První mise v terénu

147 9 1

Následující den:

Vešla jsem do místnosti, ve které měl Coulson tu svou slavnou přednášku o bezpečnosti na misích. K čemu mi to asi jako bude, když mě na žádnou misi nepustí? Vždycky tu jen sedím jak technická podpora, to už tu rovnou nemusím být že? 

"Dobré ráno Tris." pozdravil mě Coulson. A to jsem tajně doufala, že mě nevidí, vsadím se že jeho další věta bude...

"Vyrážíme na misi, budeme tě potřebovat jako technickou podporu. Budeš nás přes vysílačku navádět." ...jo přesně tohle.

"Jistě, ráda."  a co mu mám asi jako říct, Hej šéfe já chci jít zabíjet... počkat, proti komu že to bojujeme?

"A co je to vlastně za misi?" zeptala jsem se.

"Letíme na hlavní základnu Hydry. To je organizace, proti které bojujeme. Vlastně si navzájem znepříjemňujeme život. Chceme tam získat nějaké informace o jejich aktuální činnosti a následně je smazat. To znamená výzkumy, mise, zkrátka vše. Jen ať začínají opět od znova, dá nám to náskok." dokončil Coulson svůj proslov.

"Aha, dobře." uzavřela jsem debatu a šla se nasnídat.       K snídaní jsem si dala tousty s máslem. Když jsem dojedla, šla jsem do komunikační místnosti, nasadila si sluchátko, zapnula ho a navázala spojení s týmem. 

"Tady základna, prosím nechť se mi každý člen mise ohlásí, ať mám jistotu, že spojení funguje." snažila jsem se působit alespoň trochu profesionálně. 

"Coulson, rozumím." 

"May, rozumím."

"Morse, rozumím."

"Ward, rozumím." zdá se mi to, nebo je ten jeho hlas ještě víc sexy než včera?

"Tady Hunter, vysílačka funguje." no jo, prostě ten to musel říct originálně.

"Dobře týme, až doletíte, ozvěte se mi." řekla jsem a zapnula si mapu s pozicemi všech z týmu. Tak a teď vím, kde se kdo potuluje. Bohužel přístroj, který kontroloval životní funkce měla Simmonsová, takže moje špehovací úchylka nebyla úplná. Třeba příště...

O chvíli později:

"Dorazili jsme na místo, kudy dál?" ozval se mi Coulson do sluchátka. No konečně, už jsem si myslela, že tu nudou umřu. Když je člověk technická podpora, nemůže si jen tak třeba hrát na mobilu, ale bylo by to super. Hodně super.

"Výborně, vydejte se první chodbou doleva. Jste přítomni všichni?" ujistila jsem se. Moje navigovací skills začínají. No, já se dokážu sama ztratit úplně všude, takže to bude ještě zajímavý.

"Ano, jsme všichni. Jdeme danou chodbou, ale je tu křižovatka, kudy teď?" odpověděl Coulson.

"Jděte rovně, za chvíli byste měli dojít do velké místnosti. Myslím, že tam by to mohlo být." snad to ta mapa ukazuje dobře.

"Jsme tu, jsou tu archivy, ale nevidím tu žádné počítače. Nechce se mi věřit, že by si Hydra všechno zapisovala na papír. Neukazuje to nějaké skryté místnosti? Mezitím můj tým prohledá ty složky." oznámil.

"Počkejte, je to tajná organizace. Elektroniku mít bude, ale velmi dobře ukrytou. Zkuste, jestli třeba není na stěně, nebo ukrytá v nějaké složce, třeba jestli tam není flash disk. Možná to mají na něm a tohle je jen zástěrka. Pak to jen vsuneme do počítače a máme to." 

"Dobrý nápad, ozvu se pokud něco najdeme." ukončil Coulson rozhovor.   Mezitím, jsem se rozhodla, že Fitze požádám o donesení kávy, vyhověl mi a já po chvíli měla krásně teplý hrnek kávy.

"Máme to, jsou tu dva flash disky a jedna micro SD karta, ale asi jim to nesmažeme, zálohy budou mít jinde a na prohledávání celé základny nemáme čas." hele nepovídej.

"Dobře, máme to co jsem hledali. Leťte zpět..." ani jsem to nedořekla a ze sluchátka se ozvala střelba.

"Coulsone co se děje, je všechno v pořádku?" řekla jsem ustaraně. Co když se jim něco stane? Co když se Wardovi něco stane?

"Hydra si nás všimla, potřebujeme okamžitě posily, je jich moc." řekl udýchaně.

