V lásce a válce III - Smrtonoš

Díl 84 - Žádný takový příště

„Ano, mami..."

McGonagallová strnula uprostřed pohybu. Selena samým šokem otevřela ústa a zůstala na lektvaristu nevěřícně zírat. Severus, v tu chvíli dokonale bdělý, zesinal. Hrůzou vytřeštěné oči velice pomalu stočil na ředitelku a téměř neslyšeně zašeptal: „Tohle jsem neřekl nahlas, že ne?"

Profesorka se zeširoka usmála. Vstala a starostlivě začala poupravovat přikrývku, přičemž ji Severus zděšeně pozoroval. Nakonec se sehnula a, přemáhajíc smích, vtiskla lektvaristovi pusu do vlasů: „Běž spát, můj drahý synu. A ty pojď, Sellie. Dlouho sis s babičkou nedala sušenky a čaj."

Severus zoufale zaúpěl a schoval obličej do dlaní. McGonagallovou tím však ještě víc pobavil, ale zároveň vypadala tak nějak... rozněžněle.

Teprve v tu chvíli začaly cukat koutky i Seleně. Tolik potenciálu! A co by to byla za vnučku, kdyby nehrála s babičkou?

„Sušenky a čaj si dám moc ráda!" vyskočila z postele. Než se však přidala k McGonagallové, nahnula se, aby skučícího Severuse objala. „Já ti říkala, že máš jít spát," zašeptala mu do ucha, načež prchla do bezpečí za profesorkou, jež velmi pracně potlačovala smích.

...

„Neměl bys tak náhodou ležet? Madam Pomfreyová říkala, že by se ti zase mohla otevřít ta rána na krku," zakabonila se Selena, jakmile v nemocničním křídle obešla zástěnu.

„A také říkala, že by sis měla dávat pozor na pitný režim a dostatek spánku."

„Kdy ses jí na to stihl zeptat?!"

„Ráno, když mi přinesla další dávku protijedu."

„No," protáhla Selena a usadila se do nohou postele, „co kdybychom teda to, co madam Pomfreyová říkala, pro dnešek vypustili?"

Severusovi zacukaly koutky. „Myslel jsem si, že dospěješ k tomuto závěru. Máš pro mne ten recept?"

„Samozřejmě!" zalovila v kabelce a vytáhla kopii receptu na protijed. Doufala, že si Severus nevšiml, jak znejistěla, když mu ho podávala. Tušila, co přijde, a i když se ji Draco snažil přemluvit, aby zapírala, tušila, že by to bylo zbytečné. Nedokázala si ani představit, jak by zuřil, kdyby později zjistil, co mu zatajili. Jako kdyby to vůbec bylo možné. A navíc, Severus si zasloužil to vědět.

Zatímco se začetl do receptu, sjela ho zkoumavým pohledem. Vypadal unaveně, i když to nechtěl přiznat, a hlas měl pořád trochu chraptivý. Také se nebylo čemu divit, když se probral teprve před pár dny. Toho odpoledne ale poprvé vypadal, že vydrží vzhůru déle než pár minut a jeho poznámky se začínaly blížit svému kousavému standardu.

„Kde jste sehnali sklivec pětinoha?"

Selena si tiše povzdechla. Křížový výslech začínal.

„Zásoby svatého Munga. Díky nim taky máme ten recept, pana Weasleyho..."

„...pokousala Nagini také," přikývl. „Odtud máte i kůru?"

„Ano, ale měli jí jenom trochu. Vlastně i toho sklivce, pro další jsme museli na Drear. Našli jsme tam jednoho starého, zraněného pětinoha... Bill říkal, že to bylo spíš milosrdenství. A další kůru jsme sehnali přes Křiklana. Nějaká čínská výrobkyně hůlek mu prý dlužila nějakou službu nebo co. Letěl tam Charlie Weasley, vzal to přes dračí rezervace."

„A jadeit?"

Nejistě se ošila a uhnula pohledem.

Severus okamžitě zpozorněl: „Mluv, Seleno."