Školní výlet | BTS

Přijeďte si pro mě.

- Pohled Yoongiho -

Už mě z nemocnice pustili domů. Je to mnohem lepší, než ležet v tý bílý místnosti. Teď sice taky ležim, ale ve svém pokoji. Jsem rád, že s Heou jsme aspoň přátelé. Lepší než nic..

„Můžu dovnitř?" Ozval se za dveřma hlas. „Jo.." Zamumlal jsem, aniž bych věděl, kdo to je. „Čau marode.." Dovnitř vešel Jackson. „Nazdar.." Odsekl jsem. „Jak se ti spalo s mojí holkou? Je dobrá co.." Zašklebil se a posadil se na kraj postele. „Idiote.." Protočil jsem očima. „Hele.. Nechci se o ní s tebou dělit, takže to už radši nezkoušej, ale hned jak najdu lepší, tak ti jí nechám..." Usmál se tim jeho slizským úsměvem. „Je mi z tebe zle.." Otočil jsem se ke zdi.

„No nic.. Jdu si zas užívat.." Mrkl na mě a odešel. Já toho kreténa tak strašně nenávidím.. Řekl bych to Hee, ale ona by mi nevěřila.. Na to je až moc zamilovaná.. Měl jsem šílenej vztek a měl jsem chuť rozbít všechno okolo sebe. Bouchl jsem pěstma do postele.

Po dlouhé době jsem se rozhodl vyjít z pokoje. Šel jsem si sednou do obýváku. Vlastně.. Chtěl jsem, ale byl tam rozvalenej nahej Jackson a na něm Hea. Radši jsem hodil otočku a vrátil se do pokoje. Kluci byli na tréninku a Nam byla zřejmě s nima. Tak teď budu mít noční můry.. Zakroutil jsem hlavou nad tím, co jsem právě viděl. Vim, že to Jackson dělá naschvál a taky ví, že se nechám lehce vyprovokovat.

Vzal jsem telefon do ruky a napsal zprávu Jinovi.

Kdy se vrátíte? Ten skřet Jackson leží nahej na našem gauči a uspokojuje tam svýho kovboje s Heou.. ._.

Lehl jsem si na postel. Co se jí na něm tak líbí...? Trochu jsem se zamyslel. „Tělo!" Vykřikl jsem nahlas. Prostě začnu cvičit.. Podrbal jsem se ve vlasech a rychle se přesunul na podlahu, kde jsem začal dělat kliky. Udělal jsem dva kliky a rozplácl se na podlahu. Ok tak to nepůjde.. Dál tu jsou vlasy.. Ty mam pěkný.. Koukal jsem se na sebe do zrcadla.

Na posteli mi zabrněl telefon. Byla to zpráva od Jina.

V tom případě už jsme na cestě.. Nepotřebuju mít na gauči Jacksoňátka!!!!!!

Nad tou zprávou jsem se zasmál. Hned na to jsem dole uslyšel pištění. Tak a jsou doma.. Promnul jsem si ruce a vydal se na cestu dolů. „A ven!" Zařval Namjoon a ukázal na vchodové dveře. Začal jsem se smát a sledoval Jacksona, jak hledá oblečení. Hea byla celá červená a schovávala se za polštářem. Nejraději bych jí teď odnesl k sobě a zavřel do skříně, ale pak by se mi skřet snažil dostat do pokoje a to fakt nechci.. Když nad tim tak přemýšlím, tak skřet neni tak špatná přezdívka.

Jackson se co nejrychleji oblíkl a i s Heou, která teď u něj bydlela, odjel pryč. „Proč byli tady, když má Jackson svůj byt?" Zeptal se Kookie. „Protože mě potřebuje provokovat.." Usmál jsem se na něj.

„Kde máte vůbec Nam?" Zeptal jsem se jich po zjištění, že neni mezi nima. „Jela do školy, ale je tam už podezřele dlouho.." Jimin se podrbal ve vlasech. „Ale, aléé.. Ty máš o ní nějakou starost.." Začal jsem se smát. „Drž hubu.." Protočil očima a odešel do svého pokoje. „Ale má pravdu.. Vyučování jí končilo už před hodinou.." Namítl Jin. „Kdyť tam má toho kamaráda.. Jak minule o něj rozbila tu lampu.." Začal se smát Taehyung. „Že by se nám zamilovala?" Hobi udělal úchylnej obličej. „No to určitě.." Namjoon protočil očima. „Chudák je jediná holka v domě a ještě se jí budete hrabat do soukromí.." Plácl jsem se do čela a odešel do pokoje.

