V lásce a válce III - Smrtonoš

Díl 77 - Vzduchoprázdno

Selena bez většího zájmu přežvykovala chleba s máslem a sýrem, který jim skřítci spolu s malými rajčátky naservírovali jako večeři. V bytě bradavických lekvaristů vládla tíživá atmosféra, a to nejen kvůli prázdné židli v čele stolu. Od chvíle, co se potkali na ošetřovně, Nikolaj neřekl ani slovo, což bylo snad ještě horší, než kdyby na ni zase křičel.

Ocenila, že se nikdo z její rodiny na nic nevyptával, když jim ukázala prostorné, prozatím jednoduše zařízené pokoje, které jim náležely. Pouze dědeček ji dobrosrdečně popohnal, aby do nemocničního křídla nedorazila pozdě, kdyby se schodiště zase přetočilo. Byl z samovolně se pohybujícího schodiště, chudák, celý vyděšený. A nebyl ani zdaleka jediný.

Na ošetřovnu dorazila s tříminutovou rezervou. Vzhledem k tomu, že madam Pomfreyová měla zrovna plné ruce práce s nějakou čarodějkou, zamířila k Severusovu lůžku, kde na ni plánovala počkat. U něj našla i Nikolaje. Ten pouze ukázal na židli vedle lůžka a sdělil jí, že Krvetvorné i Životní lektvary zabírají a Severusův stav je stabilizovaný. V napjatém tichu počkali, až si na ni madam Pomfreyová udělá čas. Poté, co jí několika švihnutími hůlkou vyčistila a vyléčila oděrky na rukou i kolenou, vyrazili do sklepení.

Ve sklepním bytě už je čekala trojice Zmijozelů a skromná večeře. Selenu udivilo, že si skřítci vůbec našli čas něco jim připravit. Sami utrpěli velké ztráty a museli být v jednom kole. Nikolaj pouze ve výmluvném gestu namířil prstem na stůl, takže jej všichni čtyři spěšně poslechli. Od té chvíle se soustředili výhradně na svou večeři a snažili se tvářit, že tam vlastně vůbec nejsou. S Dracem si dokonce netroufli ani povídat si skrz Eviteru.

Ta chvíle, které se děsila, však nakonec nastala. Talíře byly prázdné a Blaise si hodil do pusy poslední rajče. Trvalo ještě dobrou půlminutu, než je Nikolaj vyděsil hlubokým nádechem, po kterém poměrně klidně pronesl: „Dnes v noci budete spát tady. Všichni. Chci vás mít pod dohledem. Zajděte si pro pyžama. A Draco vezme i Selenino, my dva si totiž potřebujeme promluvit."

Zatímco chlapci spěšně vycouvali z bytu, pro jistotu bez námitek, Selena se na židli svezla o něco níž. Bylo jí to ale houby platné, Nikolaj totiž vstal a zamířil do laboratoře, přičemž zavelel: „Pojď se mnou."

Neochotně ho následovala. Zastavila se ve dveřích, odkud obezřetně pozorovala, jak vytáhl pět sklenic a začal do nich odměřovat Bezesný spánek.

„Mrzí mě, že jsem na tebe křičel. Omlouvám se."

Selena překvapeně zamrkala. Čekala všechno možné, ale omluvu ne.

„To je v pořádku," opatrně pronesla. „Zasloužila jsem si."

„To sice ano, ale i tak mě to mrzí. Určitě se to dalo vyřešit líp. V klidu. Taky toho všeho musíš mít až nad hlavu, a ještě před celou rodinou..."

„Oni to pochopí, nech to plavat. A s tím křikem... stejně jsem to schytala i od McGonagallové."

„Je pravda, že Minerva nebyla zrovna nadšená, když zjistila, že vás nemůžeme najít," začal do sklenic rozlévat vodu.

„Opravdu je mi to líto. Strašně ráda bych se hájila tím, že za celou tou pitomostí byla nějaká racionální myšlenka, třeba že na to nikdo nebude mít čas, je tu málo lidí, někdo by to mohl podcenit... ale ona tam nebyla. Uršula mi řekla, co slyšela, a cvak," luskla, „byla jsem úplně mimo. Ani mě nenapadlo dát někomu vědět. Jediné, na co jsem dokázala myslet, bylo, že by jim Voldemort mohl ublížit."

„Zdá se, že Uršula se činila," zamumlal a odložil džbán. „Každopádně přesně tohle si myslela Poppy. Prý u těch, kteří byli celý den v zápřahu, ještě nemusela odeznít jakási heroická fáze nebo co... Moc jsem to nepochopil."