V lásce a válce III - Smrtonoš

Díl 77 - Vzduchoprázdno

„Takže... všechno dobrý?" vyzkoušela opatrně. „Je mi jasné, že se pořád zlobíš, ale..."

„Nezlobím se. Jenom jsem měl strach. Pojď sem," nabídl jí náruč.

Selena objetí okamžitě přijala. Se směsicí vděku, štěstí a smutku Nikolaje pevně sevřela. Do té chvíle ani netušila, jak moc potřebuje obejmout. Ubezpečit, že je tu s ní.

„Niku?" pípla. „Kdyby... kdyby se Severus nějakou čistě teoretickou nepravděpodobnou náhodou neprobudil... zůstaneš s námi, že ano?"

„Samozřejmě," vtiskl jí lehounkou, váhavou pusu do vlasů. „Ale nic takového se nestane. Cala co nevidět přinese recept a za pár dní už se Severus bude hádat s Poppy, že ho může pustit z ošetřovny."

„To zní naprosto přesně jako něco, co by Severus udělal. Už se těším, až se tu zase bude na všechny mračit."

Bylo trochu zvláštní pronášet takovou větu, když existovala možnost, že už se to nikdy nestane. Ale lektvary zabíraly a bylo to sotva pár hodin, co se Cala vydala prohledávat obří Malfoy Manor. Pořád měli naději, a té se hodlala držet.

Najednou tiše vrzly dveře. „Jsme zpátky!" ozval se opatrně Draco.

„V laboratoři," odpověděl Nikolaj.

Jen o chvilinku později dovnitř nakoukla trojice chlapců, v rukou pyžama a zubní kartáčky. Ve tvářích se jim mísilo zmatení s úlevou.

„Já vás nekousnu, pánové," pokusil se Nikolaj odlehčit situaci. Selenu stále objímal kolem ramen, když je gestem vyzval, aby si vzali sklenice. „Každý jednu, je v tom Bezesný spánek. Předpokládám, že bych vám to říkat nemusel, ale pro jistotu – vypít až před spaním."

„A jak se máme poskládat do postelí?" nadhodil obezřetně Theo poté, co si uzmul jednu ze sklenic.

„Vy dva se nastěhujete k Seleně a Dracovi. Vy dva," na moment sevřel Selenino rameno, „půjdete k nám. Předpokládám, že Blaise a Thea bych k tomu nepřinutil. A já si nechám gauč."

Selena zaletěla pochybovačným pohledem k pohovce. Byla sice měkoučká, avšak velká tak akorát na to, aby se v ní pohodlně vyspala ona. Ale dvoumetrový Nikolaj? Nakonec nad tím pouze pokrčila rameny. Měli přece kouzla.

Ani ne za pět minut otočila kohoutkem ve sprše a nechala příjemně teplou vodu, aby z ní smyla veškerou špínu i pot. Najednou jí přišlo naprosto nepochopitelné, jak tak mohla vydržet celý den. Ale nepochopitelných bylo víc věcí. Třeba to, že Voldemort opravdu zaútočil na Bradavice. Že se zúčastnila války, opravdové bitvy, ne jen nějakých bojů mezi pár Smrtijedy a několika členy řádu.

Že se Smrtijedům podařilo zajmout Severuse.

Nebo se jim snad dobrovolně vzdal? Ale proč? Ji přece nikdo nechytil a ani nikoho z těch, na kterých Severusovi záleželo natolik, aby pro ně obětoval život. Prostě jí to nelezlo do hlavy.

S povzdechem zavřela oči, našpulila rty a strčila obličej pod sprchu. Teprve v tu chvíli se pomalinku začínala ozývat únava.

Chtěla si sprchu užít, zalézt do postele a pořádně se vyspat, aby následující den mohla začít pomáhat kdekoli bude potřeba, ale nic takového jí vlastní mysl nedovolila. Už po pár minutách strávených pod tekoucí vodou si začala připadat nepatřičně. McGonagallová právě zařizovala pohřeb pro tolik mrtvých včetně jednoho z jejích nejbližších přátel, a ona se ve sprše nakrucovala jakoby nic.

Spěšně zastavila vodu a vyklopýtala ze sprchy. Jak jen mohla být tak strašně sobecká?

Nehodlala se nijak zdržovat, najednou jí jinak prostorná koupelna přišla podivně stísněná. Natáhla na sebe pyžamo, kouzlem vysušila vlasy a vyšla ven, aby mohl do koupelny Draco. Sotva zmizel uvnitř, plácla sebou na postel. Nehnutě pozorovala vzory, které na stropě vytvářely odlesky z jezera, a snažila se zhluboka dýchat. Věděla, že se jí třesou ruce, nemusela se na ně ani dívat. Nebýt vědomé snahy dýchat dlouze a zhluboka, už by se jí nedostávalo kyslíku. Srdce jí však bušilo čím dál zběsileji.