V lásce a válce III - Smrtonoš

Díl 78 - Štěstí v neštěstí

„S námi se netrap, dobře? Dělej to, co uznáš za vhodné. A nezapomeň, že i po tom, co se stalo, můžeš mít radost a být šťastná. Tvůj kamarád by určitě nechtěl, aby ses kvůli němu celý život trápila."

„Ne, to by Chris určitě nechtěl," připustila. Ještě jednou si osušila oči a s pokusem o úsměv nadhodila: „Půjdeme?"

„No jistě!" zeširoka jí úsměv oplatil a nabídl jí rámě. „Přiznám se, že začínám mít hlad. A snídaně byla vynikající, už se těším na oběd! To vám tady takhle skvěle vaří pořád?"

„Normálně vlastně vaří ještě líp. Skřítky taky zasáhla bitva, ale jsou prostě neuvěřitelní. A to jejich jídlo je opravdu úžasné. Parádně jsem přibrala, když jsem sem nastoupila."

„To se nedivím, tady je snad nemožné nepřibrat! Takového skvělého jídla..."

„Možné to je, protože svět není fér," ušklíbla se. „Někdy si všimni, jak se cpe Draco, když má před sebou něco sladkého. A nepřibere ani gram!"

„Tak to je nějaká záhada," zakroutil dramaticky hlavou. „Je to vůbec člověk?"

„Vlastně je tak trochu fretka, ale to se asi nepočítá. Opatrně," poplašeně vydechla, když se dědečkovi v prudkém svahu smekla hůl.

„To nic. Nahoru přece nepoletím a na zemi mě najdeš," šibalsky na ni mrknul. „A teď mi pověz, co to znamená s tou fretkou."

Po celý zbytek cesty do Velké síně dědečkovi vysvětlovala problematiku zvěromágů, vlkodlaků a ostatních způsobů přeměn ve zvíře. Vypadal, že ho to zaujalo, zejména popis, jak se člověk může stát zvěromágem. Navrch přihodila historku o tom, jak v pátém ročníku Draca proměnila ve fretku před celým Zmijozelem. O své vlastní přeměně se však nezmínila. Nějak se jí nechtělo do vysvětlování, jak to funguje a jak je to vůbec možné. A o Blaiseovi pro jistotu také pomlčela.

Zbytek svých příbuzných našla sedět u konce zmijozelského stolu, a to i se třemi hady. Ashley zrovna nadšeně tahala z Draca a Thea detaily o famfrpálu, což Anthony hlasitě komentoval. Katrin uraženě bodala vidličkou do své hromádky brambor. Ostatní si povídali, až na Blaise. Seděl úplně na kraji a nepřítomně přehraboval rýži.

Selena se usadila vedle Jonathana, který se na ni okamžitě zeširoka usmál a cvrnkl ji do nosu. Drobně se usmála, než se pustila do jídla.

Do debat se jí zapojovat nechtělo, navíc začínající hádka mezi Dracem a Anthonym byla velmi zajímavá. Tony se totiž snažil tvrdit, že famfrpál je hloupost a fotbal je mnohem lepší. Čekala, kdy mu Draco skočí po krku.

Jejich dohady přerušila až jakási drobná, asi pětačtyřicetiletá čarodějka, která se k nim nejistě přišourala.

„Vy jste... vy jste pan Malfoy?" opatrně se zeptala, když všichni utichli a upřeli na ni tázavé pohledy.

„Ano. Jak vám mohu pomoci?"

„Jsem Henrietta Broachová, možná jste znal mého syna Wilfreda... Víte, byl moje všechno, úplně všechno. Nic jiného než můj syn mi nezbylo."

„Jistě," protáhl obezřetně. „Co to je za ženskou?"

„Nemám ponětí."

„Můj Willy přišel v bitvě o život, když chránil hrad a vás... vás taky. A myslela jsem, když jste ten Pán smrti, že byste... že byste mi ho mohl vrátit."

„Pardon?" povytáhl Draco šokovaně obočí. „Omlouvám se, ale asi nerozumím."

„Vlastníte přece všechny tři relikvie smrti, ne?"