Školní výlet | BTS

Hromadné obětí!

Chvíli jsem nechápavě koukala na dveře a přemýšlela o tom, co se právě stalo. "On on on on se ti vyznal!" Zakřičela ta holka vedle mě. "No ty jsi blbka.." Protočila jsem očima a vyplazila se z postele. Vzala jsem si berle, které byly vedle postele a co nejrychleji se vydala směrem, kterým Jimin před chvílí odešel. Byl na druhým konci dlouhé a prázdné chodby. Trochu jsem zrychlila krok a snažila se ho dohnat, ale s berlema to šlo dost těžko. "Jimin-ah!" Vyhrkla jsem na sebe. Jeho jméno se rozléhalo celou chodbou. Otočil se a šel směrem ke mě. Střetli jsme se uprostřed chodby. Podíval se mi do očí a čekal. Čekal na to, co řeknu. Mnul si prsty a bylo vidět, že je dost nervózní. "Jiminnie.." Sklopila jsem pohled. "Promiň, ale já... Už k tobě nemám důvěru.." Zvedla jsem pohled a podívala se mu do očí. Měl v nich smutek. Po tváři mu stekla jedna jediná slza, kterou si hned utřel do rukávu. Nevěděla jsem co říct. Jen jsem se mu dívala do očí a čekala, co se bude dít. Nakonec se otočil a vydal se pryč. "Promiň.." Řekla jsem nakonec a se sklopenou hlavou se dobelhala zpátky na pokoj.

"Tak co?" Začala zas vyzvídat ta holka. "Hele.. Baví tě hodně se mi srát do osobního života?" Propálila jsem jí očima a lehla si do postele. "Jo... musim to všechno povyprávět kamarádkám, že jsem na pokoji s tebou a že tu byl Jimin a že mam tvůj autogram a." Už jsem jí musela umlčet. "Hele.. Já se ti taky neseru do osobního života, tak mě prosím nech aspoň v nemocnici.. Myslim, že tobě by tohle bylo taky dost nepříjemný.." Otočila jsem se na ní a čekala na odpověď. "Ale.. Holky mi potom budou závidět, že se ti Jimin vyznal.." Zase začala. Dost mě s tim štve.. "Tak ti teda pěkně děkuju, že já i Jimin budeme mít novináře za prdelí.." Otočila jsem se na druhou stranu od ní. "Dobře.. Tak budu mlčet, ale.. Můžu se s tebou aspoň vyfotit na památku?" Teď zněla uplně jinak než doposud. Byla klidnější. Chvíli jsem mlčela, ale nakonec jsem se na ní otočila. "Vyfotim se s tebou, ale až budu vypadat jako člověk a ne jako zombie.." Usmála jsem se na ní. Jen s úsměvem přikývla a začala si hrát na telefonu.

Další den ráno mě vzbudila sestřička, která nesla prášky té holce vedle mě. Zvedla jsem si polštář a pořádně se uvelebila. Když si sestřička všimla, že jsem vzhůru, rychle přiběhla k mé posteli. "Přijede si pro Vás někdo, nebo máme zavolat vaší rodině?" Zeptala se s úsměve, sestřička. "Někdo si pro mě přijede, nemusíte mít starost.." Mile jsem se na ní usmála a popadla telefon, abych napsala Jinovi. "Až budete připravená, tak na mě zazvoňte a já vám přinesu nějaké papíry.." Usmála se a odešla.

Napsala jsem zprávu Jinovi a pak se otočila na tu holku vedle mě. "Jak se vůbec jmenuješ?" Podívala se na mě s vykulenýma očima. "Jmenuju se Kim Seokie.." Usmála se. Až se převlíknu, tak se můžeme vyfotit.. A pokud mi slíbíš, že nikomu o tom s tim Jiminem neřekneš, tak se s tebou možná vyfotí i někdo z bangtanů.." Usmála jsem se na ní. Měla jiskřičky v očích a rychle za sebou přikyvovala na souhlas. "Slibuju, že to nikomu neřeknu.." Usmála se a skoro vyskočila radostí z lůžka.

Zvedla jsem se a šla se do koupelny převlíct z nemocničního pyžama. Hodila jsem na sebe šedý tepláky a Kookieho černý tričko od Stussy. Vlasy jsem si nechala rozpuštěný a provedla ranní hygienu. Nakonec jsem si na řasy nanesla řasenku a zakončila jsem to balzámem na rtech.

