V lásce a válce III - Smrtonoš

Díl 69 - Do mysli Pána zla II.

Grangerová zabodla baziliškův zub do pohárku Helgy z Mrzimoru. To bylo to poslední, co Severus viděl pořádně. Místnost naplnila podivná, hutná mlha, spolu s hlasem Pána zla a Potterovým křikem. Dopřál si jen vteřinové zaváhání, v němž zadoufal, že se Nikolajovi nic nestane. Jenomže neměl čas váhat víc.

„Legilimens!" vyštěkl a vstoupil do chlapcovy mysli.

Na to, co nastalo, nebyl připravený ani v nejmenším. Jako první ho zaplavila Potterova bolest. Měl pocit, že se mu rozskočí hlava. Byl dezorientovaný, chvíli v Bradavicích, najednou na Malfoy Manor, dvě mysli provázané v jednu jako by ho lapily a nechtěly pustit ze svého šílenství. Ale nad tím vším byl strach, smrtelný strach, který ochromil Pána zla. Toho se Severus chytil. Potter bude muset chvíli vydržet.

Bez jakýchkoli okolků zaútočil na mysl Pána zla. Nemělo cenu snažit se to zakrývat, potřeboval informace dřív, než se pouto ukončí. Podle Pottera na to měl jenom chviličku.

Nejdřív netušil, co udělat, kde zatlačit. Mysl Temného pána byla v tu chvíli jeden velký zmatek, ale přece jenom zachytil jednu jasnou myšlenku. Bradavice. Z nějakého důvodu už pouhé pomyšlení na ně jeho strach ještě prohlubovalo.

Severus vyrazil po té jediné stopě, kterou měl. Bradavice, něco důležitého bylo v Bradavicích.

Hrůza Pána zla ještě vzrostla. Kolem Severuse proplulo jeho uvědomění, že tentokrát se Potter nějak dostal do jeho mysli, což ještě víc narušilo jeho už tak mizernou nitrobranu. Severus využil příležitosti a vzápětí se dočkal prvního vítězství. Mysl Pána zla se stočila ke vzpomínce, jak v nějaké místnosti plné krámů ukrývá jakousi stříbrnou korunku s modrým kamenem.

Děs, který Temný pán cítil, ještě vzrostl s uvědoměním, co osobě ve své mysli právě prozradil. Horečnatě se začal shánět po Nagini. Byl v nebezpečí, musel ji mít u sebe! Nesměli ji získat! Lektvarista opět vyrušil jeho rozrušení. Tušil, že mu dochází čas, tudíž hledal jen velmi jednoduchou informaci – kolik?

Vtom se k Pánovi zla připlazila Nagini a jeho vyděšená mysl opět získala nějaký řád. Úleva však netrvala dlouho. Lektvarista se pokusil využít poslední šance. V tu chvíli si Pán zla uvědomil, koho má doopravdy ve své mysli.

Severuse zaplavil vztek, a hned na to se ho Temný pán pokusil vypudit ze své mysli. Jenomže to Severus nemohl dopustit. V pozadí, ukrytá za chatrnou nitrobranou, se objevila nějaká myšlenka týkající se viteálů. Musel na ni dosáhnout, musel zjistit...!

V tom okamžiku se pouto ukončilo. Severus byl prudce vytržen ze soustředění a doslova vhozen zpět do reality. Zatočila se mu hlava, zavrávoral. Tušil, že se kácí k zemi, ale nedokázal na to reagovat. Nedokázal ovládat vlastní tělo. Připadalo mu, jako kdyby jeho mysl obestírala hustá mlha.

Najednou ho někdo objal kolem hrudi, čímž mu zabránil sesunout se až na zem.

„Mám tě," bylo to poslední, co slyšel. Poté zvítězila ta podivná mlha a Severus ztratil vědomí.

...

Probral se s pekelnou bolestí hlavy. Měl pocit, jako kdyby se měla každou chvílí rozskočit, nemohl ani pořádně přemýšlet. Zmohl se jen na tiché, procítěné zaúpění. Připadalo mu, že musí každou chvílí umřít.

Zaúpění však vyvolalo odezvu. Zaslechl tiché vrznutí židle a vzápětí ho někdo vzal za ruku.

„Severusi? Severusi, slyšíš mě?"

Lektvarista nespokojeně zamručel. Nebyl hluchý, krucinál, bolela ho hlava.

„Jak ti je? Můžu ti nějak pomoct?"