V lásce a válce III - Smrtonoš

Díl 84 - Žádný takový příště

„Běž spát, Seve," zaprosila už nejmíň po sté Selena. „Vždyť vidím, jak jsi unavený."

„Jsem v naprostém pořádku," odvětil lektvarista. Z jeho nesrozumitelného mrmlání si to musela domyslet.

Tiše si povzdechla. Jistě, po té nejistotě, jestli se Severus vůbec kdy probere, s ním chtěla strávit každou volnou chvilku. Ale mnohem víc chtěla, aby byl zase v úplném pořádku, a k tomu momentálně potřeboval spánek. Podle madam Pomfreyové jeho tělo stále bojovalo s jedem Nagini, což ho pochopitelně vyčerpávalo. Jenomže ten umíněný netopýr si nechtěl dát říct. Ne, on se musel tvářit, že už je úplně v pořádku, i když neudržel oči otevřené a napůl spal.

„Dobře," rezignovala. Třeba, když se s ním nebude hádat... „Už jsem ti říkala, že si Katrin našla kamarádku?"

Severus vydal nesouhlasné zamručení.

„Jmenuje se Zoe a je, tuším, o rok starší. Je to ségra od někoho z Havraspáru, ale zapomněla jsem od koho. Ale víš, co je problém? Je úplně stejná jako Katrin."

„Hmm..."

„Takže to znamená, že tu teď máme dvě neřízené střely, které vůbec nemají pud sebezáchovy, a ještě ke všemu se nevyznají v kouzelnickém světě. Už začínají být známé po celém hradě, a ne v zrovna dobrém slova smyslu. A navíc se Katrin úplně přestala bavit s Ashley. Řekla jí, že je nudný srab. Takže si teď mezi sebou Ashley předáváme, aby nemusela být pořád jenom s Irene a Johnym. Teď ji má Theo, vzal ji do skleníků. Draco má v plánu ji... Dobrý den, paní profesorko!"

McGonagallová se pobaveně pousmála: „Ahoj, Seleno. Uspáváš?"

Severus nespokojeně zamrčel něco o tom, že ho nikdo uspávat nemusí.

Selena se pouze ušklíbla: „Ano, a vůbec se mi to nedaří."

„To vidím," zakroutila McGonagallová hlavou. Najednou se jí na rtech objevil šibalský úsměv. Spiklenecky na Selenu mrkla a přisedla si do nohou postele: „No, Severusi, když teda nespíš, mohl bys mi pomoct vyřešit jistý problém."

„Hmm?"

„Víš, Sybilla je v posledních dnech velmi nespokojená. Přišla si za mnou stěžovat, že někdo našel její zásoby elixíru, který jí pomáhá otevřít mysl a třetím okem pohlédnout do budoucnosti."

„Její cherry je v Komnatě nejvyšší potřeby," zamrmlal lektvarista a zavrtěl se. Selena se zakousla do tváře, aby se tomu kyselému výrazu, který ředitelka nasadila, nezačala smát nahlas.

„Já se k tomu problému teprve dostávám, Severusi. Jistý nejmenovaný vlkodlak na Sybillyny stížnosti ohledně dlouhodobého využití Komnaty namítl, že kdyby opravdu pohlédla do budoucnosti, mohla by..."

Téměř spící Severus vydal chrčivý zvuk, který se už dávno naučila identifikovat jako přidušený smích. Nevěřícně nad tím zakroutila hlavou. On snad nikdy neusne! Možná by madam Pomfreyová měla přehodnotit ty uspávací lektvary.

McGonagallová se sice na moment zatvářila nespokojeně, ale jinak se nenechala rozhodit: „V každém případě si Sybilla stěžuje, že jí není věnován dostatek pozornosti. Naprostá většina lidí je bohužel zaneprázdněna, myslíš, že bys mohl vyslechnout..."

„Nemohl. Jsem unavený."

Bylo to tak tiché zašeptání, že si nebyla jistá, jestli to doopravdy slyšela. Ale profesorka se samolibě usmála, takže Selena naznačila neslyšný potlesk. Konečně!

„Dobře," pronesla mírně ředitelka a nahnula se, aby poupravila zmuchlanou přikrývku. „Sybillu dám na starost někomu jinému. A ty běž spát, ano?"