Vrátila jsem se zpátky do pokoje a utíkala k lůžku, abych se mohla se Seokie vyfotit. Udělaly jsme pár fotek a každá jednu dala na Instagram. Nakonec je docela v pohodě, ale tim začátečním chováním mě moc neuchvátila. Otevřely se dveře a do pokoje vlezli všichni kluci i s Heou, kromě Jimina, což se dalo čekat. Všichni ke mě přiběhli. "Hromadný obětí!" Vykřikl Taehyung a všichni se na mě nalepili. Sice jsem se nemohla pohnout, ale cítila jsem se v bezpečí. Hned jak se odtáhli, tak jsem se podívala na Seokie, která se na nás upřeně dívala. "Kluci.. vyfotíte se prosím se Seokie?" Usmála jsem se na ně. Všichni přikývli a začali okolo ní pózovat. V životě by mě nenapadlo, že by člověku udělalo takovou radost jen pár fotek s těma bláznama. Ikdyž.. Když si vzpomenu na Školní výlet a moje a Hey 'běhání'.. "Hrozně moc Vám všem děkuju!" Vypískla nadšeně. "Nam.. Obejmeš mě prosím na rozloučenou?" Udělala psí oči. Přikývla jsem a hned jak jsem k ní dopajdala, tak jsem jí skočila okolo krku. 

Naposled jsme Seokie zamávali a odešli jsme z pokoje. Hobi mě vzal na záda, abych nemusela pajdat. Bylo to mnohem rychlejší a pohodlnější, takže jsem neměla žádný námitky.

Hned jak jsme přijeli do dormu, jsem šla za Jiminem do pokoje. Zaklepala jsem na dveře. "Dále.." Ozvalo se zevnitř. Vešla jsem a zavřela za sebou dveře. Jimin ležel na posteli a koukal do stropu. Sedla jsem si k němu. "Jiminnie.. Nechci, aby jsi byl kvůli mě smutnej.." Sklopila jsem pohled k zemi. "Nam.. Můžu si za to sám.." Usmál se a chytl mi ruku. "Kdybych ti to řekl před tou sázkou, tak bys mi to věřila.." Podívala jsem se na něj a viděla jeho smutnej pohled. "Já ti věřim.. ale.. Po tom všem...Nějak ses mi vzdálil.." Bylo vidět, že je z toho smutnej. "Na tvým místě bych se asi cítil stejně.. Vlastně ani nechápu, že se po tom všem s náma dokážeš normálně bavit..." Zvedl se a posadil se vedle mě. "Bydlíme pod jednou střechou.. Nejde to se s váma nebavit.. Hlavně jsme si to už vyjasnili.." Usmála jsem se na něj. "Můžemě být zase kamarádi jako dřív?" Podíval se mi do očí. "Ti nejlepší.." Zasmála jsem se a skočila mu okolo krku. Pevně mě objal. "Děkuju.." Zašeptal mi do ucha. "Nemáš za co děkovat.." Zasmála jsem se, cvrnkla ho do čela a rychle zdrhala pryč.

Když jsem si všimla, že zamnou neběží, tak jsem se opřela o futra dveří. "Máš babu!" Vypískla jsem a zdrhala hodně rychle pryč. Vlastně se tomu běh nedal říkat, protože jsem měla sádru, ale nějaká ta snaha tam byla. Schody jsem seskákala po zdravé noze a vyběhla ven z baráku. (Se sádrou na noze se dá skákat i na trampolíně, takže běh neni problém.. Vlastní zkušenost.. :ddd)

Jelikož venku pršelo, tak všude bylo bahno. Bohužel jsem po tom bahně uklouzla a hodila prvotřídní držku. A protože Jimin běžel přímo zamnou, neubrzdil to, zakopl o mě a spadl hned vedle mě. Čvachtali jsme se tam jak prasata a bylo mi jedno, že sádra měla zbrusunovou barvu v odstínu přírody..

•------------------------------------------•

~Annyeong~
A je tu další část.. Už to píšu asi 4 hodiny, protože jsem u Hey a mezitim jsme stihly jíst, tancovat, zpívat a spoustu dalších věcí.. :ddd Taky bych chtěla být na místě Seokie a jentak se vyfotit s BTS *-* 

Už je zamnou 40. část, což je uplně super, protože by mě nenapadlo, že mi to psaní vydrží tak dlouho.. :d Většinou se všim hned švihnu... :ddd Takže děkuju všem za obrovskou podporu, protože bez vás bych to takhle daleko nedotáhla.. :d

Doufám, že se vám část líbila a uvidíme se u další části.. ♥

~사랑해❤️~