V lásce a válce III - Smrtonoš

Díl 64 - Válka nepočká

„Mrzí mě to," zašeptal, zatímco mu tiše popotahovala na rameni. „Mohu pro tebe něco udělat?"

„Zůstaň tu se mnou. Nechci teď být sama."

...

„Není tady! Prostě tady není!"

Severus sebou škubnul, když za sebou Nikolaj prudce třískl dveřmi jejich bytu. V duchu tiše zaklel, málem na sebe vylil čaj.

„Říkal jsem ti, že utekl ještě tu noc," odvětil s očima navrch hlavy. Oceňoval snahu druhého muže, ale také věděl, že je naprosto zbytečná.

„Na to, že kvůli němu je Selena zase v háji, jsi nějak moc klidný!"

„Protože za to zaplatí. A svým útěkem mi poskytl dostatek času vymyslet, jak to udělám. Nezapomínej, že na Suttona jsem si taky počkal."

„Jo, to nebyl hezký pohled," zamumlal Nikolaj. „Mimochodem, Minerva svolává Fénixův řád. Prý je to naléhavé."

„Já vím. Chce nás přesvědčit o tom, že bychom měli začít podnikat nějaké kroky k ukončení války, ne pouze čekat, co udělají Smrtijedi. Konečně," dodal s úšklebkem.

„A tohle víš zase jak?"

„Byl jsem to já, kdo jí tu myšlenku podsunul."

„Sakra, Severusi! Já se z tebe zjevím!" zaúpěl Nikolaj a svezl se do křesla. „Tos mi o tom nemohl něco říct?"

„Proč? Poví ti to Minerva. Určitě si svůj projev za ty dva dny úchvatně nacvičila."

„Já tě jednou přetrhnu," zabrblal nespokojeně vysoký lektvarista. V očích se mu však zračilo hluboké smíření. „Jak je na tom Sellie?" zabloudil pohledem k zavřeným dveřím dívčina pokoje.

„Ráno se pověsila Dracovi na krk a od té doby se ho pustila jenom, když měl Bylinkářství." Severus na moment zaváhal, ale poté přece jen tiše dodal: „Bojím se o ni. Včera zněla, jako kdyby se chtěla vzdát."

„To se nestane," zašeptal Nikolaj. „Tvoje dráče není z těch, kteří by se snadno vzdávali. Já vím, že teď se necítí dobře, ale bude líp, jako vždycky. Má kolem sebe hromadu lidí, kteří na ni dohlédnou."

„Já vím. Jenomže bych byl mnohem raději, kdyby to nebylo potřeba."

...

„Věnujte mi, prosím, pozornost!"

Draco poplašeně zvedl hlavu od své snídaně. Že by jim snad McGonagallová přece jen chtěla za ten apríl napařit školní trest? Pohledem zabloudil k Nottovi a Zabinimu sedícím naproti. Oba vypadali úplně stejně zděšeně jako on sám. Také se nebylo čemu divit, když se to tak nepěkně vymklo z ruky. Ale to nebyla jejich vina!

Celý jejich žertík totiž spočíval v tom, že neudělali vůbec nic. Pouze si celý den rádoby nenápadně šuškali s dvojčaty a Weasleyovou, vrhali významné pohledy na všechny strany a šibalsky na sebe mrkali. Už při obědě měla celá škola ‚nervy v kýblu', jak prohlásil George, což bylo vše, co zamýšleli. Jejich překvapení bylo opravdu nesmírné, když se při odpoledním vyučování začala některým studentům přebarvovat pleť na všechny možné barvy duhy. Při večeři už zbývala pouze hrstka lidí, která měla v obličeji normální barvu. Včetně Severuse, naštěstí. Trvalo jim dobrou hodinu a půl lahvičky Veritaséra, než lektvaristu přesvědčili, že v tomhle opravdu nejedou. Vzhledem k tomu, že Selena strávila celý první duben zavřená u něj v bytě, neměli svou obvyklou záštitu.

Jejich záštita však v tu chvíli seděla vedle něj nalepená tak blízko, jak to jen šlo. Odvážil se tedy doufat, že kdyby se opravdu museli znovu hájit, už by Veritasérum nebylo potřeba.