Uvítací večírek

169 13 0

Později:

Přišla jsem do společenské místnosti. Všichni tam už byli a na stole byl alkohol, spousty alkoholu! 

"Řekli jsme si, že když už jsi tady nová, tak bychom ti mohli uspořádat takový uvítací večírek. A vzhledem k poslední párty víme, že alkohol ti zřejmě vůbec vadit nebude." pronesl vítězoslavně Coulson. Super, teď jsem za alkoholičku. I když občas to není daleko od pravdy...

"Značky jsem vybíral já!" dodal Hunter. 

"Ježiš děkuju, to jste nemuseli." odpověděla jsem. Ale sakra, jen ať večírek je! Sranda musí být!

"No, jelikož je to tvůj večírek, můžeš si vybrat první aktivitu." řekl Ward. No a jelikož jsem hroznej ďáblík tak mě napadla jedině...

..."Flaška." vyhrkla jsem. "Chci říct, pojďme si zahrát flašku, bude zábava a něco se o vás alespoň dozvím." upřímně jsem celkem zvědavá co za úkoly padnou a jak daleko zajdou. Ale tohle je moje tradice, jakmile znám novou partu lidí, nutím je hned hrát flašku. Chudáci...

"Dobře, jak je libo."odvětil Coulson. To ještě nevědí co je čeká, muhaha!

Sedli jsme si na zem. Fitz přinesl nějakou polodopitou flašku a já všem nalila pití, Jemma trochu protestovala, ale nakonec jsem jí ukecala. Jelikož jsem to vymyslela já, roztočila jsem jako první. Padlo to na Bobbi.

"Takže první volba večera, pravda nebo úkol?" zeptala jsem se a trochu se napila.

"Začneme zlehka, pravda." Ach jo, a já se tak těšila. Měla jsem parádní úkol, ale co. Někdy příště.

"No, dobře. Měla si někdy něco víc s jakýmkoliv členem týmu?" tak, teď si o mně myslí, že se zajímám o jejich sexuální život. Měla bych se odnaučit říct to první, co mě napadne!

Napila se a nenápadně zakroutila hlavou na znamení, že ano. No, tak to jsem fakt nečekala. 

"S kým?" vyhrkla jsem se sebe. Sakra Tris ovládej se, nemusíš vidět každý nechutný tajemství, co kdo skrývá. Občas toho poté totiž lituji...

"Jednu otázka již byla vyčerpána, teď točím já." odpověděla s úsměvem. Musí na mě mít dost velkou pifku, tohle si bude u Coulsona žehlit ještě dlouho. Ale na druhou stranu kdyby to nechtěla říct, lhala by. Sice by porušila pravidla, ale lhala by. Poté roztočila flašku, padlo to na Coulsona. No, tak tohle bude zajímavý!

"Pravda nebo úkol?" zeptala se. Prosím ať řekne úkol, ať řekne úkol!

"Nebudu srab, dej mi úkol." odpověděl. Jo! Kéž bych mu ho mohla dát já, i když to takhle vlastně bude lepší. Mou úchylnou část odhalí až později. Ale to je stejně jedno, nejspíš ji už odhalili.

"Vypij tuto skleničku na ex." ukázala na asi dvěstěmililitrovou sklenku plnou nějakého alkoholu. Původně byla Hunterova, ale na tento účel ji klidně obětoval. Coulson ji vzal do ruky, chvilku si ji prohlížel, skoro jakoby říkal: No to si ze mě děláte srandu! A nakonec si ji přiložil k ústům.

"Tři! Dva! Jedna! Pij!" vykřikli jsme všichni naráz. Asi za 4 sekundy to měl v sobě. Páni, ten se nezastaví snad před ničím. Vlastně je to typický úkaz toho, že i s nadřízeným může být legrace, ale je asi jediný.

"Dobře, úkol splněn, točím." zvolal  roztočil flašku. Ukázala na Warda...

Doufám, že se dnešní část líbila. Moc by potěšil vote i comment. Konec jsem nechala otevřený, chci vás napínat. :) Těšte se na další část, Ward se nám trochu rozpovídá. Nebudu říkat o čem... :)










Dvojí životPřečti si tento příběh ZDARMA!