V lásce a válce III - Smrtonoš

Díl 80 - Ostrov Drear

Selena zabloudila pohledem k Dracovi. Na vlkodlaka, který peskoval Harrisonovou, se nespokojeně mračil. Hlavou mu běželo to stejné, co jí – Blaise se choval divně. Toho by si musel všimnout i slepý a hluchý!

Do počínající hádky se naštěstí vložil Nikolaj: „Joannie se nic nestalo, všechno je v pořádku. Od teď si ale budete všichni dávat pozor, ano? A za žádnou cenu nepřistávat! Pustíme se do práce, ať odsud můžeme zmizet co nejdřív. Poletíme na pobřeží a budeme postupovat směrem ke středu ostrova. Sejdeme se tady u té tvrze."

Po krátkém dohadování ohledně dvojic a částí ostrova se Selena v doprovodu své ustěžované drahé polovičky rozletěla k jihu.

„Bylo by tu docela hezky, kdybys neriskovala, že tě sežerou, jakmile přistaneš," konstatoval Draco. „Ale teď k tomu důležitějšímu: Co se to s tím Zabinim děje, sakra?! Chová se jak paranoidní kvočna."

„Všichni se od bitvy chovají jako paranoidní kvočny, i když uznávám, že Blaise to dotahuje na novou úroveň. Myslím, že ho hodně zasáhla... No, ty víš co," zamrmlala. „Přece u toho byl."

„To určitě, ale mám prostě pocit, že je s ním něco špatně. Vážně si myslím, že se tam stalo ještě něco, co nám neřekl, a proto se chová takhle."

„Řekla bych, že budeš mít pravdu, ale přece to z něho nemůžeme jenom tak vypáčit. Musíme počkat, až... Koukej! Támhle u těch kamenů!" namířila prstem do míst, kde zahlédla pohyb.

Draco opatrně slétl níž. I to však bohatě stačilo k tomu, aby pětinoha vyděsil – nebo se začal jevit jako chutná svačinka. Pětinoh vystartoval ze svého úkrytu mezi kamením a s řevem se pokusil vyskočit a chytit Dracovu nohu. Ten se naštěstí držel v dostatečné výšce.

„No fuj," nakrčil nos. „Těžko věřit, že tohle byli kdysi lidé. Ale aspoň máme adepta na..."

„Nemáme," skočila mu do řeči, zatímco pohled upírala do pětinohovy skrýše.

„Proč zase ne?"

„Počkej si," zašeptala. To něco, co se stále ještě skrývalo, se totiž pomalu začalo pohybovat.

„No to si ze mě děláš prdel," zabručel, sotva se to vykutálelo ven. „Mládě?!"

„Dvě, hýbe se tam ještě něco. Měli bychom jim dát pokoj a letět dál. Tuhle stejně nemůžeme zabít," prohlásila s pohledem upřeným na hnědou chlupatou kuličku, která se na nejistých pažích snažila dopotácet až k matce. „Svým způsobem je to roztomilé."

„Není," ucedil Draco. „Všimni si, jak se to na tebe dívá! Jako kdyby tě chtělo sežrat!"

„Ono mě to dost pravděpodobně sežrat chce."

„Ještě lepší," zabrblal a vyletěl o metr výš. „Pojď, letíme dál."

Selena vrhla ještě jeden pohled k malému pětinohovi a jeho matce, než se rozletěla za Dracem. Během pár chvil s ním srovnala rychlost.

„Snad budou mít ostatní víc štěstí," nadhodila.

„Já nevím, mám pocit, že štěstí na nás poslední dobou docela sere."

„Snažím se být pozitivní. Vůbec mi to neulehčuješ."

Draco zpomalil koště a povzdechl si. „Promiň. Poslední dobou... Mám prostě pocit, že potřebuju pár dní u Nika v bytě. Jenomže nemůžu. Potřebujeme udělat další dávku protijedu, lektvary pro madam Pomfreyovou, teď i ty, co dlužíme svatému Mungovi..."

„V Bradavicích je hromada lidí, kteří ty lektvary můžou připravit. Nemusíš je dělat všechny sám."

„Já vím, ale mám pocit, že bych měl."