V lásce a válce III - Smrtonoš

Díl 67 - Řešení

Severus prudce dovřel dveře svého bytu a zamířil do laboratoře. Nezaváhal ani vteřinku. Muži, který zrovna sypal do vroucího lektvaru jemně drcené tesáky pelargonie zubaté, položil ruce na boky a s dlouhým výdechem si opřel čelo mezi jeho lopatky. Tak dlouho na tenhle okamžik čekal!

„Nedaří se?" nadhodil mírně Nikolaj, zatímco pomalu míchal žloutnoucí Kostirost.

„Ne," zahučel. „Všem kromě Weasleyové a Grangerové jsem zakázal mluvit. Nedivil bych se, kdyby mě kvůli nim brzy někam zavřeli. Otázkou zůstává, jestli ke Svatému Mungovi, nebo do Azkabanu."

„Nevěš hlavu, na něco přijdete. Už ses vypořádal s horšími věcmi, než je jeden trezor."

„Raději bych jim čelil znovu než tohle. Vhodný čas se blíží a my pořád nevíme, jak odtamtud ten viteál dostaneme. Za předpokladu, že tam vůbec je."

„Nenabídl vám pomoc ten skřet, co ho Potter našli na panství?"

„Griphook? Ano, nabídl. Výměnou za Nebelvírův meč by nás dostal dovnitř. Ale o tom, že by nás dostal i ven, neřekl jediné slovo. A ti pitomci mu to málem odkývali!"

„No jo, ne každý se vyžívá ve slovíčkaření tak jako ty," zachechtal se. „Ale nějakou část plánu jste měli, ne?"

Severus se za zády vysokého lektvaristy zašklebil.

„Ano, měli. Potter s doprovodem pronikne do banky pod Mnoholičným lektvarem. Vlasy Smrtijedů už sehnala Cala. Tím ale celý plán končí. Potterovi se sice podařilo nějak získat Bellatrixinu hůlku, ale stále nemáme klíč. Pokud se tam ukážeme bez klíče, můžeme jít rovnou domů."

„A co Imperio?"

„Rozeznají ho."

„A co kdyby Imperio seslala rozzuřená Bellatrix?" naznačil ve vzduchu uvozovky. „To by na ni docela sedělo, ne?"

„Na opravdovou Bellatrix ano, ale nabízela by se otázka, proč si nevzala manželův klíč. Anebo proč nepožaduje verifikaci. Což my požadovat nemůžeme, jelikož její hůlka změnila loajalitu, a navíc jsou ty místnosti, kde se verifikace provádí, pod Zlodějovou zhoubou."

Nikolaj si zhluboka povzdechl a uhasil oheň pod kotlíkem. Jemně se Severusovi vymanil, aby se mohl otočil a nechat se obejmout pořádně.

„Začínám chápat, co ostatní myslí tím, že ve všem hledáš problémy."

„Já problémy nehledám, pouze na ně poukazuji, abychom se jim mohli vyhnout. To, že Nebelvíry nenapadne, že by se mohli i zamyslet, než něco udělají, není můj problém."

„Vždyť já vím," zamumlal.

Severus na okamžik zavřel oči, když mu Nikolaj vtiskl lehký polibek do vlasů. To byla novinka, na kterou si zatím zcela nezvykl, ale stěžovat si ani v nejmenším nehodlal. Vzápětí si nárokoval další polibek, tentokrát na rty, dlouhý a něžný. Už snad po tisící jej napadlo, že tohle se snad ani neděje jemu. A přesto tam stál a s pocitem, že takhle je to správně, objímal vysokého muže kolem pasu.

„Měli bychom jít za Sellie," nadhodil z ničeho nic Nikolaj. „Musím se přiznat, že se mi ulevilo, když přišla s tím, že chce narozeniny oslavit jenom takhle. A ještě víc, když řekla, že nechce dárky. Nevím, kde bych je teď sháněl."

„Nápodobně," přikývl Severus. To, že neví, co dát dráčeti k narozeninám, mu ztěžovalo spaní už dobré tři týdny.

„Jdem teda? Ať na nás nečekají ještě dýl?"