Školní výlet? To je pár dní školy na které se každý z nás těší. Nemusíme se učit a můžeme se ostatním smát, že dřepí na zadku ve škole. Někdy se, ale na výletě stane něco, co vám změní život.. Něco takového se stalo i mě. Všichni mi říkají Nam a boh...
Vlastně myslela jsem si, že jsme VŠICHNI usli. Probudila jsem se ve 4 ráno a Hea nebyla tam kde usla. Zas tak mimo jsem nebyla, abych nevěděla, že usla vedle mě. Když jsem se tak rozhlížela, tak jsem si všimla, že Hea neni jediná kdo zmizel. Byl pryč i Yoongi. No doprdele.. Opatrně jsem se zvedla, abych nikoho nevzbudila a šla se po nich podívat. Prošla jsem celé spodní patro, ale všude byli jen spící kluci. Nahoře jsem jako první šla do velké společné koupelny. Ve vaně tam na sobě leželi dva lidi. Potichu jsem šla k nim a posvítila si na ně telefonem. Nakonec to byl jen Taehyung s Kookiem s hrncema na hlavě.
Můj průzkum pokračoval. Prošla jsem všechny pokoje až na Yoongiho. Z hluboka jsem se nadechla a pomalu začala otevírat dveře. Počítala už jsem úplně se vším. Bohužel to nejhorší, co jsem si nechtěla připustit, se stalo. Leželi oba nazí na posteli a spokojeně oddychovali.
Zavřela jsem dveře a šla do svý postele. Hea toho bude pěkně litovat.. Yoongi možná ne..nevim, ale mam z toho strach.. Po tomhle asi jentak neusnu. Pořád jsem se převalovala ze strany na stranu. Nakonec jsem to vzdala a šla jsem si číst na wattpad.
Okolo 8. hodiny se všichni začali probouzet a ze zdola se ozývaly prapodivný zvuky. Z koupelny byl slyšet smích. Vyšla jsem z pokoje a upřeně sledovala dveře Yoongiho pokoje. Nahoru přiběhl Jin a hledal Yoongiho. „Nam neviděla si Sugu?" Přišel ke mě blíž, aby nemusel křičet. Mlčky jsem přikývla. „Je tam s Heou.." Šepla jsem. Jin vykulil oči a zůstal na dveře koukat taky.
Během chvíle ze z pokoje ozývaly nadávky směřovaný na Yoongiho. „Nechci aby se hádali.." Zašeptala jsem. „Nam oni se udobří.. Musíme tomu nechat čas.." Chytil mě okolo ramen a vedl dolů, kde už seděl i Tae s Kookiem, kteří vymejšleli teorie, jak se do tý vany dostali. Ze shora se ozvala obrovská rána a další řev, který byl slyšet až dolů. Všichni mlčky seděli. I Taehyung držel hubu a to je co říct. Ozvala se další rána a pak ticho. „O-ona h-ho zabila?" Vykoktal ze sebe Kookie. „Spíš se zavřela v pokoji.." Řekl vykulenej Hobi. Vypadal jak kdyby kakal..
Během 10ti minut byla dole Hea s kufrem a nateklýma očima. „Nam.. Stěhuju se k Jacksonovi.." Přišla ke mě a objala mě. „Jseš si tím jistá?" Odtáhla jsem se po chvíli. Jen přikývla a šla se rozloučit s ostatníma. Naposledy zamávala a zmizela za dveřma.
Nevědomky jsem začala plakat. Nechtěla jsem, aby se odstěhovala. Nevim co tu budu bez ní dělat.. Hned ke mě přiskočil Jimin a pevně mě objal. „Měla bych jít za Yoongim.." Zamumlala jsem mu do hrudi. „Myslim, že by jsme ho teď měli nechat o samotě.." Řekl Jin.
