A psycho může začít...

115 10 3

  Otevřela jsem oči. Byla jsem někde jinde. Bylo to tu tmavé a smrděla tu plíseň. Jak dlouho jsem spala?! Někdo vešel do místnosti.

"Jsi ještě krásnější, než tehdy." pronesl. Z jeho hlasu jsem poznala, že to je muž. No, i z postavy by se to dalo vyčíst, ale moje oči stále nesloužili moc dobře.

"Kdo jste? A kde to jsem?" zeptala jsem se zmateně.

"To teď není podstatné." odpověděl.

"Aha, a co je teda podstatné?" vyptávala jsem se dál.

"To, kdo jsi ty." ty jo, ten chlap je tak upovídanej...

"Jo kromě toho, že jsem nejspíš mimozemšťan, co jsem? Co jsem ještě? Ještě nějaké překvapení dneska?" vyjekla jsem zoufale. Je toho na mě moc, začínám se v tom zmatku ztrácet.

"Mimozemšťan? To ti vážně namluvili?"

"Nebo něco jiného, prý nevědí. Vy snad o tom něco víte? A vůbec, proč se spolu takhle bavíme? Ani vás neznám!"

"Ty mě možná neznáš. Jak bys taky mohla? Už je to 22 let."

"Stále jste neodpověděl na mou první otázku. Vy něco víte o té... no.... věci ve mně?"

"To není věc, to je dar Elisabeth!" řekl a podíval se na mě, jeho oči byli tak ledové, vypadal jako by v sobě neměl kousek citu. Vzhled psychopata mu ještě potvrzovala vysoká hubená postava a rozcuchané blonďaté, skoro až bílé vlasy kratší délky.

"Elisabeth? Hej, já nejsem žádná Anglická královna, i když by to možná bylo fajn. Jsem Tris." Proč mu to sakra říkám? No, stejně už to asi ví.

"Tris? Tak tě ta zrádkyně pojmenovala? To je jak jméno pro nějakou čarodějnici!" rozkřiknul se. Tak to teda neví no. Vážně se toho chlapa začínám bát.

"Kdo mě tak pojmenoval?" zeptám se opatrně, nechci ho ještě více vyprovokovat.

"Kdo asi, tvá matka! Sebere mi tě, odstěhuje se, takže tě nemohu najít a pošle na mě nějaký fízly, nebo co! A aby toho nebylo málo, pořídí si další dítě s nějakým kreténem od vedle!"

"Cože?! O čem to tu mluvíte?! Odkud znáte mou matku? A vůbec, řekněte mi už konečně kdo jste!"

"Jsem tvůj otec." odpoví krátce. To není možné! Ne, on by se nikdy nevrátil, z matčiných vyprávění jsem usoudila, že je to opilec a nepřítel zákona! Taky říkala, že by se o mě nikdy nezajímal. Nebo že by mi lhala?

"A kde si celý ty roky sakra byl?! Co se sakra stalo?! Tehdy i teď! Okamžitě mi řekni kdo jsi a kdo jsem já!"

"Neboj, to se brzy dozvíš, teď na to ale není čas. Coulson jde, vstávej děvče. VSTÁVEJ!" poslední slovo zařval a já se probudila opět na lůžku. Takže to byl jen sen?

"Takže si se nám už probrala." zvolal Coulson.

"Jak dlouho jsem spala?" zeptala jsem se zmateně.

"Den a půl, krátce to zrovna nebylo." odpověděl mi stále vesele.

" A kde jsou ostatní?"

"No, May, Bobby a Hunter jeli na misi, Fitz a Simmonsová jsou jako obvykle v laborce. Mimochodem Simmonsová za tebou několikrát byla, bez její pomoci bys nejspíš byla mrtvá. Skye dělá technickou podporu May a spol. a Ward říkal, že si musí něco zařídit." Zařídit? Co když někde leží mrtvý? Blbost, už si moc paranoidní Tris. Nebo Elisabeth?

Z hloubavého přemýšlení mě vytrhlo až bouchnutí dveřmi, když Coulson opouštěl místnost. A co ta věc ve mně? O tý mi jako nic říct nehodlá? Však já na to přijdu. Jednou...

Dvojí životPřečti si tento příběh ZDARMA!