Školní výlet | BTS

Je to pravda?

Po tom, co mě Hobi dolechtal, jsem šla do svého pokoje. Převlékla jsem se do věcí na doma, což byly šedý tepláky a vytahaný bílý tričko. Rozvalila jsem se na postel a vzala si telefon z nočního stolku. „Tyvole..tak tolik upozornění jsem ještě neměla.." koukala jsem do telefonu s vykulenýma očima a nevěděla, na co kouknout dřív. Mezi těma upozorněníma byla i zpráva od Taa.

Tao: Ahoj, nechceš jít dneska ven? Táta mi řekl, že to vzdává, takže se asi brzo vrátíme do Číny.. :/

Já: Ahoj, jo klidně, ale jdu v teplákách, protože se nehodlam převlíkat.. :D

Tao: Jdi třeba v plavkách mě to je jedno :DD Za 20 minut budu u vás..

Já: Dobře.. :D

Odložila jsem telefon a namířila jsem si to do koupelny. Trošku jsem se zkulturnila a usoudila, že si musim vyměnit aspoň to tričko. Ve skříni jsem vyhrabala světle růžový tričko, ale žádnou pěknou mikinu jsem tam bohužel nenašla. Vzpomněla jsem si na Taehyungovu šedou mikinu, kterou jsem mu minule vzala..Teda půjčila si jí.. Vytáhla jsem jí z podpostele, kde byla schovaná, aby si jí Tae náhodou nevzal zpátky a oblékla jí na sebe. Vlasy jsem si spojila do culíku. Do kapsy jsem si dala telefon a šla čekat dolů. „Ty někam jdeš?" houkl na mě Jin z kuchyně. „Jdu ven s Taem.." vycenila jsem na něj zuby a zamávala mu. Jin mi taky zamával a tim mi dal najevo, že mu to nevadí. Tao už čekal za dveřma, takže jsem si rychle obula boty a otevřela dveře. „Annyeong!" pozdravili jsme se navzájem a chtěli jít, ale ke dveřim přiběhl Jin. „Nam do oběda buď doma.. Odpoledne máte doučování.." usmál se na mě a pozdravil Taa. „Dobře.." vrátila jsem mu úsměv a táhla Taa od domu. „Kam bys chtěla jít?" chytil mě Tao kolem ramen a usmíval se. „Někam, kde neni moc lidí." Tao si prohlídnul můj outfit a hned pochopil proč. „Tak půjdeme do parku.." navrhl Tao a já mu to odkývala.

Po cestě jsme se zastavili u nějakýho stánku a Tao nám koupil zmrzlinu. „Asi jsem si měla vzít roušku.." stoupla jsem si na špičky a šeptala mu do ucha, když jsem viděla, jak si mě všichni prohlíží a něco si šeptaj. „Proč?" nadzvedl Tao obočí. „Se podívej, jak na mě koukaj.. ráno jsem totiž byla venku z Jiminem a neproběhlo to úplně hladce..." vytáhla jsem telefon z kapsy a ukázala mu nějaký fotky. Tao se se smíchem plácl do čela a z batůžku vytáhl sluneční brýle, který mi hned nasadil. „Lepší?"...„Lepší! Děkuju.." obejmula jsem ho a skoro mu vykydla zmrzlinu na oblečení. „Nemáš zač.. a teď už pojď.."

