V lásce a válce III - Smrtonoš

Díl 46 - Naděje pro Teddyho

S dokonalou přesností přidal Severus do lektvaru poslední přísadu – tři kapky směsi, která vznikla pomalým vařením jedu pralesničky zlaté, drceného drápu gryfa, sirupu z kýchavice a krve obou manželů Lupinových. Poté, co uhasil oheň pod kotlíkem a opatrně lektvar zamíchal, změnila tekutina v kotlíku barvu na stříbřitě modrou.

„Je hotový, jo?" vydechl Draco, který se spolu se Selenou nahýbal přes stůl, aby Severusovi co nejlépe viděl pod ruce.

„Ano," přitakal bradavický lektvarista. „Musí vychladnout, než ho budu moci přelít do lahvičky."

„To bychom se mohli jít najíst, ne?" nadhodil Nikolaj a protáhl si záda, po takové době strávené nad kotlíkem úplně ztuhlé. Severus pouze unaveně přikývl a pokynul jim směrem ke dveřím.

„Co vůbec budeme jíst?" střelila po nich Selena pohledem. „Neměla jsem čas nic uvařit. Říkala jsem, že mě máte vzbudit v rozumnou hodinu!"

„Bylo pro tebe lepší spát co nejdéle," prohlásil Severus a s námahou potlačil zazívání. Byla vhodná chvíle na další dávku Povzbuzujícího lektvaru.

„No jo, jenomže teď nemáme co jíst," zabrblala.

„Kousek odsud je restaurace, kde dělají skvělou pizzu. Mohl bych nějakou přinést," ozval se Nikolaj. „Nemuseli bychom se s ničím vařit."

„Cokoli, vyřeš to s háďaty," zamumlal nezaujatě Severus a sesunul se do křesla. Následným dohadám o příchutích pizzy moc pozornost nevěnoval. Vlastně téměř usnul, probrala ho až Selena s dotazem, zda by si nedal kávu. Než ji připravila, zkontroloval pomalinku chladnoucí lektvar, a poté si přisedl k háďatům, jež na něj čekala u jídelního stolu.

„Bude ten lektvar fungovat, že ano?" zeptal se ustaraně Draco.

„Měl by," přikývl. „V případě potřeby můžeme přidat krev jednorožce, kterou jsem dostal od Seleny k narozeninám, ale záleží na tom, v jakém stavu je Tonksová a jak její tělo lektvar přijme."

„Myslíš, že se její stav za tu dobu zhoršil?"

„Nemyslím si," zakroutil hlavou. „Kdyby se stalo něco akutního, Poppy by poslala patrona."

Severus zabloudil pohledem k hodinám. Úplně ztratil pojem o čase, jako pokaždé, když se ponořil do přípravy náročného lektvaru. Překvapilo ho, když zjistil, že se blíží půl čtvrtá odpolední. Přísahal by, že pracovali přes noc...

Nepatrně zatřepal hlavou, musel být opravdu unavený. Samotná příprava lektvaru přece trvala devatenáct hodin a nějakou dobu zabralo, než Nikolaj sehnal tu pralesničku. Navíc museli upravit Životní lektvar, jelikož v běžné podobě by na Tonksovou v takhle pokročilém stádiu těhotenství už nefungoval správně. Samozřejmě, že nad tím museli strávit víc než dvacet čtyři hodin.

Vytáhl hůlku a rázným švihnutím přivolal lahvičku Povzbuzovacího lektvaru, který připravila Selena. Právě ta se na něj nespokojeně kabonila, zatímco upíjela džus.

„Co se ti zase nelíbí?" pozvedl jedno obočí.

„Silnou černou kávu a lektvar najednou? Pokud je mi z tvých přednášek o lektvarech známo, není to zrovna vhodná kombinace."

„Zastav mě," ušklíbl se Mistr lektvarů a obsah lavičky do sebe obrátil.

„Severusi!"

„Seleno, já si cením tvé starosti, ale jakmile lektvar vychladne, musím se vrátit do Bradavic, kde potřebuji vyřešit Tonksovou s Lupinem, Zabiniho a Notta, Poppy určitě mezitím vypotřebovala některé lektvary, Zmijozely nikdo nehlídá, ani Merlin neví, co ode mě bude chtít Minerva, a v posledních dnech jsem toho nenaspal zrovna mnoho. A to ani nemluvím o tom, že nemám tušení, zda se mezitím nestala nějaká další pohroma."