Školní výlet | BTS

Pojď tudy..

"Musíme jí najít.." Řekl sklesle Yoongi. "Musíme říct ostatním, aby nám pomohli.." Zvedl se Tae a opatrně se k nám přibližoval. "Hm.." Odsekla jsem a s Yoongim jsme šli každý do jinýho pokoje to říct ostatním.

Během chvíle byli všichni připraveni ji jít hledat. Vyběhli jsme z hotelu a rozdělili se na skupinky. Já, Yoongi a Hobi, pak Jungkook, Taehyung a Jimin a nakonec Namjoon s Jinem. S klukama jsme běželi prohledat park, který byl nedaleko hotelu. Měla jsem na ní neskutečnej vztek, ale dost jsem se o ní bála.. Přecejenom je to cizí město a ona to tu nezná. Může se ztratit, někdo jí může ublížit..

-Pohled Hey-

Seru na ní.. Jdu někam hodně daleko.. Já jsem s Taem nic neměla.. Musí to bejt nějaej omyl... Hrozně mě to od ní mrzí.. Ona je tak strašně tvrdohlavá a nenechá si nic vysvětlit.. Furt si jede jen to svoje.. Procházela jsem městem a přemýšlela o tom co se stalo. Ta fotka musí mít nějaký vysvětlení. Já mam přece Yoongiho, tak nevim, proč bych lezla za Taehyungem.

Když jsem procházela okolo výlohy nějakého obchodu, všimla jsem si, že zamnou celou dobu jde nějaký muž. Vypadá docela mile, ale taky to může být nějakej úchyl.. Trochu jsem zrychlila krok. Chtěla jsem zjistit, jestli zrychlí taky. V odrazu další výlohy jsem zjistila, že nezrychlil.. Ten bude neškodnej.

Narazila jsem na docela pěknou kavárnu. Venku není nějaký extra teplo, tak se tam aspoň zahřeju. Vešla jsem dovnitř a pozdravila. Posadila jsem se ke stolu u zdi a prohlížela si nápojový lístek. "Dobrý den.. Co si dáte?" Přiběhla ke mě servírka a mile se usmála. "Dobrý den.. Dám si horkou čokoládu." Úsměv jsem jí vrátila a ona odešla. Vyndala jsem z kapsy telefon, na kterém na mě vyskočilo několik zmeškaných hovorů od kluků a od Nam. Ať jdou do prdele.. Protočila jsem očima a telefon zandala do kapsy. Rukou jsem si podepřela hlavu a koukala jsem do zdi. Bylo mi úplně na nic. Na tu čokoládu jsem ani neměla chuť, ale bez nápoje by mě tu sedět nenechali.

Po chvíli mi servírka přinesla čokoládu. "Děkuju.." Podívala jsem se na ní a ona přikývla a odešla. Napila jsem se čokolády a všimla jsem si, že ten chlap co šel zamnou, zrovna vešel dovnitř. Začal se podezřele přibližovat k mýmu stolu. "Můžu si přisednout?" Zeptal si když stál úplně u mě. Nervózně jsem přikývla a připravila si telefon do ruky, kdyby na mě něco zkoušel.

"Všiml jsem si, že jsi nějaká smutná a asi se nemáš komu svěřit, tak mě napadlo, jestli bych ti nemohl nějak pomoct.." Trochu mě s tim zaskočil, ale na jednu stranu měl pravdu. Myslim, že bude v pohodě... "No.. pohádala jsem se s kamarádkou, kvůli nějaký hloupý fotce, na které se údajně cucám s klukem, který se jí líbí.." Protočila jsem očima a smutně se na něj usmála. "Určitě se to nějak vysvětlí.. A na té fotce jsi nebyla ty?" Mile se usmál a pohladil mi ruku. Bylo mi to docela nepříjemný. "Nebyla jsem to já.. Nikdy bych jí něco takovýho neudělala.." Dala jsem si ruce na klín, aby mě znova nepohladil. Byl trochu zvláštní a ani nevypadal, že by byl korejec.. Spíš vietnamec nebo číňan. "Tak jí to nějak zkus vysvětlit.. Určitě se to nějak vysvětlí.." Usmál se na mě. "Ona je na nějaký vysvětlování moc tvrdohlavá.." Zakřenila jsem se a dopila hrnek čokolády. Mávla jsem na číšnici, že budu platit. Ta okamžitě přiběhla s účtenkou a peněženkou. Zapltím to.." Ten chlap vytáhl peněženku a podal jí peníze. "Děkuju.." Usmála jsem se na něj. "Doprovodím tě do hotelu.." Usmál se a pomohl mi se zvednout. Tak to bylo hodně divný.

Procházeli jsme ulicema. Tvrdil, že zná skratku, ale připadá mi, že jdeme úplně na jinou stranu. "Pojď tudy." Mávl na mě a odbočil do nějaký temný uličky. Popadl mě strach. Otočila jsem se a chtěla jsem utéct, ale chytil mě za ruku a k obličeji mi přitiskl kapesník. Tak teď jsem v prdeli... Pomalu se mi zavřely oči a já se vydala do říše snů.