V parku jsme se posadili na lavičku a oba jsme mlčeli. „Vždycky jsem chtěl mít psa.. ale táta mi ho nedovolil.." Sledoval páníčky se psy, jak jim hází míčky a dávaj pamlsky. „Já jsem psa chtěla taky, ale mě to pro změnu nedovolila mamka.. Prej by ho musela venčit ona.." protočila jsem očima a máchla rukou. „Tao?" chvíli jsem ho sledovala a čekala, až se na mě otočí. „Hm?" podíval se na mě a prohrábl si vlasy. „Jak si myslel to s tou ztracenou dcerou? Jak mohl tvůj táta ztratit dceru?" Tao chvíli mlčel a přemýšlel co řekne. „Když jsem byl malej, rodiče se stále hádali.. V mých 5ti letech se rozvedli a já žil s mamkou. Když mi bylo 6, táta jednoho dne přijel a začal se semnou loučit, ale byl jsem malej, takže jsem nějak nechápal, proč se semnou loučí. Kvůli praci se musel přestěhovat do Evropy, kde si našel novou manželku a měli spolu dceru." jen jsem na něj zírala s otevřenou pusou a hltala každý jeho slovo. „No a jak se ta dcera teda ztratila?" nechápavě jsem se na něj podívala a čekala na odpověď. „Jel jsem s mamkou v autě a vezla mě do školy do 1. třídy. Byl to můj první den ve škole a když si pro mě mamka měla přijet, tak nepřijela. Seděl jsem na schodech před školou a čekal jsem tam 2 hodiny. Mamka furt nepřijízděla..." u poslední věty skoro šeptal a měla jsem poocit, že se každou chvíli rozbrečí. „Pak zamnou přijela babička, že mamka měla vážnou nehodu a......" na konci věty se mu zlomil hlas a dal ruce do dlaní. „A mamka to nepřežila.." zašeptal do dlaní. Při pohledu na něj jsem chtěla taky brečet. Hned jsem se k němu přisunula a silně ho objala. „To bude v pohodě.." hladila jsem ho po zádech a snažila se ho utišit. Cejtila jsem, jak mám mokré rameno, ale to bylo to nejmenší co mě na tom trápilo.

„Už je to v pohodě.." Tao se pokusil usmát a odtáhl se z objetí. „Babička zavolala tátovi a řekla mu co se stalo... Táta se rozešel s tou paní a vrátil se zpátky do Číny, aby mě vychovával. A teď se k němu dostaly informace, že ta dcera je v Koree..." Otřel si poslední slzy a pousmál se. „Tao je mi to moc líto...." koukala jsem na špičky bot. „To se prostě někdy stane.. ale ty se s tim vůbec nezatěžuj.." pohladil mě po vlasech a usmál se.. „Ještě jsi mi neřekla jak se jmenuješ celým jménem.." šťouchl mě do ramene a pořád se usmíval jako sluníčko. „Nam SoHyun.." otočila jsem se na něj a usmála se. Tao se zarazil a chvíli přemýšlel. „Omluvíš mě na chvíli?" vytáhl z kapsy telefon a šel kousek dál. Někomu volal a měl dost zmatený výraz. Absolutně jsem nechápala o co jde a měla jsem hroznou chuť se ho na to zeptat.

-Pohled Taa-

„Omluvíš mě na chvíli?" podíval jsem se na Nam a vytáhl telefon z kapsy. Musel jsem zavolat tátovi.

„Tati? Jak, že se jmenovala ta tvoje dcera?"

„Huang SoHyun.. Proč? Ty jsi jí našel?"

„No nevim jestli je to ona.. Jmenuje se Nam SoHyun.."

„Zeptaj se jí prosimtě.. Jak se jmenuje její mamka.."

„Tak chvíli počkej.."

„Nam?" přiběhl jsem k ní a čekal, až mi bude věnovat pozornost. „Jak se jmenuje tvoje mamka?"

-Pohled Nam-

Už jsem myslela, že se nedozvim, proč potřeboval teď hned někomu volat. Když měl telefon u ucha, byl z něčeho nadšený. V očích měl jiskřičky a nadšeně koukal kolem sebe. Myslim, že kdyby chtěl tak by se rozběhl obejmout strom. Na chvíli se zarazil a podíval se na mě. Rozeběhl se mým směrem a vyslovil otázku. „Nam? Jak se jmenuje tvoje mamka?" Vykulila jsem na něj oči, protože jsem nějak nepobírala, proč se mě na to ptá.. „No..."

To be continued..

----------------------------------------------

~Annyeong!~
Nevim co bych k týhle části měla napsat :dd Každopádně děkuju za votes a přečtení <3 Další díl by měl vyjít co nejdřív... :D

사랑해 ❤️