Jistě že." řekla jsem a rychle se vzpamatovala. Ne, já se prostě neumím chovat normálně. Teď si o mně určitě myslí, že jsem šáhlá, nebo tak něco. I když by nebyl daleko od pravdy.

"Jenom vidím, že si se zarazila. Zajímáš se o zbraně?" pokračoval.

"Ne, já jenom, no, já jsem jenom nikdy neviděla tolik zbraní v jedné místnosti." Výborně Tris, nejenže vymýšlíš tak blbý výmluvy, ty ještě koktáš! To už si mu rovnou mohla říct: "Hej jo, o zbraně se zajímám od svých patnácti a taky celej život až skoro úchylně toužím po tom, že ze mě bude fuckin secret agent!" 

"Co prosím?" uslyšela jsem za sebou. Ale ne! Já to řekla nahlas, sakra Tris co to s tebou dneska je? No páni já si v duchu povídám sama se sebou, ještě zjistím, že jsem schyzofrenik!

"Ne nic, já jenom přemýšlela a trochu no, trochu jsem to řekla nahlas." No, pokud mě nepošle do blázince, tak mě minimálně seřve za neprofesionalitu v práci. 

"V pořádku, to je jistě z té nervozity. Spousty lidí, co sem nastoupí jsou prvních pár dní trochu nesví, přece jen, život který si právě zvolili je naprosto jiný, než život všech jejich známých. Jistě si brzo zvyknete." Páni, situace zachráněna. Možná to nebude jenom nudnej zakomplexovanej týpek jako to bývá ve filmech. Ne vážně, měla bych přestat brát realitu podle filmů.

"Jistě, to bude ta nervozita." snažila jsem se ještě více nezvorat situaci, pokud to teda šlo...                        Kývl hlavou a usmál se na znamení, že pochopil. Podíval se na hodinky a počkat, on se vážně usmál? 

"Omlouvám se, ale trochu jsme se zdrželi a tak vám nebudu moci ukázat celou základnu, ale zítra vám ukážu zbytek. Právě jsem dostal rozkaz, že se máme dostavit do společenské místnosti." Jo! měla jsem pravdu, říkají tomu společenská místnost. 

"Ano, dobře." odvětila jsem. "A ještě něco..."

"Ano agentko Dunchasterová?"

"Prosím vás tikejte mi, jenom Tris, vím že je to prkotina, ale připadám si hrozně stará, když mi lidé vykají." Jako vážně? To mělo být jako co?! Laciný pokus ho sbalit?! Ne blbost, on se mi nelíbí, je to tím, že je agent stopro! Agenti mi vždycky přišli sexy. Ale i tak, to si fakt myslím, že by to jako fakt zabralo? Och já naivka...

"Jistě Tris." odpověděl a... on se zase usmál?

"Děkuji agente Warde." Tak, dneska první normální věta, teda alespoň na mě.

"Pro vás Grant." 

Doufám že se vám pokračování líbilo. Opět jsem se do toho tak ponořila, že rovnou vydám další díl. :)

V příloze máte Bobbi a Huntera co jsem vám slíbila.







Dvojí životPřečti si tento příběh ZDARMA!