Školní výlet? To je pár dní školy na které se každý z nás těší. Nemusíme se učit a můžeme se ostatním smát, že dřepí na zadku ve škole. Někdy se, ale na výletě stane něco, co vám změní život.. Něco takového se stalo i mě. Všichni mi říkají Nam a boh...
Ráno jsem se vzbudila okolo 7. hodiny. Všichni zřejmě ještě spali, protože v domě vládlo hrobové ticho. Šla jsem potichu do kuchyně a uvařila jsem si kafe. S hrnečkem jsem si sedla na barovou židli u kuchyňské linky a koukala se z okna. V hlavě mi pořád dokola probíhala jedna dost zvláštní myšlenka. Snažila jsem se jí vzdorovat, ale něco mi v tom bránilo.
„Proč nespíš?" Zeptal se Jimin, který zrovna přišel do kuchyně a posadil se naproti mě.. „Jiminie potřebuju s tebou mluvit.. Nepůjdeme se projít?" Myslim, že mu teď v hlavě lítaly miliony myšlenek, co mu asi tak chci říct. Nic jsem mu nenaznačovala a dál ho napínala. Jimin se usmál a kývl na souhlas.
Každý jsme si zalezli do svého pokoje, převlíkli se a upravili, aby jsme vypadali jako lidi. Vzala jsem si na sebe Jinovu růžovou mikinu, kterou jsem mu stačila, za těch pár dní co tu jsme, šlohnout. K tomu bílou sukni a černé conversky. Jimin si vzal šedou mikinu, džíny a černý vansky.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Když jsme oba byli připravení, nandali jsme si roušky a sluneční brýle a vydali se na cestu.
Došli jsme až k parku, kde jsme si sedli na lavičku. „Tak co jsi mi chtěla říct?" usmál se na mě a sledoval, co ze mě vypadne.. „Hele... mám takový jedno tušení.. neřeknu ti o co jde, ale jestli někdy přijdu do dormu a budu brečet, tak jdi zamnou.. nikomu nic neříkej a jdi.. mám pocit, že tobě můžu říct cokoliv a poslední dobou tě beru jako nejlepšího kamaráda, ikdyž mě občas sereš (narušuje mi VKook).. Šla bych za Heou, ale v tomhle jsou kluci víc vnímaví.." pořádně jsem se nadechla, protože takhle dlouhá věta ze mě vyjde málokdy. Jimin se na mě trochu nechápavě podíval, ale nakonec se usmál.. „Šel bych za tebou, ikdybys mi to teď neřekla.." přisunul se k mě a obejmul mě. Položila jsem mu hlavu na rameno. „Děkuju.."... „Nemáš za co.. Pojď.. Zajdeme klukům koupit něco k snídani.." Chytil mě za ruku a táhl mě k nějakýmu obchůdku co byl poblíž.
Naházeli jsme do pytlíku 18 donutů různých příchutí a vydali se k pokladně. Měla jsem takovej divnej pocit, že ta ženská nás za 1. poznala a za 2. zřejmě viděla to blbý video, protože se na mě furt blbě usmívala. Jimin zaplatil a ta ženská mu drze podala fotku a kývla na něj hlavou.. Tim chtěla naznačit, že chce autogram. V tu chvíli jsem měla chuť jí napálit ránu mezi oči, ale držela jsem se. Vyjímečně... Jimin jí fotku podepsal, sebral nákup a šli jsme ven. V odrazu ve dveřích jsem si všimla jak nás ta ženská fotí. A to neměla dělat. Rychle jsem se otočila, vytrhla jí mobil z ruky a fotku smazala. Telefon jsem zahodila do regálu s brambůrkama a rychle běžela ven za Jiminem. Nikde jsem ho ale neviděla. Kousek vedle obchodu jsem zahlídla chumel ječících fanynek s telefonama v ruce. „Bingo!" zašeptala jsem a rychlim krokem se k nim vydala. Probourala jsem si cestu mezi fanynkama a šla rovnou do jádra chumlu jménem ChimChim.
