V lásce a válce III - Smrtonoš

Díl 45 - Eltham II.

Severus se pomalu ploužil do schodů domu, v němž bydlel Nikolaj, a v duchu ho proklínal za ten idiotský nápad nastěhovat se do bytu bez letaxového krbu. A ty protipřemisťovací bariéry se mu v tu chvíli také nehodily. Za normálních okolností mu ani v nejmenším nevadilo přemístit se do nedaleké uličky a těch pár desítek metrů dojít pěšky, ale v ten podvečer měl pocit, že vzdálenost, která ho dělila od vysněné postele, je snad nekonečná. Po všech těch katastrofách...

Jediná dobrá věc, která se toho dne stala, byla, že lektvar zabral dostatečně na to, aby Selena téměř nic necítila, zatímco jí vtíral mast do otevřených ran. Tím, že jí ho příště bude muset dát méně, se v tu chvíli odmítl zaobírat. Ani to, že na tom byla podstatně lépe než posledně, nezměnilo jeho vroucné přání vzít na sebe všechnu bolest místo ní.

Už se natahoval po klice, když se dveře najednou prudce otevřely a vypadl z nich Nikolaj s podivným výrazem a rukama zvednutýma v obranném gestu: „V první řadě se moc omlouvám, Severusi!"

Adrenalin znovu zapracoval, černovlasý lektvarista měl v mžiku hůlku v pohotovostní poloze a nervy vypjaté k prasknutí: „Co se stalo? Jsou v pořádku? Tak sakra, Nikolaji, mluv!"

„Klid, klid, jenom klid!" snažil se ho uchlácholit vyšší muž. „Já jenom..."

„Ahoj, Seve!" ozvalo se najednou z kuchyně.

Profesor sebou poplašeně trhl a bez pardonu odstrčil svého partnera ze dveří, aby mohl vpadnout do bytu. Hned na to šokovaně strnul. Selena i s Dracem seděli za jídelním stolem nad nějakou mísou, kolem sebe rozsypané snad kilo mouky. Oba byli zapatlaní málem až za ušima a vážený mladý aristokrat právě mísu vytíral prstem, aby si ho následně zcela nemalfoyovsky nacpal do pusy. Za nimi, u kuchyňské linky, stála poměrně malá baculatá blondýnka se vstřícným úsměvem, kuchařskou zástěru zašpiněnou od mouky.

„Ne!" hlesl zděšeně Nik a rychle strhl jeho hůlku, kterou automaticky namířil na neznámou ženu. „Severusi, ne! To je Anika, moje sestra!"

Severus Nikolaje propálil nasupeným pohledem a podrážděně zaprskal: „To jsi mi ráno nemohl říct, že někdo přijde?!"

„Já jsem na to zapomněl," nasadil vysoký muž kajícný výraz.

„Ty jsi zapomněl na svoji sestru?" vydechl šokovaně. Madison, Maddie!

„Už jsem se jí omluvil!" rozhodil Nikolaj rukama. „Při tom všem mi to prostě vypadlo... A Selena s Dracem jsou s ní v pohodě!"

„A mohl bys nás třeba představit?" ucedil kousavě Severus. Na nějaké přátelské seznamovaní neměl náladu ani v nejmenším, ale byla to slušnost, a navíc už tak udělal dost špatný první dojem.

„Jo, jistě," zabreptal s nepatrnou úlevou Nikolaj. „Takže Seve, tohle je Anika. Aniko – Severus."

„Těší mě!" usmála se blondýnka, rychle si utřela ruce do zástěry a nabídla mu pravici.

Lektvarista ji váhavě přijal: „Nápodobně. A omlouvám se. Kdyby se mi někdo zmínil..."

„To je v pořádku," odmávla to vesele Anika. „Jestli tě to potěší, Draco reagoval úplně stejně!"

„Uf fem fe omlufil!" zahuhlal s plnou pusou mladý aristokrat.

„Mohu se zeptat, čím se to cpou?" nadhodil obezřetně Severus a snažil se rozpomenout, jestli někdy viděl Draca takhle zapatlaného. A ve skrytu duše se královsky bavil představou, jak by se tvářila Narcissa, kdyby svého syna takhle viděla.

„Směsí na čokoládovou bábovku," zasmála se Anika a vyrazila k lince.

„Čokoládovo-čokoládovou s čokoládou!" vyjekla nadšeně Selena, popadla Dracovu ruku a nacpala si jeho prst do pusy dřív, než to stihl udělat on sám.