Z odpočívání mě vyrušil ten blbej zvuk telefonu. „Halo?" Řekl jsem neutrálně. „Yoongi.. P-p-rosím p-přijeďte si pro mě.." Zachraptěl do telefonu holčičí hlas. „Kde jsi?" Zvedl jsem se a s telefonem šel za klukama. „K-kousek od ško-školy.." V tom hlase byla slyšet bolest a strach. Byla to Nam. „Jine.. Nam se něco stalo! Musíme pro ní jet.." Rozeběhl jsem se do kuchyně. Jin popadl klíče od auta a rozeběhl se semnou ven k autu.

- Pohled Nam -

Svírala jsem se v bolestech u popelnic kousek od školy. Nějaký sasaengs mě vytáhly ze školy a tady mě zmlátily. Bolí mě absolutně všechno.. Zřejmě mam zlomenou nohu, protože mi po ní jedna z těch holek skákala, jak na trampolíně.

Zaslechla jsem známé hlasy. „Tady jsem!" Snažila jsem se vykřiknout, ale znělo to jak kdybych startovala babetu. „Co se ti stalo?!" Vykřikl Jin a rozeběhl se ke mě. „Sasaengs.." Odpověděla jsem jedním slovem. Vzal mě do náruče a odnesl do auta.

Jeli jsme do nemocnice. Doktor mě poslal na rentgen a celkové vyšetření. „Do zítra si jí tu necháme.." Řekl ustaraný doktor klukům, když jsem okolo nich projížděla na vozíčku. Připadám si jak moje babička, když si zlomila nohu, protože její pes se rozeběhl za kočkou a táhl babičku za sebou.. Vtipná to představa.. (To se babičce opravdu stalo... 😂)

Sestřička mě odvezla na pokoj a pomohla mi si lehnout do postele. Vedle na lůžku ležela holka asi v mém věku. Chvíli na mě vykuleně koukala a pak se posadila. „Nejsi náhodou ta holka, co bydlí s BTS?" Otevřela pusu a upřeně se na mě koukala. Jen jsem mlčky přikývla. „A jsi sestra Taa, že Jo?" Vykřikla na mě. Znova jsem jen přikývla. Ani v nemocnici nebudu mít klid. Začínám se bát, že mě ta holka v noci znásilní s doměnkou, že jí kluci pak budou znát. „A dáš mi autogram?!" Vypískla a přiběhla k mojí posteli. Nadzvedla jsem obočí a nechápavě se na ní podívala. „Vypadam snad jako nějaká celebrita?" Koukala jsem na ní s pokerfacem. Ráda bych si odpočinula, protože mi neni nejlíp. „Prosiiiiim!" Začala škemrat místo odpovědi. Protočila jsem očima a podepsala jí nějakej deníček, nebo co to bylo.

Ani neuběhlo 10 minut a ta holka začala neskutečně pištět. „Tyvole jseš v pořádku?" Propálila jsem jí pohledem. Ona se tam skoro složila na podlahu. Pak jsem se koukla na místo, kam tak udiveně koukala. „Ahoj Jiminnie.." Usmála jsem se na něj. „Koukam, že jsi příjemná.." Začal se smát a šel k mému lůžku. „Jak ti je?" Vycenil na mě zuby. „Připadám si jakoby mě přejel buldozer, ale jinak fajn.." Usmála jsem se na něj. „Proč tě vůbec napadly?" Sedl si nakraj postele. „Chodila jsem s Taehyungem.." U slova 'chodila' jsem prsty naznačila uvozovky. „Aha.." Podrbal se ve vlasech a sklopil pohled. „Ty jsi chodila s Taehyungem?!!!" Vykřikla ta holka vedle mě. Elegantně jsem se na ní otočila. „Drž hubu a neposlouchej cizí rozhovory.." Zakončila jsem to mírným úsměvem a otočila se zpátky na Jimina. Viděla jsem jak zadržuje smích, tak jsem do něj kopla.

„No.. Teď bych rád přešel k věci, kvůli který jsem přišel.. Dlouho jsem upřeně přemýšlel a srovnával si to v hlavě..A.." Naklonil se k mýmu uchu, aby to ta holka s Kelišovskym syndromem neslyšela. „Miluju tě.." Zašeptal a hned na to se s červenýma tvářema odtáhl a opustil místnost.

•------------------------------------------•

~Annyeong~
Takže tahle část je dost divná.. Absolutně se mi nepovedla a psala jsem jí 3 dny.. Takhle to vypadá, když nemam nápad, takže fakt super.. Doufam, že nejste moc sklamaný..

Každopádně děkuju za vaše ohlasy a uvidíme se u další části... ❤️

~사랑해❤️~