Mise Dva

69 5 2

  Stejně by mě ale zajímalo, co nám Coulson takhle brzy chce...  

...

Pohled Tris:

"Takže po čtvrté agente. Hydra se infiltrovala do našich řad a po několik desítek let ovlivňovala operace Shieldu. Něco nepochopitelného?" Coulson už poněkolikáté zopakoval informaci, podle které byla celá naše organizace zmanipulovaná. Je docela blbý zasvětit svůj život něčemu, o čem se pak dozvíte, že to nemělo cenu, ale i tak. Vždycky je naděje.

"Ne, tomu já nevěřím!" snažil se ho přesvědčit Fitz, pro kterého byla tato informace více, než šokující. "Všechno co jsme udělali, přece bylo dobré, ne?" Bezradně se rozhlédl po místnosti hledajíc jakýkoliv náznak souhlasu. Nakonec jsem to nevydržela ho takhle vidět a pousmála jsem se na něj. To mu dodalo odvahy a pokračoval. "Nenechám si nakecat, že jsem dělal pro vrahy a zločince!" Při této větě se Ward trochu otřásl. "Vstoupil jsem do Shieldu kvůli vědě! A dobrým činům! A u toho hodlám zůstat." Jeho hlas nyní zněl silně histericky.

Teď bych očekávala nějakou povzbuzující řeč ze strany Coulsona. Ale pak jsem si uvědomila, že on sám o sobě pochybuje. Jediné na co se zmohl byla jedna věta, která nám nedodala ani trochu jistoty. Spíše naopak.

"Doufám, že máte pravdu agente Fitzi." S těmito slovy opustil místnost a zanechal nás našim myšlenkám. Po chvíli jsem si všimla, že na stole leží štos papírů. Moje zvědavost byla silná a tak zatímco ostatní jen pochmurně zírali do zdi, já se pro listy natáhla.

"Mise Dva." přečetla jsem nahlas slova, která se nacházela na vrchní stránce. Pohledy ostatních v místnosti nyní přesně vyjadřovaly mé pocity. Co to sakra má bejt? První se ozvala May.

"Coulson vám o tom chtěl říct sám." zarazila jsem se. Mám pokračovat ve čtení? May se na chvíli zamyslela, ale potom opět pokračovala. "Ale myslím, že pro jednou neuškodí, když budeme my, kdo povzbudí Phila a ne on nás." Tohle bylo pro mě znamení a proto jsem otočila list a zahlédla vnitřek složky. Za mým ramenem jsem ucítila dotek Grantovi ruky, který si momentálně prohlížel obsah složky. Postupně se ale za mě nacpali všichni a i když si to všichni četli v hlavě, já pokračovala v předčítání nahlas.

.........................

Je večer téhož dne a opět si uvědomuji, že jsem k ničemu. Mám kvantum času a stejně nic nestíhám. Ani ty ponožky jsem neroztřídila. Po hodině probírání, hrabošení a vztekání se jsem to vzdala a šla dělat něco jiného. Vlastně v tu chvíli bych klidně i uklízela u Huntera v pokoji. (a věřte mi, ne že by byl zrovna pořádný) Cokoliv, jen abych se nemusela vracet k tomu prokletému párování. Nakonec to dopadlo tak, že jsem všechny ponožky hodila do pytle s tím, že si opatřím nové a bez děr. Promiň fusko, promiň satane. Když nad tím tak přemýšlím, možná si některé nechám. Čistě z osobních důvodů.

Zrovna mířím do 'kuchyňky'. Pokud se tomu tady tak dá říkat. Vlastně jsem od dnešního setkání týmu měla jen dva banány rozmixované se zmrzlinou. Je čas na pořádnou večeři.

Z ledničky jsem si vytáhla pár základních surovin. Ve zkratce to byla zelenina na salát a spousty pečiva. Většinou to stejně dopadne tak, že vzhledem ke své lenosti si stejně všechno odtahám do pokoje a po týdnu si uvědomím, že pokud mi nevadí trošku plísně, tak mám obrovské zásoby jídla.

...........

Jelikož mám plné ruce potravin a ano, nemohla jsem to vzít na dvakrát, tak mi tak trochu nejdou otevřít dveře od mého pokoje. Už jsem je zkoušela i proklít, ale ony nic. Jenom si tam tak drží. Nafoukanci...

Dvojí životPřečti si tento příběh ZDARMA!