V lásce a válce III - Smrtonoš

Díl 67 - Řešení

Severus přikývl. Přestože dle jeho názoru existovaly i lepší způsoby, jak oslavit narozeniny jeho dráčátka, po Nikolajově boku přece jen zamířil k prostorám Zmijozelu. Vždyť jí to slíbili.

Ve společenské místnosti kývl na pozdrav několika svým někdejším studentům. Jejich cílem byla naštěstí prefektská ložnice, ne plná společenská místnost.

„No konečně!" ozvala se Selena, sotva otevřel dveře. „Už jsem si myslela, že pro vás budu muset zajít!"

„Říkali jsme, že přijdem později," pronesl Nikolaj a nabídl jí náruč.

Selena mu do ní nadšeně vběhla a nechala se zvednout do vzduchu. Severus se v tu chvíli královsky bavil naprosto nechápavými výrazy svých někdejších prefektů.

„Všechno nejlepší, Sellie," usmál se. „Slibuju, že až bude klid, dostaneš pořádný dort."

„Čokoládový s marcipánem!" vypískla. „A hromadou jahod!"

„Jsem přesvědčený, že Anika dokáže vytvořit jakýkoli dort si vymyslíš," zachechtal se a konečně Selenu pustil na zem.

„Už se těším," zazubila se. Její úsměv zjihl, když stočila pohled na Severuse. Drobným gestem jí nabídl náruč, do níž mu přiťapkala a pevně ho objala. Severus nepatrně pozvedl koutky a přivinul si své dráčátko pevněji k sobě. V tu chvíli se ozval jakýsi rozněžnělý povzdech. Lektvarista zvedl hlavu a s tázavě pozdviženým obočím se zadíval ke skupině hadů.

„Já vás ještě neviděla!" začala se Palmerová bránit. „A je to tak rozkošné!"

Severus pouze zakoulel očima. Na tohle se psychicky připravoval už od rána.

„Vše nejlepší k narozeninám, dráčátko," zašeptal a lehce zahákl Seleně za ucho pramínek vlasů.

„Díky, tati," usmála se. Její úsměv se ještě rozšířil, když jí, za procítěného óchání a áchání svých někdejších prefektů, vtiskl lehkou pusu do vlasů.

„Dáte si s námi?" ozval se Blaise a výmluvně pozvedl láhev.

Nikolaj se zeširoka zazubil: „Jistě. Přece neodmítnem!"

„Jak jste pokročili s... no, vy víte s čím," pronesl významně Theodor.

„Nijak," odvětil Severus a usedl na poslední volnou židli, mezi Selenu a Nikolaje. „Pouze jsem byl opakovaně utvrzován, že Nebelvíři jsou tupohlaví idioti."

„Nic se nezměnilo," pronesl zasněně Cooper, na rtech široký úsměv.

„Ale jo," uchechtl se Blaise, „něco se přece jenom změnilo. A v životě by tě nenapadlo co!"

Severus v duchu zaúpěl a pořádně se napil své whiskey. Tušil, kam to směřuje, a očividně nebyl jediný. Selena s Dracem se nadšeně culili a Theodor se horko těžko snažil tvářit, že vůbec o ničem neví. Naopak Blaise se zeširoka zubil a vůbec se nesnažil zakrývat, jak rád by se o peprnou informaci podělil. Nedoufal sice, že se o jeho vztahu s Nikolajem někdejší prefekti nedozví, přece jenom seděl vedle něj, ale mohli je ještě chvíli napínat.

„Nepodceňuj mě," blýskl Cooper šibalským úsměv. „Já vím i to, co nevím!"

„Tak povídej, ty jasnovidče," vyzval ho Zabini. Na okamžik mimoděk zabloudil očima k Nikolajovi, což Cooperovi neuniklo. Začal zkoumavým pohledem přejíždět mezi vlkodlakem a novým profesorem Lektvarů, Severus nepotřeboval ani nitrozpyt k tomu, aby věděl, že se všemi silami snaží přijít na to, co to mělo znamenat.