V lásce a válce III - Smrtonoš

Díl 75 - Vím, že žádám mnoho I.

Selena se přihnala do kuchyně jako hurikán. Mezi stoly prosvištěla tak rychle, že jí skřítci a kouzelníci málem nestačili uskakovat z cesty. Trojice chlapců na ni upírala zděšené pohledy, Draco už jim musel říct, o co kráčí.

„Jdeme s tebou!" vyhrkl Theo dřív, než vůbec stihla popadnout dech. „K tvým prarodičům se přemístíme všichni, Blaise je vezme zpátky přenášedlem. Pak mě hodíš k Hastingsovým a s Dracem půjdete přesvědčit Carterovy, říkal, že tam by mohl být největší problém. Souhlasíš?"

„Jste nejlepší," dojatě vydechla. Vůbec si nestihla promyslet, co a jak, hnala ji čirá hrůza, že by se její rodině mohlo něco stát.

„Tak jdeme?" zvedl se Blaise. Selena si ho podezřívavě prohlédla. Když ho viděla naposledy, byl to zoufalý, brečící uzlíček nervů nevnímající svět kolem sebe. V tu chvíli byl naprosto klidný a vyrovnaný. Možná až příliš.

„Jsi v pořádku?" obezřetně nadhodila.

„Ano, ale tvoje rodina možná nebude, jestli nás rychle nepřemístíš."

Selena překvapeně zamrkala. Poté však popadla nejbližší předmět – vidličku – a udělala z ní přenášedlo. Draco jí vidličku vyškubl z ruky, Theo se jí chytil a než se Selena nadála, byli pryč. Úlekem poskočila, když ji Blaise chytil za ruku.

„Měli bychom jít za nimi, ne?"

Vyjevená Selena pouze přikývla a vtáhla je do meziprostoru.

Objevili se v uličce jen pár stovek metrů od domu jejích prarodičů. Draco s Theem už nervózně přešlapovali na kraji uličky a vykukovali na ulici.

„Zastírací kouzla," sykl Blaise, když se chystali vyběhnout. Selena prudce švihla hůlkou a jakmile byla ostatním skryta, vyběhla z uličky.

Cesta k Hastingsovým byla poněkud adrenalinová. Ještě nebylo tak pozdě v noci, aby na ulicích nikoho nepotkávali, a Theo s Blaisem netušili, kam jdou, což byla kombinace, ze které Seleně cukalo oko. Nakonec vlkodlaka na třetí pokus popadla za ruku a vlekla ho za sebou. Draco s Theodorem packovali někde za nimi.

Úlevou se jí málem podlomila kolena, když zjistila, že se v domě ještě svítí. Na schůdcích se skoro přizabila, jak se hnala ke zvonku. Ten se rozezněl zrovna ve chvíli, kdy někdo narazil do kovové branky. Podle barvitého zaklení Draco.

Chvíli trvalo, než se dveře otevřely. David Hastings se nechápavě zamračil a rozhlédl se kolem.

„Ahoj, dědo," pípla Selena.

„Krucinál!" vyjekl zděšeně a chytil se za srdce. „Sellie? To jsi... To jsi ty?"

„Ano. Můžeme dovnitř? Je to opravdu moc naléhavé."

„Jistě, uhm... zdravím, Severusi?"

„Severus tu není," pronesla tiše a protáhla se dovnitř. „Jsou tu se mnou Draco, Theo a Blaise. To jsou naši nejlepší kamarádi a..."

„Davide?" vynořila se z obývacího pokoje babička. „Zdálo se mi, že jsem slyšela..."

„Jauvajs!" vypískla Selena. Nestihla totiž dost rychle ustoupit a babička jí šlápla na nohu.

„Bože můj!" ucouvla a vyděšeným pohledem přejížděla po předsíni, v níž nemohla vidět nikoho jiného než svého manžela.

„Omlouvám se!" vyhrkla Selena. „To kouzlo bylo nutné. Jste tu všichni?"

„Jo!" houkl Draco. Dveře se začaly zdánlivě samy od sebe zavírat.

„Tohle je na mě asi trochu moc," zamumlala Martha.