V lásce a válce III - Smrtonoš

Díl 40 - Láska zmijozelská

„Ahoj, krásko," přitočil se Seleně do cesty Draco s ležérním úsměvem na tváři.

„Salazare, ty to vidíš," zamumlal Blaise, který do té chvíle kráčel po jeho boku. Překvapenou Ginny, s níž si Selena na chodbě povídala, popadl kolem ramen a nasměroval ji pryč: „Pojď, zrzko, tohle nám za to nestojí."

„Zmlkni," střelil Draco po chechtající se dvojici nepěkným pohledem. Poté znovu nasadil svůdný úsměv a zadíval se na Selenu: „Takže, kde jsme to skončili?"

„U pozdravu," odvětila pobaveně. „Ahoj, Draco. Co potřebuješ?"

„Rád bych ti předal tohle," zakroužil hůlkou a vzápětí Seleně podával rudou růži, „a zeptal se tě, copak děláš dnes večer?"

„A proč?" protáhla a převzala si růži. „Plánuješ snad něco?"

„Samé krásné věci," šibalsky mrknul, „ale žádná není ani zdaleka tak krásná jako ty."

„Draco, budu se červenat," zamumlala s rozpačitým úsměvem.

„Když ty jsi tak roztomilá, když se červenáš," pronesl nevinně, zatímco sledoval Selenina růžovějící líčka. „Takže, jak se rozhodneš, princezno? Dáš mi šanci?"

V duchu se málem modlil k Salazarovi, aby řekla ano. Na schůzku ji chtěl pozvat už minulý týden, ale necítila se dobře, takže vyčkával. A i když se její náramek zbarvil do zelena, dal tomu ještě tři dny plné Zabiniho popichování, než se konečně odvážil. V tu chvíli už mohl pouze napjatě čekat na odpověď.

Selena se pousmála a přes okvětní lístky růže, k níž přičichla, na něj upřela šťastné oči: „Samozřejmě, že dám."

...

„Tak dobře, má trpělivost má své hranice," zaklapl Severus svou knihu. „Můžeš mi vysvětlit, proč mi pobíháš po bytě a nakrucuješ se před zrcadlem?"

„Protože v pokoji zrcadlo nemám, a tudíž se nemůžu nakrucovat tam. Jak vypadám?" vykoukla z jeho ložnice.

„Skvěle. Mohla bys mi říct, proč už sis vyzkoušela polovinu svého šatníku?"

„Už jsem myslela, že se nezeptáš!" vyjekla Selena tak nadšeně, že Severus pozvedl obočí. „Draco mě pozval na rande!"

„Prosím?"

„Pozval mě na schůzku! A bude tu za deset minut a já vůbec nevím, co si mám vzít na sebe!" zakňourala a zase zmizela ve svém pokoji, aby už po sté prohrabala skříň.

Severus si pouze povzdechl. Ač by se podobným divadýlkům velice rád vyhnul, Selena opět byla tím veselým dráčátkem, kterým měla být. A pokud měl k jejímu štěstí přispět tím, že bude jako správný otec sekýrovat jejího přítele... Nu, proč ne.

...

„Já se z toho Severuse osypu," zabručel Draco, když se za nimi konečně zaklaply dveře lektvaristova bytu.

„Je pravda, že tohle jsem nečekala," uculila se Selena.

Lektvarista se totiž zase jednou předvedl. Selena si musela celou dobu tisknout ruku k ústům, aby se nerozesmála nahlas, a stejně se jí to málem povedlo. Draco si to totiž do bytu nakráčel jako správný mladý aristokrat, ale netrvalo ani deset vteřin, než od svého kmotra schytal ledovou sprchu v podobě kázání, výslechu, podmínek a výhrůžek. Jeho vyjevený, mírně vyděšený výraz byl opravdu komický, vzhledem k tomu, že držel v ruce další růži. S postupem času však začínal pěnit a v jednu chvíli to dokonce vypadalo, že kytku nacpe kmotrovi do chřtánu, jen aby sklapnul. Naštěstí se udržel, čímž si vysloužili o hodinu prodlouženou večerku. Severus jim však neopomněl oznámit, že si od Minervy vypůjčil Pobertův plánek, a tudíž nemají vymýšlet nějaké hlouposti. Bylo to tak normální, až to bylo neuvěřitelné. Dokonce jí to jistým způsobem přišlo rozkošné. I když Draco s ní očividně nesouhlasil.