V lásce a válce III - Smrtonoš

Díl 49 - Kopačky

„Myslíš, že odejdeme ještě dneska?" zamumlala nespokojeně Selena do ticha panujícího v lektvaristově bytě. Ve svých jednoduchých tmavomodrých šatech seděla v křesle takovým způsobem, že ani zdaleka nepřipomínala mladou dámu, ale Severus už před nějakou chvílí vzdal snahu ji napomínat. Ostatně, Theodor s Blaisem usazení na pohovce už rozepli horní knoflíčky košilí, které si pod nátlakem profesorky McGonagallové přece jen oblékli.

Minerva se totiž rozhodla, že Štědrý večer oslaví všichni společně, a to v alespoň trochu slavnostním duchu. Naštěstí jim nenutila večerní róby a slavnostní hábity, a k lektvaristově úlevě byl jeho obvyklý kabátec shledán vyhovujícím. Blaise s Theodorem se tedy ukázali v košilích a černých kalhotách, na Selenu Draco navlékl šaty, na jejichž existenci Severus úplně zapomněl, ale kde byl blonďatý primus, neměli ponětí. Nebylo totiž možné, aby tu hodinu opravdu strávil v koupelně, když i Selena z ní vyšla po půl hodině.

Jenomže už měli deset minut zpoždění a Severusovi začínala docházet trpělivost. Na Selenino rýpnutí neodpověděl, místo toho vyrazil k jejich pokoji a sotva vpadl do dveří, nespokojeně zavrčel směrem ke koupelně: „Ocenili bychom, kdyby ses uráčil se k nám připojit, nejlépe ještě v tomto roce."

„Ale vždyť já už jdu!" ozvalo se z koupelny a vzápětí se objevila i blonďatá hlava. „Jak vypadám?"

„Jako kdyby tě olízl mečoroh," ucedil Severus. Draco se totiž z nějakého nepochopitelného důvodu rozhodl pro ten otřesný účes, který si tvořil na hlavě celé první dva roky svého studia v Bradavicích.

Vzápětí si musel v duchu zanadávat do pitomců, že nedržel pusu. Draco se totiž zatvářil, jako kdyby potkal samotného Pána zla, a smýkl sebou k zrcadlu. Severus s očima navrch hlavy zamířil zpět do obývacího pokoje. Tam upřel pohled na svou dceru a významně škubnul hlavou směrem ke koupelně, v níž se zavřel jeho kmotřenec. Selena se s povzdechem zvedla a odevzdaně zamířila za svou drahou polovičkou.

Ke štěstí všech tří Zmijozelů, kteří čekali v obývacím pokoji, se objevila za necelých pět minut zavěšená do ulízlého blonďatého primuse. Ten na svého kmotra upřel uražený pohled a odměřeně pronesl: „Jestli mi ještě jednou řekneš, že vypadám, jako kdyby mě oblízl mečoroh, při Merlinovi přísahám, že udělám díru v tvém oblíbeném kotlíku."

„Ty ses naučil plavat?" pozvedl Severus jedno obočí.

„Co? Proč se na tohle proboha ptáš?" zamračil se Draco. Chlapci, kteří se na pohovce tiše pochechtávali jeho účesu, okamžitě zpozorněli.

„Protože pokud se opovážíš sáhnout na můj oblíbený kotlík, prohodím tě oknem do jezera," konstatoval s úšklebkem Severus. „A mimochodem, proč máme zpoždění, budeš Minervě vysvětlovat ty."

„Nemůžeme jít krbem?" ozvala se prosebně Selena. „Mně se nechce po schodech."

Lektvarista pouze přikývl, možnost přesunout se do společenské místnosti Havraspáru jinak než po nekonečném schodišti uvítal. Dohady mezi přítomnými hady a lvy, zda se štědrovečerní večírek, jak sešlost začala nazývat Molly, bude pořádat ve společenské místnosti Nebelvíru nebo Zmijozelu, nebraly konce. Nakonec tedy zasáhla Poppy a nekompromisně prohlásila, že se sejdou v prostorách orlů. Tonksová, která do té chvíle navrhovala společenskou místnost Mrzimoru, ji hlasitě podpořila, jelikož ještě neměla možnost k Havraspárům nakouknout. Severus tedy vykročil z krbu v Havraspárské věži.

„Už jsem se bála, že pro vás budu muset do sklepení," ozvala se Minerva, sotva pohasly zelené plameny. Severus, Selena, Blaise i Theodor jako jeden upřeli pohledy na Draca. Profesorce zacukaly koutky, když uviděla, jak uraženě se primus zatvářil, a raději změnila téma: „Důležité je, že už jste tady. Veselé Vánoce, a nezapomeňte se bavit."