"Ne, nepotřebujeme. My to zvládneme." vložila se do rozhovoru May? A co mám jako teď dělat? To si mám jako vybrat, komu udělám radost? No to si dělaj srandu.

"Žádný takový, pošlete posily, nehodlám tu dnes nikoho ztratit." vyřešil situaci Coulson. Díky bohu, že jsem to nemusela řešit já...

"Dobře, kterou jednotku mám poslat. Musím to ohlásit tam nahoře." 

"Na to není čas, potřebujeme je sejmout hned. Vím, že nemáš hotový výcvik, ale myslíš, že by si je zvládla z dálky sejmout?" dělá si srandu? Od první chvíle, co jsem tady na to čekám.

"Ne, to nemůže. Není dostatečně vyškolená, mohlo by se jí něco stát!" namítl Ward. Je sice pěkný, že se o mě bojí, ale měli by si tu zavést soukromé konverzace, tyhle hádky jsou fakt hrozný!

"Nemáme na vybranou, rychle se dostavte Tris, je to na vás." řekl Coulson a vypnul si komunikaci.

Okamžitě jsem si sundala sluchátko a šla do zbrojovny. Když jsem si vzala vše potřebné, už bylo připravené letadlo. Nastoupila jsem do něj. Ani mě nenapadlo, jak se tam sakra tak rychle dostalo, ale na to teď opravdu nebyl čas.

Po chvíli cesty letadlem jsem byla na místě, zvenku to působilo celkem klidně, ale když jsem si vzpomněla, jaký psycho se tam odehrává, už mi to tak klidné nepřipadalo. Šla jsem stejnou cestou, co jsem jim diktovala, štěstí, že jsem si to pamatovala.

Došla jsem na místo, ale pro jistotu, jsem se ukryla za archivy. Vytáhla jsem zbraň a namířila na jednoho z agentů Hydry, který právě bojoval s Bobbi a vystřelila. Trefa! Potom jsem bleskově namířila na dalšího a vystřelila. Musela jsem to udělat co nejrychleji, aby nestihli zareagovat. Další trefa! Dva mrtví, pět jich zbývá. Namířila jsem na dalšího a zasáhla ho do ramene, tohle nebyla úplně nejlepší trefa. Naštěstí ho May dorazila. Nyní jsme už v přesile.   No jo, nemohlo mě napadnout nic lepšího, než jít taky do boje. Kdyžtak mě hold někdo bude muset zachraňovat no...

Vyšla jsem ze své skrýše a vrhla se po prvním nepříteli, kterého jsem potkala. Byl na tom asi podobně jako já, takže jsem nezasáhla ani já jeho, ani on mě. Ostatní už mezi tím zneškodnili zbytek nepřátel, jen já se tam stále prala s tím agentem. Koukla jsem se po Wardovi, ten si kontroloval, své zraně... Počkat, on je zraněný?! 

BUM! Z čista jasna mě ten agent udeřil a já padla k zemi. Ježiš Tris, Rule number one, hlídej si nepřítele a hlavně se k němu neotáčej k zády, bože ty jsi nemožná!

Snažila jsem se zvednout, ale nešlo, můj mozek pracoval rychleji než tělo. V tom jsem se chytla za hlavu a ucítila mazlavou tekutinu, to je krev!           

Neznámý se mezitím chystal, že mi dá poslední ránu, ale v tom se zastavil. Padl k zemi. Otočila jsem se a viděla, jak Ward míří zbraní na místo, kde padl. On ho zastřelil! No, myslím, že mu hodně dlužím.  

Došel ke mně, pomohl mi na nohy a zeptal se : "Si v pořádku?"   já se zmohla jen na ubohé "Ano."

"Dobře, tak jedeme na základnu. Pro dnešek by to stačilo." řekl Coulson a já mu za to byla vděčná.

Vyšli jsme ze spletitých chodeb, kde na nás již čekal vrtulník. V zástupu jsme do něj nastupovali a já šla poslední. Teprve teď jsem si všimla, že motor letadla zní nějak jinak.....

Tak, další kapitolka je na světě. Vote a comment moc potěší. :3 Asi dneska vydám ještě jednu, která bude hlavně akční. V bonusu máte nějakou hudbu ke čtení. :) A zároveň je to video o Grantovi, nevytvořila jsem ho já, ale Justalittlegirl23. Všechna práva k videu náleží jí. :)

Dvojí životPřečti si tento příběh ZDARMA!