V lásce a válce III - Smrtonoš

Díl 75 - Vím, že žádám mnoho I.

„To my oba," zašeptal. „Co všechno si máme vzít s sebou? Kolik máme času?"

Selena nevěřícně vyvalila oči: „Půjdete?"

Babička ji lehce pohladila po paži: „Samozřejmě."

Martha vzápětí překvapeně hekla, Selena ji totiž sevřela v pevném objetí. Už zase měla na krajíčku, tentokrát úlevou.

„Zavolám Nancy a Johnymu," oznámil David a zamířil k telefonu.

„Co mám všechno brát?" zeptala se Martha.

Selena se narovnala a zamrkala, aby zahnala ty zpropadené slzy. Kde je pořád brala, krucinál?

„Já vlastně nevím," odpověděla. „Oblečení, osobní věci... Kufry jdou zmenšit, takže toho můžete vzít, kolik chcete. A asi se můžeme pro něco vrátit, kdyby bylo potřeba."

„Dobře," přikývla. „Jak se dostaneme do těch... Bradavic?"

„Blaise vás vezme přenášedly. Všechno vám vysvětlí."

„Jenom mi je nezapomeň vytvořit," ozvalo se za jejími zády.

„Jo, jasně," zamrmlala.

Blaise ji znervózňoval. Ale copak mu mohla vyčítat, že nehýří vtipem? Vždyť byl u toho, když Chris umíral. Navíc měla pocit, že jim vlkodlak neřekl úplně všechno, ale tím se prozatím nehodlala zabývat. Nebyla vhodná doba.

Draco vyslal patrona, aby upozornil McGonagallovou, že se tam co nevidět objeví, zatímco Selena vytvořila přenášedla. Sotva stříbřité světlo pohaslo, z kuchyně se ozval dědeček: „Mluvil jsem s Jonathanem, čekají na vás. Už balí."

„Děkuju," špitla. Nemohla uvěřit, že s ní opravdu půjdou, jen tak. „Slibuju, že přinutím bystrozory, aby ten odchod vyřešili co nejdřív."

„Nám už nic neuteče, Sellie. Ale ostatní to určitě uslyší rádi."

Nějakým způsobem se jí podařilo vykouzlit drobounký úsměv. V takovou podporu a pochopení ani nedoufala.

Zatímco David mluvil se svou dcerou, Selena předala Blaiseovi poslední pokyny a rozloučila se s babičkou. Bylo to podivné, jako kdyby před ní stála úplně jiná žena než ta, kterou potkala před rokem. Netušila, jestli za tou změnou byl jenom rozhovor, o kterém mluvil strýček, nebo ještě něco dalšího, ale stěžovat si ani v nejmenším nehodlala.

Spolu s Dracem a Theem se pod zastíracími kouzly přemístila na předzahrádku známého domku. K jejich smůle kolem ní zrovna procházela dvojice mudlů. Oba poplašeně nadskočili, ale po pár minutách marného zkoumání, co mohlo vydat takový podivný zvuk, pokračovali v cestě.

Teprve v tu chvíli Selena vyrazila ke vstupním dveřím. Zevnitř zaslechla tlumený povyk, dokázala rozeznat hlas tety Irene. Dědeček očividně nelhal, balili.

Dveře se rozletěly jen pár vteřin poté, co stiskla zvonek. Sam, který z nich vyletěl, ji málem srazil k zemi.

„Do hajzlu," zaklel. „Já zapomněl, že budete neviditelní! Promiň! Pojďte dovnitř, nebo se máma zcvokne, že jste se po cestě ztratili."

„SAMUELI!" ozvalo se odkudsi z domu.

„Ksakru," protáhl obličej. „Tak pojďte! Nebo tu už jste? A nemohli byste se zase zviditelnit?"

„Nejdřív zavři dveře," pronesl Draco. Selena ho nepotřebovala ani vidět, aby věděla, že se ušklíbl.

Sam to taky musel vycítit, protože mu úšklebek oplatil a konečně zavřel vchodové dveře. Tři Zmijozelové ze sebe sňali zastírací kouzla, čímž nebohému Samovi vyrazili dech.