Dvojí život

Zpátky na základně

"Tris." Dostal jsem ze sebe. Sakra, teď mluvím jak přiškrcenej. Kdybych jen věděl, co teď říct.

"Grante." Myslím, že s mluvením jsme na tom byli stejně.

"Koukám, že už jsi v pořádku." Skvěle! První plynulí věta! Potlesk!

"Jo, jsem." Odpověděla a usmála se. Bože, ten její úsměv. A zase civíme, no bomba! Příště si uděláme civěcí soutěž! Schválně kdo vyhraje? 

"Promiň, že se v tom vrtám, ale kde jsi tak dlouho byl?" Řekla mile. Kolik já jí toho chci říct. O tom sklepě, o hydře, o mém přestrojení, o všem. Potom ji obejmout a už nikdy ji nepustit. Už nikdo ji neublíží, to nedovolím. 

"To není důležité." Vážně?! To je jediný, na co se zmůžu?!

"Jo, jasný. Nevadí, je to tvoje věc. Jinak koukám, že tady máš nějaký zranění." Řekla a ruku mi položila na spánek. Co to se mnou děláš Tris? Nevydržel jsem to. Přitáhl jsem si ji k sobě a políbil ji. Ona se na chvíli zarazila a já chtěl přestat, ale na poslední chvíli mi polibky začala oplácet, tak jsem pokračoval. No, kyslík je bohužel mocný čaroděj. Po chvíli jsem totiž museli přestat, abychom se nadechli.

"Chybělas mi." Zadíval jsem se do těch jejích překrásných očí.

"Ty mě víc." Řekla a usmála se.

"Já..., promiň pak za tebou přijdu, ale ještě musím za Coulsonem." 

"Jo, jasný. Nebudu tě zdržovat. Jen jdi." 

"Tak zatím." Řekl jsem na rozloučenou.

"Tak zatím." 

Když jsem došel do Coulsonovy kanceláře, třikrát jsem zaťukal.

"Vstupte." Ozvalo se. Já uchopil kliku a otevřel dveře.

Pohled Tris:

Vracela jsem se z laboratoře. Byla jsem tam za Jemmou, řekla jsem jí o tom záchvatu paniky, co jsem měla. Vymyslela mi takové cvičení, které mám dělat až to přijde příště. Já jen doufám, že už to nepřijde. 

Zrovna jsem zatáčela, když v tom jsem do někoho narazila. Byla to vysoká postava. Chvíli jsem se sbírala ze země.

  "Jé, omlouvám se, nedívala jsem se. Já jenom hrozně spě..."  Ward. To byla jediná myšlenka, co mi utkvěla v hlavě, když jsem spatřila jeho obličej. Potom nastalo takový to trapný ticho, když na sebe dva lidi koukaj a nevěděj co říct.

"Tris." Řekl.

"Grante." Vysoukala jsem ze sebe. Moje vyjadřovací schopnosti teď byli na úrovní čedaru, možná ještě horší.

"Koukám, že už jsi v pořádku." Pověděl už trochu plynuleji.

"Jo, jsem." Kdyby jenom věděl pravdu. Nic jsem na sobě ale nedala znát a jenom jsem se usmála. Řeknu mu to později.

"Promiň, že se v tom vrtám, ale kde jsi tak dlouho byl?" Snažila jsem se znít mile a skromně, to poslední co potřebuji je, aby si myslel, že se ve všem musím šťourat. I když by nebyl tak úplně na omylu. Po mé otázce se ale na chvíli zarazil. Zřejmě přemýšlel nad tím, co říct.

"To není důležité." Chápu, jednou mi to řekne. Teď na to není vhodná doba. Ale stejně by mě to zajímalo.

"Jo, jasný. Nevadí, je to tvoje věc. Jinak koukám, že tady máš nějaký zranění." Řekla jsem a všimla si krvi na jeho spánku. Přiložila jsem tam ruku a prohlížela si to. Chvíli na mě hleděl, ale pak si mě přitáhl blíž a políbil mě. Zarazila jsem se. To jsem úplně nečekala. Ale rozhodně nechci, aby toho nechal, tak jsem mu začala polibky oplácet. Jo, tohle si nechám líbit. Po chvíli nám ale došel vzduch a museli jsme se nadechnout. Škoda, že ta věc ve mně neumí dýchat za mě, teď bych to ocenila.

"Chybělas mi." Navzájem jsme si hleděli do očí.

"Ty mě víc." Odpověděla jsem a usmála se. Teď zním úplně jak moje sestra. Sakra, zním jak z nějakýho přiteplenýho romanťáku. 

"Já..., promiň pak za tebou přijdu, ale ještě musím za Coulsonem."

"Jo, jasný. Nebudu tě zdržovat. Jen jdi." Pobídla jsem ho.

"Tak zatím." Řekl na rozloučenou.

"Tak zatím." 

Oba jsme se rozešli na opačné směry. Můj cíl byl jasný, zalehnout do postele a alespoň měsíc nevylézt. Jsem úplně hotová. 

Omlouvám se všem, protože tohle byla ta nejhorší milostná scéna v dějinách. O.O Ne, tyhle věci mi nejdou. V pohodě napíšu, jak někdo přepere a zabije dvacet lidí ale milostný scénky jsou u mě katastrofa. No dobře, tvařme se, že to nikdo neviděl. :D

Jinak doufám, že se vám kapitolka i tak líbila i když byla o ničem. :D Ale konečně se nám ty dva setkali. :D Aspoň něco. :D A co myslíte? Měl by Ward říct Coulsonovy o Hydře, nebo ne? Rozhodně mi napište váš názor! Moc ráda si je čtu! :) Co myslíte, že bude dál? :) Pište! :) :D 

Informační část:

Jelikož tu od neděle, po dobu 14 dní nebudu, nebude nic vycházet. Takže:

Fakty dovydám den po příjezdu. To znamená 15 faktů za den :D

Dvojí život pojede po příjezdu normálně, jen prostě těch 14 dní nic nevyjde.

Jak být správným retardem budu poté vydávat častěji, abych dohnala ztrátu, počítejte tak dvakrát denně.

Doufám, že vám tato pauza nebude nějak extra vadit, stejně to neovlivním, ta wifi tam prostě nebude. :D

A nezapomeňte na názor do commentů! :3

PS: Na závěr bych si dovolila zatleskat sama sobě, za to, že jsem se dokopala tohle napsat. I když mi to trvalo o hodinu déle, než původně mělo, nakonec jsem to dala a neodprokrastinovala jsem to, jak jsem původně chvílemi zamýšlela! :D Takže velký potlesk pro mě! :D A to i bez pilulek proti lenosti! :) :D