"Byl jsi mi podobný až moc."

87 6 6

  Udělal jsem krok směrem ke dveřím. Plán jsem měl vymyšlený, teď ho ještě provést. Šroubovák jsem stiskl ještě pevněji, dlouze jsem vydechl a můj boj začal.  

Pohled Warda:

Šroubovák jsem schoval za zády, potřebuji se k němu dostat co nejblíže, teprve potom hodlám udeřit. Jemně jsem pootevřel dveře a pomalu vešel do místnosti. Můj cíl jen zvedl oči a když mě zahlédl, přestal ťukat do počítače, vypnul obrazovku a usmál se na mě. To ještě netušil, co mám v plánu.

"Potřebujete něco, chápu, není to tu dokonalé, ale jako dočasný úkryt nám toto místo postačí." zeptal se až podezřele mile. Takhle se nikdy nechová.

"Nene, jen jsem si dělal takovou menší obchůzku. Přeci jen to tu ještě pořádně neznám." odvětil jsem mu. Prozatím jsem se snažil působit mile. Pomalu jsem se ale pohyboval blíž a blíž směrem k němu, stále s jednou rukou za zády.

"Víte, nedávno jsem četl jeden článek o oddanosti zaměstnanců v tajných službách." začal vyprávět, zatímco já jsem se připravoval k útoku. Jestli bude takhle kecat pořád, budu to mít mnohem jednodušší. 

"Samozřejmě, byl to článek psaný nějakým obyčejným novinářem a bylo v něm mnoho nepřesností, ale i tak mě zaujalo, jak nás podle všeho vnímá veřejnost." odmlčel se a napil se ze skleničky, co ležela na stole.

"A co se tam psalo pane?" zeptal jsem se.

"Obzvláště zajímavá mi přišla například pasáž, a teď cituji 'V tajných službách jsou agenti vychováváni k maximální loajálnosti. Neexistuje mise, kterou by odmítli plnit. Speciální pozornost je věnována odolávání bolesti. Žádný agent by ani po náporem toho nejhoršího mučení nevyzradil jediné tajemství spojené s jeho organizací.'" udělal pár kroků k oknu a rozhlédl se. Tím mi poměrně ztížil přístup k němu. To nějak zvládnu, víc mi vrtalo hlavou proč nasadil zrovna toto téma.

"Občas se ale objeví výjimka. Někdo, kdo neuposlechne, nebo zradí. Zpravidla to bývá kvůli rodině, ale ještě častěji kvůli nějaké ženě." zakašlal. Ta chuť  do něj bouchnout, aby se zakuckal ještě více tu byla. Ještě ne Grante, počkej si.

"Zajímavé, už jste někdy někoho takového potkal? Měl jste někoho takového ve službách? Hydra nemívá moc přeběhlíků."pokračoval jsem v konverzaci. Už jen chvíli a bude můj.

"To ne, naši agenti bývají opravdu věrní, to je pravda. Při našich metodách se ani nedivím, že je tomu tak. A ano, jednoho takového přeběhlíka jsem znal." v tom jeho pohled spočinul na mně.

"Ale o tom by si mi mohl vyprávět spíše ty, že Grante?"Tady něco nehraje, toto téma nenasadil náhodou, už je mi to jasné.

"Co prosím, pane? Nevím  o čem to tu mluvíte." snažil jsem se působit co nejklidněji, popravdě to moc nešlo.

"Ale víš, víš to moc dobře! Nedělej! Co by na to řekla ta tvoje Tris? Hm? Ví vůbec, že děláš pro hydru? Však ona to zjistí, neboj. Potom si tě podá a nejen ona, ale i celý Shield. " jeho obličej nabral děsivý odstín, vypadal jako dokonalý psychopat.

"Pane, nevím, kdo vám co řekl, ale nic z toho není pravda. Jsem zavázaný Hydře!" snažil jsem se zoufale bránit. On ale jakoby neslyšel co jsem říkal a pokračoval ve svém monologu. 

"Jestli si myslíš, že celou dobu, co jsme tady nevím, co máš za lubem, tak si na omylu. Znám i ten tvůj chabý plán umlátit mě šroubovákem, který se tak neúspěšně snažíš schovat za zády." rukou poukázal na místo, kde jsem onen předmět schovával. Už to nemělo cenu, vyndal jsem ho z úkrytu. Ale i tak jsem byl ve střehu, každá zbraň se teď může hodit.

"Musím říct, že jsem od tebe čekal něco víc Grante. Nejdřív ta čubka, do které ses zamiloval a teď ten chabý plán se šroubovákem. Promiň, ale tohle je k smíchu!" poslední větu na mě zařval, div jsem nenadskočil leknutím. Následně ale hlas ztišil a pokračoval.

"Víš, kdysi jsem si tě vybral. Vybral jsem si tě z nějakého důvodu. Ten důvod, mě donutil si vybrat tebe a nikoho jiného. Víš co to bylo za důvod?" v tu chvíli jsem nebyl schopen slova, takže jsem jen zakroutil hlavou na znamení nesouhlasu.

"Bylo to, protože jsi mi byl podobný. To byla ale ta chyba."

"Byl jsi mi podobný až moc." zašeptal mi do ucha. Teď je ten čas, musím udeřit, dokud ještě mohu. Bylo ale už moc pozdě. Poslední co jsem ucítil, byla tupá bolest zezadu mé hlavy. Pak jsem upadl do bezvědomí.




Nemáte někdo pilulku proti lenosti, zoufale ji potřebuji. :/ Jen k dokopání se napsat tuto kapitolu mi trvalo tolik dní. :D A pak ta prokratinace, Merline! :D Dneska to nebudu moc rozepisovat, píšu z posledních sil. :D Takže doufám, že se vám to líbilo, nezapomeňte mi napsat co si myslíte, popřípadě vote. :D Ne vážně, myslíte, že to Ward zvládne? A jak si myslíte, že se daří Tris? (tímto se také omlouvám, že nebyl její pohled, prostě už nemám síly) Myslíte si, že nakonec skončí spolu? Jak si myslíte, že to skončí? Pomalu se totiž řítíme do finále, více jak 10 kapitol už asi nebude. :D :D :D Doufám tedy, že jste natěšení! :D

PS: byla bych moc ráda, kdyby jste se koukli na moji knihu faktů :)


Dvojí životPřečti si tento příběh ZDARMA!