V lásce a válce III - Smrtonoš

Díl 44 - Eltham I.

Selena pomalu procitla ze spánku a zamžourala kolem sebe. Okamžitě měla oči široce dokořán. Ani v nejmenším netušila, kde se to ocitla. Navíc ležela na břiše v posteli, které naprosto očividně do bytu nepatřila. Kdo by měl také u televize nemocniční lůžko?

Kde to, pro lásku velkého Merlina, je? Kde jsou Severus a Draco?

Vyděšená k smrti ignorovala podivnou únavu a začala se shánět po hůlce. Sotva se však zvedla na loktech, bolestně zaúpěla, jak se ostře ozvaly rány na zádech. Jak na ně jenom mohla zapomenout?

„Seleno?" ozval se z ničeho nic povědomý hlas. Než ho Zmijozelka stihla zařadit, z jedněch ze tří dveří na levé straně pokoje se vynořil vysoký lektvarista.

„Niku?" vykulila oči.

„Pro Merlina, Sellie, myslel jsem, že se vzbudíš až později... Jak se cítíš?" zeptal se ustaraně a usadil se do křesla vedle postele.

„Už bylo líp, ale není to nejhorší," odvětila a zmateně se rozhlédla kolem: „Já jsem u tebe doma?"

„Jo, Severus se tu s tebou objevil těsně před půlnocí," přikývl Nikolaj. „Nalil do tebe lektvary proti bolesti, naškrábal instrukce a zase zmizel."

„A kde je teď?"

Lektvarista si tiše povzdechl: „Vracel se do Maldonu. Nevím, jestli boje pokračují. Říkal, že byl Řád blízko k vítězství, ale od té doby nic. A to jsou skoro tři."

„Musím jim pomoct!" pronesla odhodlaně Zmijozelka. „Nemůžu je tam přece nechat, dovlekla jsem tam Draca, Blaise, Ginny... a dokonce i Thea! Chápeš to? Theo, který sotva před pár dny unikl Smrtijedům, šel s námi! Musím...!"

„Musíš zůstat tady," zakroutil Nikolaj hlavou, když znovu bolestivě zaúpěla.

„Ale co když se jim něco stalo?!"

„Určitě jsou v pořádku," pronesl mírně lektvarista. „Ale ty nejsi, zůstaň ležet, prosím. Slíbil jsem Severusovi, že na tebe dám pozor."

„Jenomže..."

„Už jsi jim pomohla dost," věnoval jí povzbudivý úsměv. „Teď si musíš odpočinout. Severus by mi dal, kdybys mi utekla."

„Teď bych ti nikam neutekla," loupla po něm pohledem. „Nemůžu se ani zvednout z postele."

Nikolaj okamžitě zvážněl: „Je ti špatně? Potřebuješ něco? Nemůžu ti dát žádný lektvar proti bolesti, ale... třeba by zabraly mudlovské léky."

„A Uspávací lektvar můžu?" vyzkoušela. „Nebolí to, pokud se nehýbu, ale mám strach o Draca a ostatní a..."

„Chápu. Podívám se do pokynů, ano?" šibalsky mrknul a zamířil ke kuchyni.

„Severus ti ke mně opravdu nechal návod?" vykulila Selena oči.

„Jo!" houkl z kuchyně Nik. „Teda, ne, že by to šlo nějak dobře přečíst. Starověká písma mi nikdy nešla..."

Selena se mimoděk pousmála: „Mám ti to přeložit?"

„To bys byla hodná. Já opravdu nechápu, jak může někdo takhle nechutně škrábat, krucinál," zabrblal položil před ni popsaný papír. „Ještě ti podám vodu, dobře?"

Zmijozelka pouze přikývla, pozornost totiž věnovala hieroglyfům na papíře. V tu chvíli se nemohla rozhodnout, zda je horší luštit Severusův škrabopis nebo Dracovo kaligrafické písmo, když má svou kudrlinkovou náladu.

„Tady," zjevil se vedle ní znovu Nikolaj a podával jí skleničku s vodou. „Vyhrabal jsem i brčko, ať se ti líp pije."

Selena s vděčným úsměvem skleničku přijala a zatímco žužlala brčko, luštila Severusovy instrukce.