Školní výlet | BTS

Nechci ho vidět!

„No... Nam YongKi.." nervózně jsem mu odpověděla a trošku jsem tušila o co asi jde. Hrála jsem si s prstama na rukou a kousala si spodní ret. „Děkuju.." usmál se Tao a zase šel kousek dál.

-Pohled Taa-

„Tati.. jmenuje se Nam YongKi.." z telefonu se nic neozývalo. „Tati?!" zakřičel jsem do telefonu a čekal na nějakou odezvu.

„To je ona." ozvalo se naednou z druhé strany telefonu. „Kde teď jste? Chci jí vidět.."

„Jsme v parku.. do zpráv ti pošlu adresu.."

„Dobře.." vytípnul jsem telefon a šel zpátky za Nam.

„Nam? Proč ti vlastně nikdo neříká jménem?" sedl jsem si zpátky na lavičku a navazoval konverzaci. „Nelíbí se mi moje jméno.. Proto mi všichni říkaj Nam.." pořád si hrála s prsty.. byla z něčeho nervózní. „Nam.. mam pro tebe takovou zvláštní informaci.." přestala si hrát s prsty a dívala se mi do očí. To znervóznělo pro změnu mě. Nevěděl jsem jak jí to mam říct. „Víš.. já...já jsem tvůj nevlastní bratr a táta je na cestě sem.." viděl jsem jak se jí oči pomalu zaplňovaly slzama. Nic neříkala. Najednou se zvedla a rozeběhla se pryč.

-Pohled Nam-

   „Víš.. já...já jsem tvůj nevlastní bratr a táta je na cestě sem.." celou dobu jsem to tušila.. Už od té chvíle, co mi řekl, že se ta dcera přistěhovala do Koree. Bylo mi to jasný, ale nechtěla jsem si to připustit. Kvůli němu jsem přišla o otce. Kdyby nejel na tu debilní pracovní cestu nemusela jsem se vůbec narodit a možná by to i bylo lepší... Při téhle myšlence se mi do očí nahrnuly slzy. Nechci tátu vidět. Zvedla jsem se a rozeběhla jsem se směrem do dormu. Několikrát jsem po cestě zakopla. Přes slzy jsem neviděla na cestu. Běžela jsem přes přechod a když jsem se otočila do prava. Viděla jsem jen auto jak těsně přede mnou prudce zabrzdilo. Běžela jsem dál až do dormu. Ani nevim, kde se ve mě vzalo tolik energie, protože jsem takhle dlouho běžet nikdy nevydržela.

Rozrazila jsem dveře dormu, ani jsem se neohlídla, nepozdravila a rovnou jsem běžela do mého pokoje. Hea tam naštěstí nebyla. Zamkla jsem za sebou dveře a posadila jsem se uprostřed místnosti na zem. Koukala jsem do zdi a hlavou mi probíhaly odporný myšlenky. Měla bych být ráda, že ho uvidim a uslyšim po tolika letech...ale nechtěla jsem ho vidět.

Opustil nás. Mamka musela chodit do dvou prací a na brigádu, abych mohla mít krásný dětství.. Aby mi mohla všechno koupit, abych vystudovala nějakou školu a později by mi mohla koupit můj vlastní byt. Kdybych se nenarodila, kdyby táta nikdy neletěl do ČR, kdyby prostě zůstal tam, kam patří... Mamka mohla mít krásnej život a nemusela se tak šíleně dřít...

