Wardova temná stránka

107 10 3

Byli na střeše a budova pod nimi se začínala hroutit. Náhle ale spatřili spásu, vrtulník.

"Udělám blízký manévr a vy naskočíte!" pokřikovala na ně May. Přiletěla ještě blíže a snažila se udržet vrtulník na místě. Až na občasné cukání se jí to dařilo. Hunter se rozběhl a bez větších problému naskočil na vrtulník.

"Teď ty Bobby!" zakřičel. Tak se také rozběhla, ale už nedopadla...


Pohled z mise:

Bobby se řítila do obrovské propasti pod nimi, náhle se ale zastavila. Zachytila ji silná ruka, Hunter. Rychle ji vytáhl nahoru a zkontroloval, jestli je v pořádku. Vše nasvědčovalo tomu, že se jí nic nestalo.

"Dík. Páni, už jsem si fakt myslela, že umřu." řekla Bobby a vděčně se zadívala na svého zachránce.

"No, vypadá to, že budeš žít věčně." odpověděl jí se smíchem Hunter. Udělal pár kroků a naklonil se k May, která byla momentálně zaneprázdněna řízením.

"Nějaké zprávy ze základny?" zeptal se jednoduše. 

"Ano, ale jen jedna by vás mohla zajímat." odpověděla mu, aniž by změnila svou kamennou tvář, kterou má při každé misi. Vlastně nejen misi, ona ji nosí pořád.

"A tou je?" stále netrpělivě vyzvídal Hunter.

"Tris už je při smyslech a dokonce se na vás i ptala." po zaznění této věty posádka vrtulníku utichla.

Pohled Warda:

Probudil jsem se. Počkat, já jsem spal? 

"Dobré ráno Šípková růženko." uslyšel jsem z rohu místnosti. 

"Jak dlouho jsem spal a že o tom nevím?" prohlásil jsem jemně naštvaným tónem.

"Jo tohle? Za to se omlouvám. Musel jsem, v zájmu bezpečí samozřejmě, použít uspávací prostředek. Bude lepší, když nebudete vědět, kde se nacházíte. Pro mě i pro vás." aha, takže už se mi ani nikdo neopováží říct kde to sakra jsem. Fakt skvělý. Zadíval jsem se do okna, nacházejícího se napravo od postele, kde jsem spal. Zahlédl jsem les. No to mi fakt nepomohlo, no.

"Už jste podal výpověď z Shieldu? Víte co vás čeká v opačném případě, že?"

"Ano, podal. Moc dobře vím, co by mě čekalo pane." odpověděl jsem poslušně. Pravda je možná sice trošku jiná, ale o tom se ještě nemusí dozvědět. Navíc poslední věc, co by teď S.H.I.E.L.D. udělal je hledání mě. Znám Coulsona, znám ho až moc dobře.

"Dobře." spokojeně odpověděl můj šéf a odešel z místnosti. Sám, na místě které neznám, s psychopatickým zabijákem a holkou na lůžku nejspíše někde míle daleko. Teprve teď začíná ta pravá sranda.

Posadil jsem se, uspávací prostředek ještě trochu fungoval, ale přinutil jsem své tělo makat. Rozhlédl jsem se po místnosti. Nic moc, co by se dalo použít k mému plánu. Když v tom jsem to spatřil. Šroubovák. Dokonalé! Uchopil jsem ho do pravé ruky a zamířil jsem ke dveřím pokoje, co možná nejpotišeji je otevřel a pomalu jsem se vydal chodbou. 

Po chvíli jsem zahlédl přivřené  dveře, ze kterých šlo světlo. Ještě více jsem se přitiskl ke stěně a nahlédl do místnosti. Za stolem tam seděl můj cíl a něco ťukal do počítače. Zakoukal jsem se pořádně. Kromě nůžek v jeho okolí nebylo nic, co by mohl použít jako zbraň. K mému neštěstí u sebe vždy nosí služební zbraň. Budu muset hold být rychlejší. Pokud si myslíte, že mým plánem bylo zabít mého  šéfa, šeredně se mýlíte, mým plánem bylo ho nejdřív trochu pomučit, dokud by si neuvědomil rozsáhlost svých činů, které v minulosti spáchal a pak, jako milosrdenství bych mu to trápení konečně ukončil a zabil ho. Sakra, má temná stránka osobnosti se začíná celkem silně projevovat. Za chvíli ze mě bude stejný psychopat, jako je on. Ne, to nedopustím. Kvůli světu, kvůli sobě a hlavně kvůli Tris. Nesmím to dopustit kvůli ní.

Dvojí životPřečti si tento příběh ZDARMA!