V lásce a válce III - Smrtonoš

Díl 53 - Čiré štěstí I.

„Já si stejně myslím, že je škoda, že ten nápad s kostýmy padl," prohlásil Nikolaj, zatímco se soukal do riflí.

Severus zapínající si knoflíky na košili na něj povytáhl obočí: „Ty máš snad zájem se celý večer promenádovat v nějakém přihlouplém kostýmu?"

„No jasně, byla by sranda! Už jsem ho měl i vymyšlený."

„Opravdu?"

„Jo," šibalsky se uculil. „Šel bych za jednu z Drákulových nevěst."

Severus se zarazil: „Prosím?"

„Ve Stokerově Drákulovi Jonathana napadnou tři jeho nevěsty, když..."

„Já jsem Drákulu četl," skočil mu Severus do řeči. „Zajímalo mě spíše, co tě vedlo zrovna k této volbě."

Nikolaj si zapnul knoflíček od kalhot a s potutelným úsměvem odvětil: „Ty. Bylo mi jasné, že bys odmítl jakýkoli kostým, ale jako Drákula vypadáš i normálně, stačilo by tě přesvědčit, aby sis přičaroval špičáky. To by Sellie určitě zvládla. A voilá! Párový kostým je na světě."

Severus nespokojeně protáhl obličej: „Tohle nebudu komentovat."

„Nemusíš, já si ten komentář domyslím," zachechtal se vyšší z mužů.

„Výtečně, jsem rád, že ušetříme čas. Draco zajisté... V tomhle neplánuješ jít, že ne?"

„Co je na tom špatného?" podivil se Nikolaj, na sobě jedno ze svých triček.

Severus sjel tu vytahanou hrůzu kritickým pohledem. Jediná pozitivní věc byla černá barva. Ale potisk s nějakou mudlovskou skupinou, jejíž členové se svými černo-bíle pomalovanými tvářemi mohli hravě konkurovat Sudičkám, shledával naprosto nevyhovujícím. A ještě ke všemu byla na rukávu malá dírka.

„Odkud mám začít?"

Nikolaj zakoulel očima: „Vždyť si na to hodím košili."

„A nemohl by sis tu košili vzít k nějakému jinému kusu, který nevypadá, jako kdyby ho přežvýkal mečoroh?"

„Nepřijde ti, že poslední dobou nějak často kritizuješ moje oblečení, pane vypadám jak z osmnáctého století?"

„Kdyby sis nechtěl brát podobné pochybné kousky ve chvílích, kdy je třeba poněkud... upravenější oblečení, nemusel bych říkat ani slovo. A pokud vím, tvůj oděv jsem komentoval pouze pětadvacátého ráno, poté když jsme šli na návštěvu ke tvým rodičům a nyní. Ty můj kabátec komentuješ téměř pokaždé, když mě táhneš do postele."

„Vždyť je tam tak milion knoflíků!" rozhodil Nikolaj rukama. „Kdo tě z toho má vyslékat?"

„Ty. Delegování této činnosti na někoho jiného silně nepodporuji. A nyní se, prosím, obtěžuj převléknout do něčeho, co nevypadá jako vytažené z šatníku Tonksové."

„Fajn, ale ty nepůjdeš v tom svém upířím hábitu!" zašermoval rukou.

Přestože se Nikolaj tvářil podrážděně, Severusovi zacukaly koutky: „Mám tedy počítat s nějakou párovou aktivitou?"

„Tak jsem to sice vůbec nemyslel, ale když už jsme u toho, ano, ocenil bych, kdybys s něčím takovým počítal," zabrblal a přetáhl si přes hlavu triko. „A vůbec – dneska ti na nějaké knoflíky kašlu. Vezmi si svetr."

Severus v nevyřčeném dotazu pozvedl obočí.

„No co?" zaškaredil se Nikolaj. „Já se kvůli tobě taky převlékám. Vezmi si svetr!"