𝙹𝚊𝚔𝚘 𝚟𝚕𝚌𝚒 𝚊 𝚘𝚟𝚎𝚌̌𝚔𝚢 [𝚢𝚊𝚘𝚒]

𝚇𝙸𝚇.

Rezignovaně jsem ustoupil na stranu a Atsuhi mě s dlouhým povzdechem následoval. Prostor mezi alfami byl teď volný, protože Akia jsem stáhl na stranu a postavil tak, aby se ho ani jedna alfa nedotkla. 

Tiara mezitím dvěma kroky překonal vzdálenost, kterou urazil a zůstal stát asi metr od Kyoshiho. 

"Kdo utíká teď?" zašklebil se, než posledním krokem překonal vzdálenost mezi nimi a dobře mířeným pravým hákem vrazil do čelisti bělovlasého alfy. Ten zavrávoral a ustoupil o dva kroky, než se rychle jako zmije vrátil na své místo a tentokrát to byl on, kdo zasadil protivníkovi ránu. Alfy kolem se podle všeho začaly dobře bavit a dokonce jsem i zaslechl, jak začaly uzavírat sázky na vítěze. Paní Machiko, která se i se svým mužem po chvíli zjevila po mém boku ustaraně sledovala svého staršího syna a černovlasého alfu, kteří do sebe mlátili hlava nehlava. 

"Děkuji, že jste se je alespoň pokusili zastavit," prohodila naším směrem a já kývl. Nechtěl jsem nijak zvlášť zmiňovat, že kdyby si Kyoshi odpustil tu poslední poznámku, všechno by nakonec dopadlo dobře. Atsuhi se postavil blíž ke mně a zadíval se na svou matku.

"Jak dlouho je ještě máme nechat, aby do sebe takhle mlátili?" zeptal se a ona naklonila hlavu na stranu. Pak zavrtěla hlavou.

"Dokud jeden z nich nevyhraje. Dneska byste je nerozdělili ani ty a táta. Na to se urazili až moc," zamumlala a já se nechápavě otočil na Atsuhiho. Ten si povzdechl a potichu mi to vysvětlil.

"Kyoshi s Tiarou už se nějaký ten pátek znají. Nikdy spolu neměli dobré vztahy a dřív nebo později to stejně skončí tím, že se porvou. Občas mezi ně skočíme já a táta a zabráníme jim toho druhého zabít, ale dneska...dneska ani jeden nemá nůž..." zamumlal. 

"Chceš mi říct, že jsi někdy skočil mezi ně, když měli nože?" nechápal jsem a on se zašklebil. 

"Jo, párkrát. Ale vždycky když mezi ně někdo skočil, tak se zarazili," pokrčil rameny. Zavrtěl jsem hlavou a zavřel oči. 

"Ten svět je divnější a divnější," zamumlal jsem a Atsuhi vedle mě se uchechtl. 

"Tak pojď. Tohle bude ještě nějakou dobu trvat a já mám fakt žízeň," pobídl mě a společně jsme se vydali pryč od peroucí se dvojice. 

Když se vedle nás o deset minut později objevil očividně zmlácený Tiara, zvedl jsem obočí. Kazuo zrovna doprovázel kulhajícího Kyoshiho z místnosti a Machiko s Akiem je následovali.

"Čím jsi vytočil ty jeho?" zeptal se Atsuhi téměř nezúčastněně. 

"Jako obvykle," mávl rukou Tiara a sebral mi pití, aby se z něj napil. Zamračil jsem se na něj a hned si sáhl pro další.  "Měl jsem nějaké poznámky na to, jak vypadá Akio a pak jsem plácnul něco o jeho obleku. Dotkl jsem se jeho marnivosti," pokrčil rameny a Atsuhi protočil oči. 

"To je tady normální stav?" zeptal jsem se a Tiara přikývl.

"Popereme se tak jednou měsíčně. Ale já za to nemůžu. Prostě ho nemůžu vystát," zavrtěl hlavou a prohrábl si rozcuchané vlasy. Atsuhi zakroutil hlavou a protočil oči.

"Tak proč se prostě neignorujete? Všem by to prospělo," zabručel, ale Tiara neodpověděl. Pak už se téma hovoru zase stočilo jiným směrem. 

______________________________________

Když jsem o dvě hodiny později spolu s Atsuhim nastupoval do auta, byl jsem úplně vyčerpaný. Veškerou zbývající energii jsem spotřeboval na rozloučení se s Machiko a Kazuem a pak už jsem jen malátně došel k autu a nastoupil do něj. Atsuhi se posadil na sedačku vedle mě a Zika vklouzla na sedadlo řidiče. Přepážka mezi námi se pomalu zvedla a Atsuhi jí z naší strany zajistil, aby jí Zika nemohla dát dolů.

"Dnešní večer byl až k neuvěření nenudný," zhodnotil a já se na něj podíval. Přímo sršel energií.

"Nenudný? To možná. Ale byl pekelně vyčerpávající," zamumlal jsem a opřel se o měkké sedadlo. Atsuhi se zasmál. Začal něco říkat, ale já už ho neposlouchal. Víčka se mi definitivně zavřela a já už vnímal jen to, jak jsem se opřel o alfovo pevné rameno a vesele si odskotačil do říše snů. Poslední co jsem si pamatoval bylo, jak mi dlouhý prst odsunul z čela zbloudilý pramen vlasů a zastrčil mi ho za ucho.

Další kapitola je na světě! Snad se vám líbí a budete se těšit na další.

Tiara s Kyoshim spolu ještě neskončili, ale pro dnešek už je nechám na pokoji...

Další kapitola asi bude chvíli trvat, protože teď musíme absolvovat pravidelné velikonoční rodinné návštěvy.