V lásce a válce III - Smrtonoš

Díl 68 - Do mysli Pána zla I.

Severus se v podobě Rodolphuse Lestrange krčil vedle své ‚ženy' ve vozíku Gringottovy banky. Právě uháněli podzemím k trezoru Bellatrix Lestrangeové a on jednoduše nemohl uvěřit tomu, že až dosud se jim dařilo.

Do Gringottovy banky se dostali bez problémů přes Obrtlou ulici. Ve chvíli, kdy se v zapadlé uličce objevili, se jindy mírná Narcissa změnila k nepoznání. Jako kdyby ji podoba její sestry pohltila. Nebýt nitrozpytcem, měl by vážné obavy, zda před ním nestojí opravdová Bellatrix.

Narcissa byla jednoduše neuvěřitelná. Svou sestru zahrála naprosto dokonale. Styl chůze, pohyby, specifické držení hůlky, dokonce dokázala zahrát i ten její škleb, který Bellatrix pravděpodobně nazývala úsměvem. Do Gringottovy banky vrázovala, jako kdyby jí to tam patřilo, na skřety pouze vyštěkla rozkazy. Obratem svého manžela v jeho podání sepsula za to, jaký je ožralý ubožák, a navrch ještě udělala ukázkovou scénu. Přede všemi mu Belliným specifickým způsobem vysvětlila, že když už krade její klíč od trezoru, aby chlastal, nemá být takový idiot, aby ho ještě ztratil. Skřeti neměli nejmenší podezření, že před nimi nestojí pravá Bellatrix. Ostatně, většina z nich se raději nenápadně klidila někam do ústraní.

Jenomže v tu chvíli jejich vozík pomalu dobrzďoval před vstupem do trezoru a Zlodějova zhouba začínala působit. Belliny černé, kudrnaté vlasy se začaly protahovat a světlat, až vedle něj opět seděla Narcissa, která po něm střelila nervózním pohledem. On mezitím v duchu klel. Rodolphovo oblečení totiž na jeho postavu vůbec nesedělo. Přestože se považoval za vysokého a poměrně štíhlého, měl na rozdíl od Lestrange na kostech alespoň nějaké maso a do jeho výšky mu pár centimetrů chybělo. Pořád ale nevypadal hůř než Black s Potterem, jak zjistil, když se spěšně ohlédl za sebe.

V tu chvíli vozíček dobrzdil. Severus pevně sevřel svoji hůlku, věděl, že to bude zase na něm. Skřet, který je doprovázel, se otočil. Jen na setinu vteřiny vytřeštil oči. Nepochopení i hrůzu v mžiku vystřídalo absolutní prázdno. Imperio přece zvládl už před mnoha lety.

„Dostaň nás do trezoru," zavelel a vystoupil z vozíku. Zatímco Black pomáhal Narcisse a Potter měl co dělat, aby se v příliš velkém oblečení nerozplácl na zem, vyrazil za skřetem, aby jim nic neuniklo. O chvíli později se v duchu za svou prozřetelnost chválil. Skřet by za sebou nechal dveře trezoru zabouchnout.

Sotva vešli, ozvalo se řinčení, kterým skřet zaháněl to nebohé zvíře, jež Bellatrix držela v trezoru. Byl by to nádherný drak, nebýt zavřený v podzemí, a samozřejmě ho litoval, ale odmítal se nechat sežrat, takže skřeta napodobil.

„Na nic nesahejte," zavrčel, jakmile vkročili do samotného trezoru. Byl si jistý, že Bellatrix svůj trezor pojistila kouzly a kletbami, což mu Narcissa vzápětí potvrdila.

„Je tu kletba Geminio," oznámila, zatímco nanejvýš opatrně procházela trezorem. „Pokud se něčeho dotknete, zemřeme pod tíhou horkého, do nekonečna se duplikujícího zlata."

„To nezní jako příjemná smrt," pronesl přiškrceně Potter.

Narcissa se ohlédla přes rameno: „Také není."

„Co kdybychom začali něco dělat?" vložil se do hovoru Black. „Nemám tu z toho dobrý pocit."

Narcissa se pomalinku otočila a upřela na ně tázavý pohled: „Co přesně hledáme?"

„Pohárek," odvětil Potter. „Malý, zlatý, dvě uši. Je na něm jezevec."

„Vy hledáte tuhle cetku?" pozvedla Narcissa překvapeně obočí.

Severus šokovaně zalapal po dechu: „Cetku? Pohárek Helgy z Mrzimoru že je cetka?!"

„Pohárek Helgy z Mrzimoru? Kde by k tomu, pro lásku velkého Merlina, Bella přišla?"