V lásce a válce III - Smrtonoš

Díl 63 - Uhasit požár

„Bohužel," odvětil, sotva se vzpamatoval. „S tímhle druhem ohně může něco udělat pouze Selena."

„To mi chceš říct, že necháš vyhořet hrad?!"

„Ne," odvětil s klidem, který nebohé Nebelvírce zjevně drásal nervy. Její pohled ho mírně znepokojil, tudíž raději pokračoval: „Oheň se nešíří, není destruktivní a nestoupá z něj kouř. Nikdo jím není ohrožen."

„To je sice hezké," ozval se Nikolaj, který se konečně prodral až k nim, „ale kde budou hadi spát? Do ložnic by je museli dostat skřítci. A ráno na snídani taky. A navíc bych jim radši nenechával úplně volný přístup do hořící místnosti."

„Pro dnešek mohou spát ve Velké síni. Pokud si správně vzpomínám, Nebelvíři tu také nocovali."

„Ano, když se Sirius vloupal na hrad," přikývla Minerva. Poté zaletěla pohledem k Seleně sedící opodál a ztišila hlas: „Jste si jistí, že s tím zítra zvládne něco udělat?"

„Ne," odvětili jednohlasně oba lektvaristi.

Ředitelka si tiše povzdechla: „Toho jsem se bála. U Merlina, to je zase noc! Zmijozelové nespí, protože hoří. Nebelvíři nespí, protože se vrátil pan Potter a ostatní."

„K Havraspárům a Mrzimorům radši nechoď," zachechtal se Nikolaj. Poté však přešel do mírného, smířlivého tónu: „Podívej, teď už nic nevyřešíme. Pojďme poslat hady spát, všechno ostatní může počkat do zítra. Ráno moudřejší večera, ne?"

„Asi máš pravdu. Zařídím, aby skřítci odstranili stoly a připravili vše potřebné."

„Díky. Zbytek už zvládneme," nasadil vysoký lektvarista povzbudivý úsměv.

Severus však o jeho slovech pochyboval, právě totiž přišla další várka Seleniných krokodýlích slz, a tentokrát vypadali přepadle i chlapci. Zatímco Minerva s Nikolajem zamířili oznámit zmijozelským prefektům, co se bude dít dál, on vykročil směrem k brečící Seleně.

Nestihl se ani zeptat, co se děje tentokrát. Upřela na něj uplakané oči a tichounce kuňkla: „Naree."

V tu chvíli se mu před očima mihlo hned několik vzpomínek. Na to, jak Nareeho získal. Jak mu skřítek poprvé zachránil život, na chvíli, kdy mu začal konečně důvěřovat. Na večer, kdy se Naree poprvé objevil s tím, že Draco je na tom špatně. Na skřítkovy poslední chvíle. Až v tom okamžiku si uvědomil, že kvůli všemu, co se od té doby dělo, zapomněl Seleně předat jeho poslední slova. Zahanbeně si v duchu zanadával do idiotů, tohle si přece Naree nezasloužil.

„Měl tě moc rád," pronesl tiše. „A pro ty, které měl rád, si přál zemřít. Byl šťastný, že vám dokázal pomoci. Omlouvám se, že jsem ti to neřekl dříve."

„To je v pořádku," zamumlala plačtivě. „Teď... Teď se to asi hodí. Taky jsem ho měla ráda."

„Já vím. A Draco? Naree vždy věřil, že nebudeš stejný jako Lucius."

Bílá fretka vydala jakýsi kníkavý zvuk, který Seleně i přes slzy vykouzlil na tváři drobounký úsměv. Severus si nepatrně oddechl. Dráčátko sice dál popotahovalo, ale díky rychlému nitrozpytu zjistil, že se i s Dracem začalo zaobírat šťastnými vzpomínkami na Nareeho. Což bylo podstatně lepší než vzpomínky na požár, který málem nepřežilo.

„Potřebuji ještě něco zařídit," prohodil směrem k Theodorovi. V tu chvíli ho vyhodnotil jako nejpoužitelnějšího z netopýřat. „Máte to tady s Nikolajem na povel. Ať jdou všichni spát, a Selenu s Dracem odveďte ke mně."