„Chceš vidět hodně nasraný fanynky?" zašeptala jsem mu do ucha. On se na mě jen spiklenecky usmál. Dala jsem mu pusu na tvář, chytla ho za ruku a táhla ven z chumlu. Hned jak jsme vyšli ven, rozeběhli jsme se rychle pryč. To stádo samozřejmě běželo za náma. „Tak jestli tě po tomhle nezabijou, začnu věřit, že Taehyung neni z Vesmíru.." Oba jsme se tlemili a pořád utíkali. Když jsme je stratili z dohledu, na chvíli jsme se schovali do křoví, aby jsme si byli jistý na 100%, že jsou pryč.
***
Rozrazili jsme dveře dormu, ale neslyšeli jsme žádný hlasy. Na stole byl vzkaz.
Vy dvě Hrdličky se podívejte na Twitter a uvědomte si, že jste kvůli tomu nestihli odvoz do BigHitu...
~ RM~
Rychle jsme vytáhli telefony a projížděli miliony fotek těch úchylných fanynek. „Hm... Aspoň mam novou tapetu.." začala se smát Jimin a posadil se na gauč. „Tyvole, kdyť tam vypadam strašně.." sedla jsem si vedle něj. V patře bylo slyšet dupání většího počtu lidí. „Ony nás našly!" Začali jsme panikařit a skočili jsme za gauč. Na schodech byly slyšet kroky a celej barák duněl, jakoby bylo zemětřesení. Oba jsme se schoulili do klubíčka a čekali co se bude dít.
Někdo vyskočil na gauč a nad náma se objevil telefon. Ten kryt přece znám.. Mezitím zmáčkl spoušť a vyfotil nás. „Suga!" vykřikla jsem, že to museli slyšet až v Číně. „Ty hajzle!" vyskočila jsem ven a utíkala za nim. Nebo chtěla jsem, ale zakopla jsem o Hey nohu. Když jsem zvedla hlavu, sledovalo mě 14 očí a další 2 oči za gaučem.
„Nechcete nám vysvětlit ty fotky?" Jimin vylezl ven a podal mu rozmačkaný donuty, který rozlehl. „Šli jsme vám koupit donuty... dobrou chuť!" Řekl Jimin a zmizel bůhví kam. Já jsem stále ležela na zemi a jen přikyvovala. Všichni na mě koukali a čekali na odpověď. „Hele neni to tak jak si myslíte.." zvedla jsem se a posadila se na gauč. Ostatní se mlčky posadili okolo mě a pořád mě sledovali. „Šli jsme vám koupit snídani a před obchodem bylo hodně fanynek a ony tam Jiminovi ohrožovaly život, tak jsem je probourala jako buldozer a pošeptala Jiminovi, že je nasereme, tak jsem mu dala pusu na tvář pro efekt, chytli jsme se za ruce a utíkali jsme pryč.. Nic víc, nic míň v tom neni." pokrčila jsem rameny a čekala na jejich reakce. Jako první vybuchnul smíchy Kookie a hned po něm i ostatní. „Proč jsi nám tam napsal ten vzkaz?" koukla jsem na Mona. „Chtěli jsme si z vás udělat srandu a jak tak vidím, tak se nám to povedlo..." skřížila jsem ruce a nafoukla tváře. „Jste zlí... málem jste mi způsobili infarkt..." zabořila jsem hlavu do gauče a dělala, že brečim. „Ale no tak..." přišel ke mě Hobi a začal mě lechtat. Nenávidím lechtání.. Jsem snad nejlechtivější člověk na Zemi. Máchala jsem kolem sebe rukama i nohama a stihla jsem nechtěně profackovat Jina, kterej seděl na gauči. Stejně jednou profackuju cukříka... Vsadim se, že tu fotku nezapomněl dát na Twitter... Mam, ale připravenej pořádnej plán a jestli se povede, tak jsem válku vyhrála na plný čáře, ale zatim musim dělat mrtvýho brouka... Musim počkat až příde ta správná chvíle a hlavně musim sehnat prášky na spaní...
--------------------------------------------
~Annyeong!~ Vítám vás u další části! Sice to píšu pokaždý, ale to vůbec nevadí :d Každopádně se v příštích dílech dozvíte, proč Nam řekla Jiminovi to, co mu řekla a jak to dál celý bude probíhat.. :DD Jako vždycky děkuju za votes a přečtení <3 byla bych ráda i za komentáře, ale jak tak vidim, tak asi nic no :dddd
