𝙹𝚊𝚔𝚘 𝚟𝚕𝚌𝚒 𝚊 𝚘𝚟𝚎𝚌̌𝚔𝚢 [𝚢𝚊𝚘𝚒]

𝚇𝚇𝙸𝙸.

„Ty...kurva," zaúpěl tichounce a já párkrát zakýval hlavou.

„Musím jít," donutil jsem se vydechnout a malátně jsem udělal dva kroky směrem ke dveřím. Víc jsem nestihl, protože mě Atsuhi popadl za rameno a přitáhl si mě k sobě. Nějakou dobu vedle mě jen stál a se zavřenýma očima vdechoval mou vůni. Z jeho těla začaly unikat pravidelné vlny alfích feromonů.

„Nevěděl jsi, že to přijde?" zavrčel a opřel si čelo o můj spánek. Jeho rty visely jen několik centimetrů nad místem, kde byla feromonová žláza.

„Zapomněl jsem počítat dny. Sice jsem dneska byl o něco protivnější než normálně, ale blížící se heat by bylo to poslední, čemu bych to přisuzoval," zašeptal jsem a pokusil se zmírnit pocity, které ve mně jeho přítomnost vyvolávala. „Atsuhi musím odsud," zašeptal jsem a pevně si přitiskl prsty nad obočí. Tepavá bolest se rozšířila do celé hlavy. Atsuhi ke mně zvedl modré oči, které svítily hladem.

„Tak to ani omylem," zavrčel, než si prudce přivlastnil mé rty. V ničem a zároveň ve všem se to podobalo našemu polibku v zahradě.

„Atsuhi..." zasténal jsem mu do pusy, ale on mě spolehlivě umlčel svými rty a jazykem. A já se...přestal bránit. Proč taky? Nenávidět se za to můžu později.

Zajel jsem mu prsty do vlasů a zoufale za ně zatáhl, čímž jsem z jeho nitra vyloudil hluboké zavrčení, ze kterého se mi kroutily prsty u nohou. Naklonil jsem hlavu na stranu a on prodlouženými špičáky přejel po mém krku. Přesně po tom místě, na kterém měla být značka.

Až teď mi pořádně došlo, co znamená věta: Omega bez alfy nemůže existovat. Právě v tuhle chvíli jsem byl naprosto přesvědčený, že jestli budu od Atsuhiho muset odejít, zemřu. Proto jsem se ani trochu nebránil, když mě zvedl do náruče a posadil na stůl.

Během vteřiny si rozepnul pásek a stáhnul mi kalhoty ke kolenům.

„Nehýbej se. Teď to bude chvíli bolet," zavrčel a zavřel oči. Strašně moc se snažil ovládat, ale...nešlo to. Přikývl jsem a sevřel si ret mezi zuby.

Když do mě o vteřinu později pronikl, vydral se ze mě bolestivý sten. Atsuhi se zastavil a pevně sevřel víčka k sobě. Chvíli vydržel a pak se pohnul. Bolelo to a pálilo, ale zatnul jsem zuby a nedovolil jediné slané kapce opustit mé slzné kanálky. Atsuhi se pomalu dostával hlouběji a hlouběji a s každým dalším centimetrem se jeho steny měnily v zoufalejší a zoufalejší. A pak najednou ve mně byl celý.

Na pár vteřin se zastavil a opřel si čelo o mé rameno. Zhluboka jsem dýchal a pokoušel se uvolnit, ale zkuste si to v takovéhle chvíli. 

„Promiň," zašeptal mi Atsuhi do ramene a pak se naklonil aby mi dal motýlí polibek na tvář.

„Hmm..." zabručel jsem a prohrábl mu vlasy rukou.

„Už to nevydržím," odvětil upřímně a položil mi ruce na boky. Pak se odtáhl a prudce přirazil. Zasténal jsem, ale tentokrát to bylo z jiného důvodu.

Pálení a bolest se změnily v něco jiného. V něco mnohem nebezpečnějšího a já se chytil Atsuhiho ramen. Alfa začal přirážet a já při každém jeho doteku sténal. Moc dobře jsem věděl, že za každý z těch zvuků se budu později proklínat a nenávidět, ale...to teď bylo jedno.

Atsuhimu se na čele zaleskl pot, když sklonil hlavu a opřel si jí o hranu mé čelisti. K čemu se chystá mi došlo až ve chvíli, kdy zuby přejel po mém krku.

Zpanikařil jsem. Všechna ta slast šla do pozadí, když jsem si uvědomil, že se chystá mě označit. Ale jak jsem tomu mohl zabránit? Pořád byl hluboko ve mně, takže něco jako útěk bylo prostě fyzicky nemožné. A přeprat ho? Ale no tak... Byl jsem jen jedna malá, ubohá omega a on byl vcelku mocná a silná alfa. Jako by se ovečka pokusila přeprat vlka. Nemohl jsem dělat absolutně nic, když prodlouženými špičáky přejel po mém krku a zastavil se na tom jednom určitém místě. Jakmile mě do něj kousne, bude to definitivní. Nebudu už nikdy moct být s nikým jiným.

Okamžik na to se Atsuhi prudce odtáhl a sevřel čelist. Špičáky, které se vlivem mých feromonů zvětšily a prodloužily vykukovaly zpod jeho sevřených rtů. Neleskly se mou krví. Atsuhi zavrtěl hlavou a ještě několikrát se ve mně pohnul, než jsme oba dva dosáhli vytoužené úlevy. Když nabral dostatek síly a dechu, vyklouzl ze mě a posadil se na stůl vedle mě. Natáhl jsem si kalhoty a zcela ignoroval fakt, že jsem byl...jak to říct... špinavý?

„Proč jsi to neudělal?" zeptal jsem se tiše, ale nepodíval se na něj. Na to jsem nesebral dostatek odvahy.

„Protože až si tě označím, budeme to chtít oba dva," odvětil po dvaceti vteřinách ticha. Každou z nich jsem počítal. Teď jsem na něj upřel překvapený pohled.

„Neříkal jsi náhodou před nějakou dobou, že při mém prvním heatu si mě označíš?" zeptal jsem se opatrně a on se na mě zadíval.

„Od té doby se stihla stát obrovská spousta věcí," zamumlal.

„Jako třeba?" nechápal jsem.

„To máš jedno," mávl rukou a já se zamračil a založil jsem si paže na hrudi.

„No to teda nemáš!" vztekal jsem se, ale on se jen ušklíbl a zavrtěl hlavou.

„Mám ještě dost věcí na vyřizování a jsem si jistý, že v tvé přítomnosti budu naprosto neschopný pracovat. Takže, co kdybys odešel?" nadhodil a já zvedl obočí.

„Vyhazuješ mě poté, co ses se mnou vyspal?" zeptal jsem se nabručeně a on se rozesmál.

„Svým způsobem. Jestli tedy nestojíš o druhé kolo," řekl a zvedl obočí. Na to jsem rychle seskočil ze stolu a couváním se vydal ke dveřím.

Tak co? Jste rádi za novou kapitolu? Nejsem si tak docela jistá, co si o ní myslet, ale včera jsem se zamyslela a uvědomila si, že mi to trochu nesedí časově (z pohledu jejich pravidelných cyklů). A s tím jsem přeci musela něco udělat!

Snad se vám kapitola líbila a budete se se mnou těšit na další.