- Pohled Yoongiho -
Sedím na kraji postele a koukam na fotku s klukama. Na fotky s Nam a Heou.. Vim co jsem udělal. Měl jsem to naplánovaný dlouho. Jen jsem čekal na příležitost a ta se naskytla. Nebyl jsem tak opilý, abych nevěděl co dělám. Naopak jsem si to užíval. Jsem jen hajzl.. Nic víc. Tohle byla poslední věc na mém seznamu, co jsem chtěl v životě udělat.
V ruce jsem držel fotku kluků.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Tekly mi slzy, ale zároveň jsem se na fotku usmíval. Byly to krásný roky. Jen škoda, že to skončí tak brzo. Odhodlaně jsem se zvedl. Už je čas. Položil jsem na stůl papírek se vzkazem.. Z chodby jsme se naposled podíval na Nam a na kluky. Nam plakala.. Dělá mi to ještě horší, ale tohle je život. Už mi nezbyl nikdo, pro koho bych musel žít. Jediná osoba, kterou jsem kdy miloval, mi utekla.
S úsměvem na tváři jsem došel až k rybníku. Stoupl jsem si na okraj a koukal na vodu.
- Pohled Jina -
Nevim kam šel, ale vždycky když má deprese, nebo se něco stane tak je zalezlý v pokoji. Bojím se, že si něco udělá.
Zvedl jsem se a šel se podívat do jeho pokoje. Věci, které měl rád byly v krabici uprostřed místnosti. Postel byla ustlaná a ležela na ní fotka. Fotka nás všech. Opravdu se začínám bát.. Přistoupil jsem k uklizenému stolu. Ležel tam jen poskládaný kus papíru. Rozbalil jsem to a přečetl si obsah.
Jestli jste to našli, tak už zřejmě nebudu mezi vámi. Posral jsem to. Jsem si toho moc dobře vědom a nelituju toho. Všechno, co jsem chtěl udělat, jsem udělal. Všechno je to směšný.. Jak krátký život jsem měl. Všechny jsem vás měl moc rád, jednu osobu jsem miloval, ale nebyl jsem jí dost dobrý. Teď už to radši ukončím.. Užívejte si života..
Min Yoongi
Po tváři mi stékala jedna slza za druhou. Rozeběhl jsem se do obýváku. „Musíme ho najít! Chce se zabít!" Zařval jsem na ně a vyběhl ven. Všichni běželi hned zamnou. „Musíme se rozdělit.. Kookie a Tae jděte k mostu.. Namjoone a Hobi vy jděte prohledat budovy, na které se dá vylézt.. Nam, Jimine vy pojďte semnou k rybníku.." Rychle jsem rozdal rozkazy a rozeběhl se k rybníku. Bohužel je docela dost daleko.. Nam brečela.. Pochybuju, že vůbec viděla na cestu.
- Pohled Yoongiho -
Nemam moc času.. Z kapsy jsem vytáhl lano a jeden konec přivázal ke kameni. Ten druhý ke kotníku. Naposled jsem se rozhlídl.„Bude o jednoho hajzla míň.." Usmál jsem se a kámen jsem hodil do vody. Automaticky mě to stáhlo sebou.
Chvíli jsem ještě vnímal. Nijak jsem se nebránil. Před očima mi probíhal celý život. Od malička, až po včerejší noc. Naposledy jsem se usmál a už jsem pomalu upadal do tý temný a neznámý tmy. Noha se mi sice z lana vymotala. Už bylo pozdě..
- Pohled Nam -
Doběhli jsme k rybníku. Přes slzy jsem skoro nic neviděla. Bylo pozdě. Na vodě plavalo bezvládně jeho tělo. Zhroutila jsem se na zem a začala jsem nekontrolovaně brečet. Jimin mě pevně objal a brečel taky. Jin se rozeběhl a skočil do vody.
•------------------------------------------•
~Annyeong~ Tak teď mě asi všichni ukamenujete.. Bylo pro mě nehorázně těžký tuhle část napsat.. Dával mi zabrat hlavně ten vzkaz, protože se mi chtělo brečet.
Děkuju moc za vaše ohlasy a 3K přečtení.. ❤️ Hlasujte, komentujte a uvidíme se u další části.. ❤️