Někdo zaklepal na dveře. Podvědomě jsem věděla kdo to je, ale i přes to jsem se zeptala kdo to je.. „To jsem já Jimin.." on byl jedinej kromě mamky, koho bych teď potřebovala. Otřela jsem si slzy a šla odemknout. Zatáhla jsem ho dovnitř a hned zase zamkla. Jimin mě pevně objal a posadil na postel. „Tak a teď mi všechno řekni.." posadil se vedle mě a začal mě hladit po zádech.. „Jde o Taa a o t.." Jimin mě přerušil pěkně blbou otázkou. „Chtěla si s ním chodit a on tě odmítl?" za tohle jsem mu dala pohlavek. „Jseš ty normální? Chodit s nevlastnim bratrem bych asi nemohla.." dala jsem si obličej do dlaní a snažila se udržet v sobě další slzy. „Počkej jakto, že je tvůj bratr, když je z Číny a ty z Čech?" nechápavě se na mě podíval a sundal mi ruce z obličeje. „Víš jak jsem ti říkala, že můj táta se s mamkou rozešel a od tý doby jsem ho neviděla?" Jimin jen přikývl. „On se musel vrátit do Číny kvůli Taovi, protože jeho matka měla smrtelnou nehodu... Tak radši opustil mojí mamku, která kvůli němu měla dvě práce a brigádu, abych mohla mít krásný dětství.." u posledních slov jsem neudržela slzy a znova se rozbrečela. „Nejhorší na tom je, že mi Tao řekl, že mě táta chce vidět a jede za náma a já z toho parku utekla.. Já ho nechci vidět.. Jestli sem Tao příde, tak mu řekni, že tu nejsem.. Prosím.." Jimin mě pevně obejmul. „Neboj.. řeknu mu to.." pošeptal mi do ucha a já mu hlavu opřela o rameno. „Děkuju.." zamumlala jsem mu do ramene. „Nam prosím už se kvůli tomu netrap.. A víš co?"...„Nevim.." zakroutila jsem hlavou a všimla jsem si, že má celý rameno od řasenky a to mě trochu rozesmmálo. „Řeknu mu, že jsi se vrátila do Čech a změníš si telefonní číslo.."...„To by jsi pro mě udělal?" Na chvilku jsem se odtáhla a podívala se mu s úsměvem do očí. „Jo udělal.." Vrátil mi úsměv a já zas vrátila hlavu na jeho rameno. Jimin se najednou začal smát. „Čemu se směješ?" začala jsem se mračit. „Máš řasenku po celym obličeji.." odtáhla jsem se od něj a prstem ukázala na jeho rameno. „A ty máš řasenku na rameni.. To tričko ti vyperu.." začala jsem se smát taky. Rukou jsem nenápadně nahmatala polštář, kterým jsem ho bouchla po hlavě. „A to bylo za co?" Našpulil rty a hrál uraženýho. „Za to, že mi narušuješ VKook.." začala jsem se smát. Jimin nadzvedl obočí a kousl mě do nohy. „Hele žádný tvoje VKook nenarušuju.. s Taem i Kookiem jsme jen kamarádi.." polštářem jsem ho bouchla znovu a šla jsem do mojí a Hey koupelny.

Když jsem se podívala do zrcadla, začala jsem šíleně pištět. Jimin hned starostlivě přiběhl. „Co se děje?" vyděšeně se na mě podíval, ale když viděl můj odraz v zrcadle, dostal záchvat smíchu. „No tobě to sluší.." naštvaně jsem po něm hodila pastu na zuby a začala si umývat obličej. „To si mi nemohl říct, že to je až tak špatný?" hrála jsem uraženou a mračila jsem se co nejvíc to šlo. „Hele zas tak zlý to neni.. a nemrač se budeš mít vrásky a to by pak bylo ještě horší.." hlavu jsem měla zabořenou v umyvadle, takže jsem se zmohla jenom na to, abych ho kopla. „Mlč a radši mi podej ručník.." pocákala jsem ho vodou a začala se mu smát. Utřela jsem si obličej a trochu se poupravila. „Teď si sundej to tričko.. vyperu ti ho v umyvadle, ale dej přes sebe ručník, nechci tady žádnej striptíz.." začala jsem se smát a Jimin si začal sundavat tričko, který mi hned podal. Já jsem po něm naoplátku hodila ručník ať ho dá přes sebe. Tričko jsem v umyvadle vydrhla a pak ho usušila Hey fénem na vlasy. „Na.." podala jsem mu tričko a on si ho poctivě oblékl. „Nam! máš tu návštěvu!" ozvalo se za dveřma. Prosebně jsem se na Jimina podívala a on tam šel.

Otevřel dveře a za nima stál Tae, který absolutně nechápal, proč je Jimin semnou zamčenej v pokoji. „Na nic se mě neptej, neboj nic jsme nedělali.. Nam jen potřebovala s něčím pomoct.." Tae se na něj nedůvěřivě podíval. „Hele byl jsem tu kvůli tomu, proč teď přišel Tao, takže Taovi řekni, že jsi Nam nenašel, že asi někam utekla.." Stoupla jsem si vedle Jimina a prosebně se usmála. „No... tak dobře.." řekl Tae a zavřel dveře.

„Kdybych hned teď šel říct Taovi, že jsi odletěla, tak by mi to nevěřil, takže mu to řeknu později.." vysvětlil mi Jimin a já jen přikyvovala. „Proč to pro mě děláš?" podívala jsem se na něj a usmála se. „Vždycky jsem chtěl mít mladší sestru, který bych mohl pomáhat a tebe teď beru jako mladší sestru.." Usmál se a obejmul mě. „Docela Taovi závidim.." za tuhle připomínku dostal pěknej pohlavek. „Dělam si srandu.."

Do pokoje zase přiběhl Taehyung. „Ten blb řekl, že tu počká než přídeš a je s ním nějakej chlap.."

----------------------------------------------

~Annyeong~
Nechtěla jsem vás nějak napínat s tim co se stane, ikdyž si myslim, že to všichni tak nějak tušili... :D Každopádně jsem ze Sugovo mixtape úplně unešená, ale to co má teď na hlavě... Nebudu to radši komentovat... :D
Děkuju moc za přečtení a za votes <3 Uvidíme se u další části... :D

~사랑해❤️~