Výcvik

214 12 0

"Tak pro dnešek..."

"Jasan, vstanu hned!" Hned jsem věděla že to není pravda...

Další den:

"Takže vstávat, večer si to slíbila a tady se sliby plní. Za pět minut tě chci vidět v tělocvičně, nebo dostaneš 50 kliků navíc. No, dal bych ti víc, ale víc mi Coulson nedovolil." 

Páni, ten dokáže být po ránu fakt milej! Otráveně jsem se podívala na hodinky, normálně bych po něm asi hodila polštář s naivní nadějí, že ho to umlčí, ale 50 kliků nedám ani za hodinu z přestávkami. Jestli je toto jen malý trest, tak jsem teda zvědavá jak zvládnu tady jen takzvaně normální výcvik. Ale ono je teprv 6:30! Dělá si snad srandu?! Takhle brzo nevstávám ani na hodně důležitá setkání! Jak říkám, 50 kliků pro mě byla velká motivace a tak jsem neochotně vstala o co nejrychleji na sebe navlékla první triko a legíny co jsem vyštrachala z tašky. Ještě ani nemám vybaleno a už na mě jdou s takovými drsnými budíčky. Budíčky, jeden z důvodů, proč jsem nejezdila na žádné tábory. Když teda nepočítám ten důvod, že tam bude spoustu rozmazlených fakanů a namyšlených, vyfintěných čtrnáctek, které čekají jen na to, až jim bude patnáct, aby se legálně vrhly na prvního,kterého potkají. No některé nečekají ani na to...                  Unaveně jsem vyšla z pokoje, teprve teď jsem si všimla ještě doznívající kocoviny ze včerejší noci. Ale zas moc jsem toho nevypila! Co si to nalhávám, můžu být ráda, že jsem odešla po svých. Teda, alespoň myslím...                                                                                                                                                                              Ale je tu jeden problém, včera jsme prohlídku tak úplně nestihly takže, no, kde je sakra ta podělaná tělocvična?! 

Po chvíli hledání jsem konečně došla na místo určení, kde už na mě netrpělivě čekal Ward, to jsem si myslela, že mě chtěl jen popohnat...

"Máš 6 minut a 24 sekund zpoždění." oznámil aniž by odtrhl hlavu od hodinek. Ty kráso, ten chlap je fakt úchylnej na dochvilnost!

"No, ale musíš uznat, že 6 minut a bla bla sekund není tak špatné! Na mě..." Snažila jsem se uvolnit atmosféru.

"Tady zpoždění nestrpíme. Tak se zatím rozcvič, já dojdu pro náčiní a začneme..." (jo, vím že to zní dvojsmyslně :D) Fakt je dneska hrozně milej, nejdřív mě tak brutálně vytáhne z postele, z té krásné, pohodlné postele a teď tohle? Aspoň že už zapomněl na ty kliky...

"...a těch padesát kliků mi předvedeš až se vrátím." Tak nezapomněl. Já toho chlapa vážně žeru tyjo, myslím, že po tomhle ho při první příležitosti zabiju!

O chvíli později:

"třicet šest! třicet sedm! třicet osm! třicet devět! čtyřicet! Ještě deset a bude to, pojď!" Dobře, kašlu na první příležitost, zabiju ho hned a tady! No, nechtěla jsem vypadat měkce tak jsem i s velkým přemáháním dal i těch posledních deset. Nejradši bych se teď únavou svalila na zem, no to jaksi nemůžu.

"Hotovo, a teď už se můžu napít?" zeptala jsem se s nadějí, že mi to povolí. Co jsem si myslela?

"Ne, teprv jsme začali." Ten chlap je vážně despota, pomyslela jsem si a otráveně jsme protočila očima.

"Jednou mi poděkuješ, na misi si nebudeš jen to moci dojít po pití, tam se tě nikdo nebude ptát jestli ještě můžeš, venku je svět kterému musíš čelit a já se zavázal, že tě na něj připravím, tak se snažím, jak nejlíp umím." řekl s úsměvem. Takže teď si bude hrát na to, že je můj otec? Nikdy mě otec nevychovával, takže nevím jaké to je, ale pokud je to takovéhle, tak si myslím, že jsem o moc nepřišla. V tu chvíli jsem popravdě musela působit dost komicky, protože můj pohled trochu odpovídal mým myšlenkám.

"Dobře tak jdem dál." dodal a zavedl mě k boxovacímu pytli. Hmm, co se bude asi dít tady? Nechte mě hádat, že bych boxovala? Jak překvapivé. No, ono je vlastně všechno lepší, než těch 50 kliků. I když, s jeho přístupem k výcviku? No nevím.

"Tady do toho pytle budeš boxovat..." tak to by mě opravdu nenapadlo. "přesně takhle." prohlásil a předvedl klasické přímé boxování. "Nejtěžší je udržet ruce celou tu dobu nahoře." A to chce jako říct, že do toho mám bušit nějak dlouho?! I přes zvou značnou nechuť jsem mlčela a dělala to, co chtěl. Dalších 50 kliků bych opravdu nerada.

Dala jsem se do boxování, ono mi asi nic jiného nezbývalo. Ward se mezitím zašel napít, počkat CO?! Já chci taky napít! To není fér, on může a já ne?! 

"Jednou přijde ten zlom." Aha, a teďka mele jako o čem zase? 


Tak já doufám, že se vám pokračování líbilo, uznávám je o trochu delší, dobře ta o hodně delší, ale o to víc jste si to doufám užili. :D Dneska jsem výjimečně napsala jen jednu kapitolu za den, no jo ale super dlouhou. :D Vypadá to, že Tris je nám zamilovaná pro uši, a to pro tento příběh mám toho ještě tolik připraveného, těšte se! :D V příloze máte fotečku Warda ;) Bohužel jsem nakonec musela story rozdělit na dva party, protože se to nechtělo uložit, snad to nevadí. :)








Dvojí životPřečti si tento příběh ZDARMA!