V lásce a válce III - Smrtonoš

Díl 61 - Činy, o kterých se nemluví

„No... a co teď?" zeptal se Nikolaj.

„Počkáme," odvětil mu Severus. Pohled upíral na domek s číslem deset na Radcliffe Avenue. K jejich nelibosti ho našli prázdný.

„Sirius přísahal, že touto dobou bývá doma."

„Je to Black," zabručel s opovržením. „Vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby ho nenapadlo ověřit vše."

„Sirius není takový idiot, jak si o něm myslíš."

Severus se hrozivě zamračil. Přestože to Nikolaj nemohl kvůli zastíracím kouzlům vidět, střelil po něm hrozivým pohledem: „Máš nějaký důvod se Blacka zastávat?"

Vzpětí na zádech ucítil Nikolajovu ruku. „Víš, že nemáš proč žárlit. Jsi nitrozpytec, kdyby bylo kvůli čemu žárlit, věděl bys to málem dřív než já. A důvod, proč se ho zastávám, je to, že je užitečný, a rozhodně není tak pitomý, jak tvrdíš. A šel sem čenichat dobrovolně!"

„Jedna dobrá věc můj názor na něj nezlepší," zabručel.

Tentokrát si ho Nikolaj přivinul těsněji k sobě. „Já vím. Obdivuju tě, že s tím, co všechno ti udělali, zvládáš jeho přítomnost takhle bravurně."

„Samotného mě to překvapuje. Ale od té doby, co mám Selenu, je hodně věcí... jednodušších," dodal váhavě. „A od té doby, co mám tebe..."

Severus zavřel oči a dlouze vydechl, když ve vlasech ucítil něžný polibek. Stále tomu nevěřil. Nad rodinou se ani nezamýšlel, natož, aby v ni doufal. A přesto...

„Takže co teda?" nadhodil Nikolaj. „Budeme tu stát jako solné sloupy, nebo někam zajdem?"

„Nikolaji, nevím, jestli si to uvědomuješ, ale máme v plánu toho člověka mučit. Ty opravdu uvažuješ nad tím, že bychom někam zašli?"

„Jo. Dal bych si kafe a netvrď mi, že ty ne!"

„Salazare..." zamumlal Severus.

„No tak, vím přesně, kam zajít!"

„Budiž," povzdechl si. Přišlo mu naprosto bizarní jít v tu chvíli někam na kávu, ale chtěl Nikolajovi udělat radost. A na kávu chuť měl. Bez dalších námitek se tedy nechal vtáhnout do meziprostoru, odkud tradičně vykročili v úzké uličce a sňali ze sebe zastírací kouzla. Nikolaj vyrazil svižným krokem vpřed.

„Obtěžoval by ses mi sdělit, kam přesně jdeme?" zabručel Severus, když s ním srovnal krok. Na ulici plné mudlů se za denního světla cítil poněkud nepatřičně, přestože z Bradavic vyrazil pro všechny případy v mudlovském oblečení.

„Klídek, je to jenom kousek."

„To nic nemění na tom, že bych..."

Nikolaj z ničeho nic zatočil ke dveřím vedoucím do nějaké kavárny. Severus protáhl obličej. To si snad dělal legraci.

Vysoký muž na něj však pouze šibalsky mrknul: „Říkal jsem, že je to kousek."

S tím vešel do kavárny. Severus ho následoval s očima navrch hlavy, ale hned za dveřmi se zastavil a poněkud nechápavě pozoroval Nikolajovo počínání.

„Nazdar, Mary!" zahalekal na servírku, která zrovna odnášela od stolu špinavé nádobí. Zamířil přímo za pult, kde začal okukovat dortíky. Mary ho s naprostým klidem pozdravila a dál mu nevěnovala pozornost.

„Mazej od toho!" ozvalo se z ničeho nic.

Až díky známému hlasu Severusovi svitlo. Aničina kavárna!