V lásce a válce III - Smrtonoš

Díl 32 - Tahle planeta není pro střízlivé

„Neplecha ukončena," klepl Severus hůlkou na Pobertův plánek, pergamen poskládal a vrátil ho do Minervina stolu. Věděl, že by neměl sledovat každý Selenin krok, ale copak si mohl pomoci? Jiným způsobem na své dráčátko dohlížet nemohl, stále se mu vyhýbalo. To, co na plánku spatřil, mu však na klidu nepřidalo, právě naopak. Selena sice byla v bezpečí bradavického hradu, ale znepokojovalo ho, že v přítomnosti teček Ginevra Weasleyová a Lenka Láskorádová. A ne poprvé.

„Co jsi zjistil?" ozvala se Minerva sedící u velkého oválného stolu. Spolu s ostatními kolejními řediteli řešila provozní záležitosti. Jeho potřebu kontrolovat své dráče naštěstí chápali všichni.

„Nic nového," odvětil a usadil se. „Je v knihovně s Weasleyovou a Láskorádovou."

„Pořád se po hradu přemisťuje?" zeptala se ustaraně Pomona.

„Ano," zabručel. „Většinou používá alespoň letax, ale na Hlavní schodiště pořád odmítá vstoupit."

„Vždyť to přece ničemu nevadí," pronesla smířlivě Mrzimorka. „Po tom, co se stalo, se nedivím..."

„Hej, Snapee," ozvalo se ode dveří.

Severus zakoulel očima a preventivně nasupeně ucedil: „Co chceš, Blacku?"

„Shání se po tobě jeden prvák."

„Zmijozel?" ohlédl se kolejní ředitel přes rameno.

„Ne, Havraspár. Má takový velký brýle, jak kdyby je šlohnul Trelawneyový."

Lektvarista tiše zaúpěl. To děcko ho přivede do hrobu!

„Co se děje?" zeptala se zaujatě Minerva.

„Hawthorne se děje," zavrčel. „Ten spratek mi nedá pokoj. A přestaň se uculovat! Kdybys raději vymyslela, jak pomoci Nottovi!"

„Pracujeme na tom, Severusi, a ty to víš," zabodla do něj pohled. „Co kdybys mi ty řekl, jak je na tom Irene?"

„Velice rád bych, ale žádné informace nemám. Co tu ještě dělá ten čokl?"

„Vydýchává ti kyslík," odsekl Sirius. „Člověk se tady taky nikomu nezavděčí! Musí hlídat pravidla, která s takovou láskou porušoval, jeho vlastní výtvor padl do rukou zrovna tobě, Snapee, a ještě dostane pomalu vynadáno, že předal vzkaz. Tahle planeta fakt není pro střízlivý... Půjdu radši najít Tonksovou, kdyby zas zakopla a potřebovala polštář, ta to aspoň ocení."

Severus by živé ani mrtvé duši nepřiznal, že pro jednou s Blackem souhlasí. S tím, co se dělo kolem... V poslední době přišla vhod sklenka nějakého alkoholu až podezřele často. Tahle planeta opravdu nebyla pro střízlivé.

...

Draco nenápadně zaletěl očima k Seleně po své pravici. Nezaujatě si pohrávala s třásničkou barevného přehozu, zatímco si podpírala hlavu a snažila se neusnout, stejně jako zbytek třídy. Přítmí, přílišné teplo a nehorázné množství těžkých vůní, které byly pro učebnu Jasnovidectví typické, jim však jejich snahy neusnadňovaly. A Trelawneyová také ne. Už dobrých deset minut věštila bestiální smrt Zachariáši Smithovi, ale ani Mrzimor nevypadal, že by jí věnoval pozornost. Zmijozelský primus tedy využil usínající třídy a nenápadně, jen po očku, pokukoval po své princezně.

Nedokázal by vyjádřit, jak moc si přál ji obejmout. Znovu ji sevřít v náručí, schovat před světem, políbit. Smát se s ní, pošťuchovat se, probírat každou hloupost. Jednoduše být s ní, opravdu s ní. Ne jen existovat kolem, jako v tu chvíli. Sice seděla vedle něj, ale to bylo všechno. Mimo tichého kuňknutí na pozdrav na něj nepromluvila, vyhýbala se mu pohledem, dokonce se poodtáhla, když se usadili v učebně. I bez Evitery byl s jistotou schopný poznat, jak moc je jí jeho přítomnost nepříjemná.