-Pohled Nam-

"Kam sakra mohla jít.. Kdyť jsme prohledali snad celý Taegu.." Posadila jsem se na lavičku a skoro jsem se rozbrečela. "Třeba se někde schovala, aby jsme jí nenašli.." Utišoval mě Hobi a pohladil mě po zádech. "A co když se jí něco stalo?" Sklopila jsem oči k zemi. "Určitě je v pořádku.." Řekl Yoongi a posadil se vedle mě. "Už je dost pozdě.. Možná by jsme se měli vrátit do hotelu.." Hobi pokrčil rameny a začal se zvedat. S Yoongim jsme souhlasně přikývli a vydali se do hotelu. Doufam, že se brzy uvidíme.. Neodkážu ani pomyslet na to, že by se jí něco stalo jen kvůli mojí scéně.. Mohla jsem jí to říct nějak v klidu.. Začala jsem se tak ztrácet v myšlenkách, že jsem si ani nevšimla, že brečim.

Na hotelu jsem zalezla do pokoje a zamkla za sebou dveře. Nepotřebuju žádný blbý návštěvy. Plácla jsem sebou do postele a sledovala jsem strop. V tuhle chvíli mi přišel zajímavější, než nahatej GDragon. Vytáhla jsem telefon a v galerii rozklikla fotku, na které byl Tae s Heou. Trochu jsme si přiblížila Heu. Po chvíli mi došlo, že tu fotku jsem už někde viděla. Začala jsem prohlížet celou galerii, až jsem narazila na fotku, kde je Hea na stejné pozici, jako na té fotce s Taem. Na té fotce, ale zrovna jedla zmrzlinu a objímala se s Alexem. Proč mam pocit, že to je hoooodně dobrej photoshop.. Znova jsem se na tu fotku podívala. "No to si děláš prdel!" Hlasitě jsem vykřikla, že to museli slyšet až v Paříži.

Vyběhla jsem z pokoje a hledala jsem Taeho. Po dlouhém hledání jsem ho našla v jídelně, jak sedí u stolu jako hromádka neštěstí a kouká do zdi. Rozeběhla jsem se k němu a zezadu ho objala. "Tae promiň!" vykřikla jsem a rozbrečela se mu na rameni. On se jen otočil a objal mě. "Nam.. nikdy bych tohle neudělal... Jediná osoba, se kterou bych něco měl by byl úplně někdo jiný.." Zašeptal rozklepaným hlasem. "Někdo to na nás přichystal... Hea je teď někde venku a já tady brečim a nehledam jí.." Na konci věty jsem se rozbrečela ještě víc. "Nam neplakej.. Určitě jí najdeme.." Tae mě pevněji obejmul a podle jeho hlasu bych řekla, že taky brečí. "Jak jsi vůbec přišla na to, že to někdo narafičil?" Odtáhl se ode mě a posadil mě vedle něj. "Našla jsem fotku, kde je Hea ve stejný póze.." utřela jsem si obličej a usmála se na něj. Teda.. pokusila jsem se usmát. Myslim, že to vypadalo spíš jako veverka co má zácpu, ale za pokus to stálo. "Nechápu kdo by to mohl udělat.. Každopádně by jsme to teď měli říct i ostatním.." Usmál se na mě a pomohl mi se zvednout. Chytil mě za ruku a propletl si semnou prsty. Dost mě to zarazilo, ale taky mě to příjemně překvapilo.

"Yoongi... ta fotka.. byl to photoshop.. Našla jsem fotku, kde je Hea ve stejný póze, ale jí tam zmrzlinu.." Dost jsem se bála jeho reakce, takže můj hlas byl dost rozklepanej. "Promiň Tae.." To bylo jediný co řekl a odešel někam pryč.

Ostatní kluci přemýšleli, kdo by to mohl udělat. Mezitím jsem napsala Hee zprávu.

Heo promiň... Nevšimla jsem si toho, že to byl photoshop.. Moc se ti omlouvám.. Měla jsem tě nechat mi to vysvětlit.. Hrozně mě to mrzí...

Odepsala jsem to a běham chvíle přišla odpověď, která mě dost zaskočila.

Na to si přišla brzo holčičko... Díky tvojí hlouposti je v nebezpečí.. Teď si jí pojď najít... Nemusela bys jí už třeba nikdy vidět..

Jakmile jsem to přečetla utíkala jsem si pro věci a šla jí hledat. "Počkej kam jdeš!" Křičeli zamnou kluci. Ani jsem se neohlídla a šla jsem dál. "Jdu s tebou.." Přiběhl Tae a chytil mě za ruku. Zhroutila jsem se mu do náruče. Absolutně jsem nevěděla kam jít. Byla jsem úplně bezmocná. Hea je teď bůhví kde a třeba je zraněná.

•--------------------------------------------•

~Annyeong~

Nevim co bych k tomu měla říct.. Vůbec se mi to nechtělo psát, protože mi připadá, že to nikoho nebaví ani nezajímá. Třeba z 20ti lidí, který si přečtou nějakou část, tak to ohodnotí 2, maximálně 3 a tim to končí. Já už fakt nevim, jak vás mam poprosit, aby jste napsali aspoň ten blbej komentář, nebo klikli na hvězdičku. Ona je to sice jenom hvězdička, ale dost dokáže potěšit. Myslim, že ti, co píšou to moc dobře znaj...

Znova se mi ta část číst nechce, takže se omlouvám, pokud tam budou nějaký chyby..

To je ode mne vše..

~사랑해 ❤️~