V lásce a válce III - Smrtonoš

Díl 63 - Uhasit požár

Severus šokovaně strnul. Nějak se mu nedařilo zpracovat, co to Draco právě řekl.

„Ona udělala co?" hlesl nechápavě Nikolaj.

„Tak hele," ozvalo se z druhé strany dveří, „nevím, co tam děláte, a vědět to nechci, ale mohli byste si to nechat na později? Zmijozelská společenská místnost hoří!"

„Ona to tam opravdu zapálila," vydechl Nikolaj.

Teprve to Severuse probralo. Prudce od sebe Nikolaje odstrčil.

„Byl někdo zraněn?" štěkl na Draca a spěšně zamířil k prádelníku.

„Ne, všichni stihli utéct! Skřítci je teď přemisťují z koleje do Velké síně. A pro lásku velkého Merlina vás dva prosím, oblečte se, než z té ložnice vylezete!"

„Jestli nechceš, abych tě přiškrtil...!" zakřičel výhrůžně Severus, horečnatě se soukající do prvních kalhot, které mu přišly pod ruku. Nikolaj na druhé pokoje poskakoval po jedné noze ve snaze udělat to samé. „Ani slovo," zasyčel na Draca, jakmile opustil ložnici.

„Vždyť nic neříkám!"

„To je dobře," zavrčel a zamířil ke krbu. „Nikolaji, běž do Velké síně..."

„Hlídat tvoje hady. Jasně," kývl vysoký lektvarista a spěšně vyrazil ke dveřím.

„Přes naši ložnici," vyhrkl primus, sotva si lektvarista nabral hrst letaxu.

Právě tam se za pár vteřin Severus objevil. Jeho spěšné kroky však nemířily ke dveřím na chodbu, ale ke křeslu, v němž se choulila brečící Selena.

„Ne!" vyjekl Blaise jen vteřinku před tím, než by se jí dotknul. Severus strnul a vrhl na něj tázavý pohled. Nezvykle vážný vlkodlak opatrně odpověděl: „To bych nedělal. Vůbec nevnímá, mohla by se leknout, a... No, kvůli tomu, že se lekla, tu máme ten –"

„Sakra, Severusi!" ozvalo se za jeho zády. Vzápětí ho Draco popadl za ruku a vlekl ho ke dveřím. „Selena je v bezpečí a potřebuje prostor, co kdybys vyřešil to, že nám hoří kolej?!"

Lektvarista zaváhal. Pohledem zabloudil k třesoucímu se dráčátku, všechno v něm na něj křičelo, že ona je ta, které by měl věnovat svou pozornost. Tuhle svou iracionální, ustrašenou stránku, která se objevila až se Selenou, však umlčel a spěšně následoval svého kmotřence. Měl pravdu, Selena byla v bezpečí, byli s ní Theodor a Blaise, a on před sebou neměl problém, který by hořel jen obrazně. Na moment se mu před očima mihl výjev z prvního léta, které Selena trávila u něj.

Vzpomínku na cokeworthskou kuchyň v plamenech však velmi rychle potlačil výjev, který se mu naskytl, jakmile dospěli ke konci chodby. Celá zmijozelská společenská místnost opravdu byla v plamenech, které však nic neničily, nešířily se, a dokonce z nich nestoupal žádný kouř. Už v tu chvíli věděl, že to bude ještě větší problém, než bylo zjevné na první pohled.

„Pokoušel se to někdo uhasit?" Tušil, jakých odpovědí by se mu mohlo dostat, ale Dracovo mlčení ho přece jenom překvapilo. „Draco?" ohlédl se. Mladík stál pár kroků za ním a vypadal, že jeho dotaz vůbec nevzal na vědomí. Sinalý ve tváři strnule zíral do plamenů.

Severus v tu chvíli pustil požár společenské místnosti z hlavy. Pokud se nemýlil, což bylo vysoce nepravděpodobné, stejně s tím mohlo něco udělat jedině jeho dráčátko, a oheň nikoho neohrožoval. Rychlé kouzlo mu potvrdilo, že kromě něj a Draca už je v prostorách koleje pouze trojice čekající na ně v prefektské ložnici.

Svému vyděšenému kmotřenci sevřel rameno, aby ho vytrhl z děsivých vzpomínek. Draco sebou škubnul a po vteřince zmatení k němu zvedl pohled.